Jak se těšíte, až se znovu rozběhne kolotoč Světového poháru, a jak se cítíte po fyzické stránce?
Cítím se dobře, i když mě na podzim opět limitovalo zranění. Trochu mě to omezovalo v přípravě, takže jsem nabrala lehké tréninkové manko. I proto se mi teď nechce konkrétně říkat, s čím bych byla ve světovém poháru spokojena, ale samozřejmě se těším.
Tohle není cvičení z anatomie, ale přesto by mě s ohledem na vaše zranění zajímalo, jak jsou na tom vaše rameno, kyčel a záda?
No jo, je to pěkný seznam. (smích) Ale musím říct, že rameno mě letos ani jednou nezradilo a vydrželo všechny tréninky, za což mu hodně děkuju. Kyčel byla až do konce září dobrá, pak ale začala bolet a od ní přecházela bolest i do zad. Od října jsem kvůli tomu prakticky neběhala, ale naštěstí jsem mohla trénovat na kolečkových lyžích i na sněhu, i když jsem musela vynechat soupaž. Doufám, že tělo si trochu odpočalo a budu moct zase pokračovat v tréninku naplno.
Letošní léto bylo extrémně horké a to i na horách, kde jste zvyklí absolvovat finální přípravu před sezonou. Promítlo se to nějak do vaší přípravy?
Vloni jsme s přípravou na sněhu začali už v srpnu. Letos jsme to chtěli zopakovat, ale nakonec jsme to v půli srpna museli přehodnotit a plánovanou přípravu na ledovci zrušit, protože tam zkrátka nebyly podmínky pro to, abychom najezdili potřebné kilometry. Na ledovci jsme byli teď v říjnu, podmínky nebyly optimální, ale odtrénovala jsem, co jsem potřebovala.
Nemáte vzhledem k měnícímu se klimatu o běžecké lyžování trochu strach?
Bojím se hodně. Když jsem to viděla teď v říjnu na ledovci, tak jsem si říkala, že jsem asi opravdu poslední generace, která bude lyžovat, …teda alespoň tady v Evropě, protože to byl opravdu hrozný pohled. Doufám ale, že nám sníh ještě nějaký ten rok vydrží.
Začíná nový olympijský cyklus, což bývá vhodný čas na zavádění novinek do přípravy. Změnila jste něco i vy?
Do žádných velkých změn jsem se nepustila. Zůstala jsem u svého osobního trenéra. Myslím, že můžeme oba těžit z toho, jak se známe. Oba už víme, co mi sedí a co ne. Hlavně se ale snažím být opatrnější a vyhýbat se zraněním. To se mi, až na ten podzim, relativně daří. Jinak jsme trochu víc zapracovali na soupaži, protože ta se pořád vyvíjí. Doufám, že už ji technicky zvládám docela dobře.
Sezona už je za dveřmi, s jakými cíli do ní vstupujete?
Nejvyšší metou je určitě mistrovství světa v Seefeldu. Za prvé už bych konečně chtěla na mistrovství něco zajet a za druhé je to blízko, takže bych chtěla uspět i pro rodinu a přátele, kteří určitě dorazí na místo, a udělat jim radost. Stejnou důležitost ale přisuzuji i Tour de Ski, protože se koná v době, kdy se mi závodí dobře. Chtěla bych se zaměřit i na stabilitu a jezdit stejné výsledky ve Světovém poháru od listopadu až do března.
V Seefeldu, kde se letos koná mistrovství světa, se vám v loňském ročníku Světového poháru dařilo. Svědčí vám tamní tratě?
Tratě tam jsou hezké, hodně široké, dá se dobře předjíždět, ale trochu mě mrzí profil ženského sprintového okruhu, který je dost "placatý". Přála bych si, aby ho na mistrovství světa trochu ztížili, aby tam byl nějaký kopec. V současné podobě je to pořád téměř rovinka a ty rozdíly ve finiši jsou minimální. Rozhoduje každý špatný krok a ten postup je pak tak trochu o náhodě."
