Inzell (od našeho zpravodaje) - Vypětím posledních sil vymrštila ruce nad hlavu a nevěřícně se usmála při pohledu na časomíru. Sáblíková potřebovala zajet výkon lepší než 3:59.41, aby brala zlato, a zvládla to. Proťala cíl ve skvělém výkonu 3:58.91. Do očí se jí draly slzy.
Soupeřky se v první den světového šampionátu činily a olympijské vítězce Carlijn Achtereekteové nestačil nový rekord německé dráhy ani na medaili. Překonaly ji totiž ještě Antoinette de Jongová, Natalija Voroninová a nakonec také česká rychlobruslařka.
Sáblíková má trať v Inzellu ráda a před závodem se cítila v pohodě. O víkendu si posílila sebevědomí triumfem ve Světovém poháru v Hamaru, v úterý si vyrazila na kolo a radovala se, že je před vrcholnou akcí zase konečně zdravá. A připravena zatápět početné skupině konkurentek.
V 31 letech je věčně usměvavá rodačka z Vysočiny stále nejlepší na světě. Na třech kilometrech v Inzellu získala 42. medaili z velké akce a 25. cenný kov z MS. Už poosmnácté usedla na trůn světové šampionky.
Po třech letech jste na MS získala zlatou medaili v závodě na tři kilometry. Jak se cítíte bezprostředně po závodě?
Ráda bych našla správná slova, ale jde to těžko. Když jsem za svým časem viděla jedničku, nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo to pro mě… Ani nevím, jak moc jsem si to užívala. Ta radost nejde popsat.
Na dráhu jste šla s tím, že Antoinette de Jongová i Natalija Voroninová zajely čas pod čtyři minuty. Honilo se vám to hlavou?
Je jasné, že je těžké překonat někoho, kdo zajel čas pod čtyři minuty. Je to strašně kvalitní výkon, bylo to těžké. Na druhou stranu v tréninku jsem jezdila tak, že to vypadalo na atak čtyřminutové hranice. Bála jsem se, jestli budu mít vůbec medaili, ale celý den jsem měla super náladu. Trochu jsem se bála, ale věřila jsem si.
Rozjela jste tradičně pomaleji, ale ve druhé půlce jste stahovala…
Začátek byl zvláštní, nebylo to extra rychlé. Když jsem pak ale slyšela, že jezdím kola za 31 nebo 31,1 sekundy, počítala jsem si v hlavě, že by to šlo pod čtyři minuty. Jelo se mi lépe (úsměv).
Vy to stačíte během závodu počítat?
Jezdím už pár let, spočítala jsem si, že ještě pořád jedu pod čtyři.
Houpe se vám na krku 25. medaile z MS, už třináct let vozíte cenné kovy z velkých akcí. Kam byste zařadila tento úspěch?
Po všech problémech z minulého roku ji řadím neuvěřitelně vysoko. Nemyslela jsem si, že bych takový pocit ještě mohla zažít. Musím hrozně poděkovat Petrovi (Novákovi), protože jsem nevěřila, že taková forma ještě může přijít.
Je to do jisté míry satisfakce za Pchjongčchang, kde jste byla na trojce čtvrtá o několik setin?
To nevím. V Pchjongčchangu jsem měla zdravotní problémy, ale odvezla jsem si stříbro z pětky. Na trojku jsem už zapomněla, teď je to pro mě nový start. Mám placku na krku, všechno je jedno.
Myslela jste před závod na horší los? Jela jste na neupraveném ledě v páru s Běloruskou Zujevovou, která vám příliš nepomohla.
Myslela jsem na to. V první chvíli, co jsem viděla rozlosování, jsem z toho velkou radost neměla. Věděla jsem, že mi Zujevová zpočátku moc nepomůže, a to se potvrdilo. Na druhou stranu žádná velká soupeřka nejela v páru s nikým, aby se naháněly. Ireen (Wüstová) si to jela sama, Antoinette (de Jongová), (Carlijn) Achtereekteová a Natalija (Voroninová) taky. Karty byly tak rozdány, každá jela, na co má.
Los se dvakrát měnil kvůli odstoupení Pechsteinové a Njätunové. Viděla jste, že v jednu chvíli měly jet Wüstová a Achtereekteová spolu?
Mám aplikaci od ISU (Mezinárodní bruslařská federace, pozn. red.), takže mi každá změna losu pípla na mobilu. Viděla jsem to a okamžitě jsem volala Petrovi, jestli si ze mě dělají srandu. Jenže do půl hodiny přišla další esemeska.
Vy jste aspoň po průjezdu cílem jistě věděla, že jste vyhrála.
To je pravda. Dneska jsem si projetí cílem opravdu neuvěřitelně užila. Ještě teď tomu nemůžu uvěřit, bude to zase dlouhá noc (smích).
Další vítězné kolečko pro Martinu Sáblíkovou. Za svoji kariéru už takto s vlajkou nad hlavou “musela” obkroužit pěkných pár kilometrů.🙂 Děkujeme za to a gratulujeme!
Zveřejnil(a) Sport Aktuálně.cz dne 07. February 2019
Kdy jste naposled měla tak velkou radost?
Ani nevím. Dneska se mi doopravdy chtělo brečet. Naposledy jsem měla podobné pocity možná na olympiádě v Soči.
Co jste prožívala od rána do startu závodu?
Byl to zajímavý den. Moc jsem toho nenaspala, u snídaně mi všichni říkali, že vypadám hrozně. To jsem jim říkala, že děkuju za poklonu. Na ledě to při tréninku bylo dobré. Řekla jsem Niki (Zdráhalové), ať mi to při rozjezdu nerozjíždí moc rychle, ale pak jsem zase měla strach, aby mi neztuhly nohy. Naštěstí časy vypadaly pořád dobře. Po obědě jsem si na dvě hodinky lehla a hodinu před startem jsem přišla na dráhu.
Trenér vám před startem údajně řekl, že na to máte. Pomůže vám i jediná taková věta?
V tu chvíli ano. Musela jsem jet čas pod čtyři a byla jsem opravdu ráda, že mě takhle povzbudil.
Co si dáte za odměnu?
Na krku mi visí ta největší, nepotřebuju jinou odměnu. Těším se, až se vyjedu na kole, hrozně moc mě bolí nohy.
V sobotu vás čeká ještě pětikilometrový závod, ale teď jste se vrátila na trůn trojky. O to více neuvěřitelné to pro vás je?
Opravdu úžasné. Nechci říct, že trojka je těžší než pětka, ale mám placku na krku a jsem hrozně ráda, protože mám splněno.
