reklama
 
 

Soumrak lyžování v Česku. Sněhu ubývá a děla klimatickou změnu nezastaví

22. 11. 2018 7:31
"Bojím se hodně, asi jsme opravdu poslední generace, která bude lyžovat," prohlásila zamyšleně Petra Nováková. Důvodem k jejímu povzdechu byl trudný pohled na evropské ledovce, na nichž se připravovala na novou sezonu.

Tedy spíše se chtěla připravovat, neboť jedno soustředění v rakouském Dachsteinu kvůli nedostatku sněhu zrušila, na druhém měla hodně omezené podmínky, a i na třetím ve Švédsku se potýkala s problémy.

"Ten ledovec odtává. Vždyť my jsme na Dachsteinu lyžovali pomalu jen na ledu, nebyl sníh," říká Nováková. "A podobné je to tady Švédsku. Něco tu sice spadlo, ale přišla velká obleva a i tady ve Skandinávii se lyžuje jenom na závodním okruhu, který má dva, dva a půl kilometru."

A i když je počasí na horách dobře známo svojí nevyzpytatelností, podle světových i tuzemských vědců je z dlouhodobého hlediska čím dál jasnější, že oteplování klimatu, které Nováková na vlastní kůži pociťuje, může mít nejen pro běžecké lyžování doslova existenční následky.

Že problémy jsou už teď a tady, a nikoliv jen na vzdáleném horizontu, vyplývá nejen ze slov Novákové, ale i dalších sportovců a funkcionářů, které Aktuálně.cz v souvislosti s tímto tématem také oslovilo.

"Když jsem s kluky začínal trénovat, od září jsme jezdili na hory. Stačilo vzít auto a za pár hodin jsme byli v Kaprunu. Teď nikde sjezdovky nefungují," prohlásil Ladislav Forejtek, šéf sjezdařů organizovaných pod Svazem lyžařů České republiky a otec reprezentanta Filipa Forejtka. "Vezměte si třeba Hintertux. Ještě před patnácti lety tam byla velká ledová stěna, dneska tam není nic. Ubývá to šíleným tempem," dodává zase Miroslav Jarouš, bez něhož se za poslední desítky let neobejde snad žádný sjezdařský závod v Česku.

"Letos se až do konce října lyžovalo s bídou na směsi ledu, prachu, kamení. To se před zhruba 10 či 15 lety v období září-říjen nestávalo. Jsou zimy slušné, slabší i mizerné, ale myslím, že těch slabých přibývá," všiml si Lukáš Bauer, trojnásobný olympijský medailista v běžeckém lyžování.

"Výkyvy teploty v zimě směrem nad nulu jsou tak časté a tak významné, že se sněhová pokrývka neudrží a nedokáže si vytvořit dostatečný základ, který by přečkal oblevy. Navíc déšť už v zimě bohužel není v posledních letech neobvyklý," dodává Marek Jelínek, trenér olympijské šampionky ve snowboardcrossu Evy Samkové.

Pozor na sucho

Že jsou zimy v Evropě dlouhodobě mírnější a sněhu ubývá, ale není dojem jen několika sportovců, přestože je mohou pozorovat z každodenní zkušenosti. Stejně to vidí i klimatologové, tedy vědci, kteří se dlouhodobými změnami podnebí zabývají.

Fenomén globálního oteplování, které už je podle drtivé většiny klimatologů natolik podpořen studiemi, že jej lze považovat za fakt, lze samozřejmě pozorovat i v Česku. A to nejen v častějších extrémních výkyvech počasí, jako bylo třeba letošní nezvykle dlouhé, horké a suché léto. Projevuje se i mírnějšími zimami, které lze v důsledku nárůstu průměrné teploty očekávat čím dál častěji. Podle pesimistických výhledů by dokonce na konci století mohlo být v Česku až o pět stupňů tepleji.

"Bude zkrátka méně sněžit a více pršet. Bude méně dnů se sněhovou pokrývkou a sněhová čára se posune výš. A sněhu i na horách bude méně a po kratší dobu. Takže sněhová sezona se zkrátí. Je mi líto, že nemám lepší zprávy, ale vyražte rychle na lyže, dokud ten sníh je," říká Radan Huth z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Změna klimatu se navíc neprojeví jen na menším počtu sněhových srážek, ale také na technickém sněhu. Ten je přitom už dnes hlavní složkou, na kterou se lyžaři spoléhají. Neobešly by se bez něj v podstatě žádné závody a pomáhá si jím drtivá většina lyžařských areálů. "V kopečkách, jako máme v Česku, ubude dní, které budou příznivé pro vytváření technického sněhu," varuje Huth.

Technické zasněžování je navíc závislé na velkém množství vody, což může znamenat další problém. Klimatologové sice neočekávají, že by se roční průměr srážek v české kotlině v budoucnu měl nějak výrazně měnit, ale zejména v létě mohou být velmi nárazové. Voda po velkých srážkových událostech odteče a žíznivá vodní děla ji nebudou mít odkud brát.

"Jen málokteré středisko má takovou zásobu vody, aby si mohlo být jisté, že jí bude mít dost. Každý je závislý na tom svém potoce. Takže jsem dost zvědavý, jak to bude třeba letos vypadat, jestli bude dost vody na zasněžování těch ohromných ploch," říká Miroslav Jarouš, který ročně objede desítky závodů na českých horách.

Drahá příprava a smrtící spirála

Co to znamená pro české profesionály? Mezinárodní závody se díky sponzorům a dobrému technickému zázemí, jako jsou zasněžovací systémy či sněhové zásobníky, jaký mají třeba biatlonisté v Novém Městě, většinou daří organizovat. Horší už je to s přípravou, pro niž jsou nejen v Česku, ale v celé Evropě často špatné podmínky.

Soustředění se často musí rušit nebo přesouvat z Česka do zahraničí, elitní sportovci už za letní a podzimní přípravou raději létají na jižní polokouli místo na evropské ledovce, zkouší se různé alternativy jako kryté sjezdovky či lyžařské tunely.

"Naše tratě jsou relativně náročné na množství sněhu a na českých horách se jen těžko staví. V loňském roce například česká reprezentace neabsolvovala v českých horách bohužel ani jedno jediné soustředění. A náklady na trénink v cizím prostředí na cizích sportovištích jsou kvůli ubytování, pronájmu tratí a materiálu, velmi vysoké, obzvláště když s jejich financováním český stát valně nepomáhá," říká trenér Marek Jelínek, pod jehož vedením získal český snowboardcross největší úspěchy.

"Je to čím dál složitější a dražší. Když to chcete dělat na špičkové úrovni, potřebujete na juniora 200 až 500 tisíc ročně. U dospělých jeden až jeden a půl milionu ročně," přibližuje Ladislav Forejtek, šéf úseku alpských disciplín na SLČR. A i když svaz sjezdařů přispívá na tyto sumy zhruba třiceti procenty, nedá se čekat, že čím dál větší náklady budou i v budoucnu rodiče talentovaných lyžařů schopni platit.

A velmi podobně jako sjezdaři či snowboardisté jsou na tom i biatlonisté, sdruženáři, běžkaři a další. I oni musí za přípravou dál a podmínky přitom zdaleka nejsou ideální. Na rozdíl od zimních sportů, které už se dávno do hal či speciálních sportovišť přesunuly, tedy například hokeje, rychlobruslení, curlingu nebo třeba bobování.

Co se ale může zdát jako krátkodobý finanční či logistický problém, může být v dlouhodobém pohledu pro tyto sporty začátkem smrtící spirály. Úbytek sněhu na domácích horách pravděpodobně poznamená počty dětí, které se lyžování budou věnovat, což povede ke snížení počtu aktivně soutěžících sportovců.

Z užší základny pak lze očekávat menší produkci talentů a následně i snížení kvality reprezentace jako takové. Což zase může snížit počet získaných "velkých" medailí a v dalším sledu i sponzorský potenciál. Z něj zase může vyplynout další úpadek, zaviněný omezenými možnostmi v přípravě, která bude finančně i logisticky čím dál náročnější.
Menší počet získaných medailí pak může přispět k nižšímu mediálnímu pokrytí a tím i menšímu zviditelnění daného sportu u dětí, které se rozhodují, s jakým sportem začít. A spirála se roztáčí nanovo.

"Problémem je budoucnost v podobě mladých lyžařů. Pokud nebude dostatek přírodního sněhu, pak se budou ještě více zužovat počty lyžujících dětí a časem tyto chybějící děti nebudou doplňovat starší kategorie a vrcholové lyžování může mít zásadní problémy," uvědomuje si Bauer, stříbrný medailista z Turína 2006.

Ostatně nejde o nijak výjimečný proces. Podobnou proměnou si prošly i jiné sporty v Česku, které na zmenšení základny - byť je způsobily společenské změny, nikoliv klimatické - už doplatily.

Boj, nebo adaptace?

Existují samozřejmě scénáře, které budoucnost klimatu nejen v Česku nelíčí tak černě. Pomineme-li dnes už spíše okrajový názor, že globální oteplování neexistuje nebo ho člověk nemůže ovlivnit, což je v rozporu s drtivou většinou vědeckých studií, pak zbývají v zásadě dvě možnosti, jak se s dlouhodobou změnou počasí vypořádat. Buďto se pokusit oteplování zastavit, nebo se mu přizpůsobit.

Jenže ani jedno není tak snadné. Jak naznačuje říjnová zpráva vědců z panelu klimatologů při OSN (IPCC), zastavení oteplování či alespoň jeho výrazné přibrzdění je při současném chování lidstva jako celku spíše nepravděpodobné. A to i přesto, že se k němu drtivá většina států zavázala prostřednictvím Pařížské dohody, která si dala za cíl omezit oteplení planety na 1,5 až 2 stupně oproti předindustriálnímu období. "Omezit globální oteplování na 1,5 stupně vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti," píše se ve zprávě.

Možnost, že by k takovým radikálním změnám v průmyslu, dopravě, životním stylu a dalších oblastech došlo, ale Radan Huth vidí spíše jako nepravděpodobnou, stejně jako vědci z panelu IPCC. "Kdyby lidi šli do sebe a dodrželi cíle Pařížské úmluvy, což je nereálné, tak by se asi ten sníh udržel. Nějaká opatření se nastartují, ale ne dostatečná, aby se oteplení udrželo v těch 1,5-2 stupních, které si stanovila. Navíc nikdo neví, jaké společenské důsledky by ty dramatické škrty emisí měly," říká klimatolog, který působí také v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.

A tak pro profesionální lyžaře, stejně jako pro zbytek lidstva, v podstatě zbývá pouze druhá možnost, tedy adaptace na změněné podmínky. Je ale otázkou, zda na ni v případě lyžařů vůbec mají nějaký prostor. Z krátkodobého hlediska jim jistě může pomoci vyšší finanční podpora i technologický pokrok, zejména co se týče zasněžování či krytých areálů. V delším výhledu se ale možnosti adaptace jeví jako extrémně náročné.

Například pro běžkaře se zdají být řešením halové podmínky. I ty ale mají své nevýhody. "Technologickým řešením jsou různé lyžařské tunely, nejbližší najdeme v německém Oberhofu nebo ve Skandinávii, ale sníh je tam odlišný od přírodního a lyžujete na jednom, maximálně dvou kilometrech. Vše navíc samozřejmě stojí peníze, a nemalé, kterých určitě běžci nemají nazbyt již nyní," říká Bauer.

Podobně to vidí i snowboardisté. "Když mohou mít lyžařskou halu v Dubaji, proč by nemohla být u Prahy, Brna, Ostravy či v českých horách s dobrou dostupností a umístěním dávajícím ekonomický smysl?" ptá se trenér Evy Samkové Marek Jelínek.

Problémem jsou v tomto případě veřejné peníze, kterých se nedostává ani snowboardcrossařům, ani jiným "zimním" sportovcům. Své by o tom mohl vyprávět třeba Petr Novák, trenér mnohonásobné olympijské medailistky Martiny Sáblíkové. On a jeho svěřenci už na halu pro rychlobruslení čekají dlouhé roky. A to jsou náklady na jejich vysněnou arénu v porovnání s lyžařskými halami minimální.

Například dubajská krytá sjezdovka s pětaosmdesátimetrovým kopcem vyšla v roce 2005 na 400 milionů dolarů, tedy přibližně 9,2 miliardy korun. Rozpočtová kapitola pro rok 2019 je sice oproti letošnímu rozpočtu o dvě miliardy vyšší, ale i tak všem českým sportovcům přidělila jen necelé osm a půl miliardy.

Přesun na krytá závodiště navíc není řešením pro všechny. Sjezdaři sice jsou schopni postavit v hale tréninkovou slalomovou trať, ale aby se pod střechou daly jezdit rychlostní disciplíny, to by vyžadovalo stavbu gigantického rozměru i rozpočtu. A lyžovat dále venku? I kdyby se díky rozvoji techniky podařilo vylepšit zasněžovací systémy natolik, že by zvládly fungovat i ve vyšších teplotách, jako například ve středočeském středisku Monínec, nedá se předpokládat, že by se s ním daly zasněžovat celé areály.

"Skokani se třeba bez přírodního sněhu objedou, ale my sjezdaři ne. A kdo bude jezdit na nějakém úzkém pruhu umělého sněhu někde na horách? Pokud bude teplota takhle dramaticky narůstat, není šance náš sport zachránit. A jezdit bez sněhu, třeba na trávě? Jsem přesvědčený, že tím alpské lyžování nenahradíme," říká Jarouš.

Na pozadí těchto úvah se proto stále vynořuje možná nejdůležitější otázka ze všech: Bude to vlastně ještě v těchto extrémních podmínkách někoho bavit? "Lyžování je krásné, přirozené, ladné… Ale skoro to vypadá, že pro naše děti to bude exotický sport. A to je strašná škoda," myslí si Nováková.

Takto vidí aktuální klimatickou situaci skikrosařka Nikol Kučerová

Oteplování trápí i snowboardcrossaře

I takhle vypadá desetitisíce let starý ledovec.... Štěrk místo sněhu, desítky metrů hluboké praskliny přímo v trati. Všude černý prach a hlína... Eskalace tání obrovská.. Jednou možná budu svým vnoučatům vyprávět o lyžování v létě, snad alespoň v zimě to v Alpách půjde..

Zveřejnil(a) Czech SBX team dne 18. October 2018

VIDEO: V Česku už se lyžuje. Zatím překvapivě jen ve středních Čechách

V Česku si zalyžujete jen na Monínci. A to díky technologii, která udrží sníh až do 15 stupňů | Video: Skiareál Monínec |  00:51

autor: Jakub Šafránek | 22. 11. 2018 7:31

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama