S jakými dojmy jste se vrátila ze Salt Lake City?
Jezdit s týmem je teď moje práce, ale přesto jsem si šampionát užila naplno. Vždycky je to pro mě plné emocí. Když Martina dokáže vybojovat medaili, pokaždé mě to dožene k slzám.
Objíždíte s týmem i závody Světového poháru, takže je to pro vás v sezoně práce na plný úvazek?
Ano. Od podzimu s nimi objíždím všechny závody a i v létě jsem často s týmem. V Salt Lake City to bylo moje třetí MS v roli masérky, za týden nás čeká ještě šampionát ve víceboji v Norsku.
Jak jste s týmem prožívali dva medailové závody v Americe?
Vždycky se všichni rozmístíme po trati, podél mantinelu. Každý už tam má své místo, aby nás Martina dobře slyšela. Povzbuzujeme ji, každý jí řveme to svoje. Letos jsme byli nervózní, protože Martina nejela v posledních rozjížďkách. Byli jsme z minulé sezony zvyklí, že po jejím dojezdu bylo jasno. Teď jsme museli čekat.
Velmi dramatický byl hlavně závod na pět kilometrů, kde Martině nestačil na zlato ani světový rekord. Natalija Voroninová z Ruska ho okamžitě překonala. Nepočítali jste už s prvním místem?
Jasně že jsme si říkali, že to nejspíš vyjde. Mysleli jsme si, že už nikdo nemůže zajet lepší čas. Martina odevzdala maximum, a navíc překonala svůj vlastní světový rekord. Ale nikdy nevíte, kdo se jak nachystal a kdo může překvapit, snažili jsme se držet při zemi. I když to nakonec bylo druhé místo, byli jsme všichni spokojení. Martina více udělat nemohla.
Jak byla se svými výsledky spokojená Nikola Zdráhalová, která skončila nejlépe čtrnáctá na třech kilometrech?
Pro ni to bylo co start, to osobní rekord. Odjížděla podle mě spokojená, načasovala formu dobře. Ona vždycky tvrdí, že má ještě rezervy. Navíc se jí zatím nepoštěstilo chytit dobrou soupeřku do páru. Buď má někoho mnohem slabšího, nebo mnohem silnějšího. Ale ve Světovém poháru se na všech tratích dostala do elitní divize a podle mě by mohla zajet hezký výsledek na MS ve víceboji, protože je velmi všestranná.
Nikdy jsme se s Martinou nehádaly
Spadlo z týmu určité napětí, když Martina hned v prvním závodě na tři kilometry vybojovala zlato?
Rozhodně. Všichni to prožíváme a býváme dost nervózní, obzvlášť po minulé sezoně, která se skvěle povedla. Trojka se jela hned v první den ve čtvrtek, Martina vyhrála a ze všech to trochu opadlo. Ale stejně jsme byli v sobotu nervózní znovu. Každopádně Martina byla trochu uvolněnější, po první medaili měla vlastně splněno.
Týden před MS se závodilo v Calgary, kde Martina vyhrála trojku, ale nebyla před ní optimálně naladěná. Přiznala, že jste s ní v týmu měli těžké pořízení. Jak jste to vnímala?
Měla určité zdravotní problémy, nejezdilo se jí v Calgary nejlépe. Její tělo dostalo docela kapky i kvůli časovému posunu. Pak se dala dohromady a vyhrála závod. Říkala jsem jí, že týden před MS je to paráda, ona odvětila, že ji to těší, ale na MS to může být úplně jinak. Nicméně muselo jí to dodat sebevědomí.
Už dobře znáte její předzávodní stavy, že? Vloni na MS v Inzellu byla před vrcholem sezony také pořádně nervózní.
Ona tvrdí, že čím je starší, tím bývá nervóznější. Není to lehké, obzvlášť když člověk obhajuje medaile. Ale nervózní jsme s ní všichni.
Přiznává, že se v těchto stavech občas nepohodne s trenérem Novákem, bývá drzá. Umí si i na vás někdy vybít zlost?
To ne. Známe se dlouho, dříve jsme byly týmové kolegyně přímo na ledě. Dobře vím, kdy je lepší nemluvit a být v klidu, kdy je lepší říct něco do legrace. Už to máme všichni nějak naučené. Takže proto se s Martinou nehádáme, my dvě jsme se opravdu nikdy nepohádaly.
V kolektivních sportech mívá masér roli duše týmu, stará se mimo jiné o pohodu a legrácky. Vnímáte se podobně?
To určitě. Snažím se držet pozitivní náladu, nechodím za nimi s žádnými negativními věcmi. Já sama myslím, že nejsem náladová, nejsem ani pesimistka. Pokouším se ostatním zlepšovat náladu a vnášet do týmu slunce (úsměv). Je fajn, že jsem všechny poznala už jako závodnice. Známe se perfektně a beru tým jako svou druhou rodinu.
Hned po kurzu jsem se učila na Martině
Proč jste v roce 2018 skončila s kariérou rychlobruslařky? Věděla jste, že mezi absolutní špičku se neprotlačíte?
To byl hlavní důvod. Každou sezonu jsem se o kousek zlepšila, ale nebylo to dostatečné. Nebylo to na to, abych jezdila mezi nejlepšími. Zabalila jsem to, protože výkonnostní skok u mě nebyl takový, jaký bych si představovala.
Jak se zrodil nápad, že budete masérkou?
Původně jsem přišla za Petrem s tím, že budu končit, ale chtěla bych u týmu nějakým způsobem zůstat. Zeptal se mě na maséra, že nemá nikoho nastálo a jestli to nechci zkusit. Říkala jsem si, že možná dočasně, a přihlásila jsem se na kurz. Ještě jsem se nabídla, že bych ráda pomáhala s malými bruslaři, vozila je do zahraničí a podobně. Dopadlo to takhle, jsem u týmu druhým rokem a vysokou školu jsem zatím odložila.
A měla jste v té době s masírováním nějaké zkušenosti?
Studovala jsem na sportovního a kondičního specialistu, což k tomu má docela blízko. Navíc máme v rodině strejdu, který dělá fyzioterapeuta u atletické reprezentace, dříve byl masérem Jana Železného a spolupracoval s Barborou Špotákovou. Pomohl mi i on.
Martina do té doby stálého maséra neměla?
Ne. Já jsem se to pak učila na ní a na celém týmu. Absolvovala jsem kurz a druhý den po zkoušce jsem jela na soustředění, kde to bylo zpočátku těžké. Snažila jsem se to dělat, jak mě to učili, ale postupně jsem si našla svůj způsob a poznala svaly sportovců. Rychlobruslaři potřebují většinou nohy a záda. Po necelých dvou letech myslím, že se to posunulo na lepší úroveň. Pomáhají mi i vlastní bruslařské zkušenosti, vím, kam sáhnout.
Uznala Martina, že potřebuje tuto složku? Že se musí více starat o vlastní tělo, pokud chce po třicítce držet krok s nejlepšími?
Určitě. Dokonce prohlásila, že se cítí jako v lázních, když má každý den masáž. Má teď i stálého kondičního trenéra, je o ni dobře postaráno. Je pravda, že čím je člověk starší, musí na regeneraci dbát více.
Aktuální složení českého týmu: zleva kondiční trenér Vít Živný, masérka Eliška Dřímalová, závodnice Martina Sáblíková a Nikola Zdráhalová a trenér Petr Novák. Na snímku chybí jen lékař Jaroslav Grodl.
Martina při světovém rekordu Rusce fandila
V Salt Lake City získala jednadvacátou zlatou medaili z MS. Jak rozumíte její motivaci dál a dál závodit a vítězit?
To je těžká otázka. Ale Martina vždycky, i po té medaili, přijde s tím, že má další motivaci. Každá medaile ji motivuje dál, chce zůstat na vrcholu. Teď bude chtít určitě světový rekord na pětce zpátky. Nikdy jsem nikoho takového nepotkala. Člověka, který by byl takhle odevzdaný svému sportu a pořád chtěl více.
Olympiádu v Pchjongčchangu neabsolvovala v dobrém zdravotním stavu, získala stříbro na pětce. Mohlo se zdát, že se zářivá kariéra pomalu chýlí ke konci, ale Martina se vrátila ve fantastickém roce 2019. Získala tři světové tituly, zajela světové rekordy.
Zakousla se do tréninku jako asi nikdy. V olympijské sezoně měla potíže se zády a kolenem, byla limitovaná, a přesto přivezla stříbrnou medaili. Vloni už byla schopná natrénovat mnohem více a předvedla velké věci.
Poté, co v Salt Lake City přišla o nový světový rekord, velmi sportovně uznala porážku. Nedávala najevo naštvání, nehledala nic nekalého ve zlepšení osobního maxima Voroninové o 11 sekund. Je také v tomto ohledu jiná než ostatní?
Ano, pořád je strašně skromná a každého respektuje. Martina zajela rekord a byla hrozně spokojená. Když pak viděla, že Voroninová jede na světový rekord, tak jí v posledních dvou kolech ještě fandila. Viděla, že někdo z holek jede poprvé na čas pod 6:40 a přála jí, ať to dokáže. Ne všichni rychlobruslaři jsou takoví, zdaleka ne.
Jak vidíte šance Martiny na MS ve víceboji za týden v Hamaru? Také tam bude z loňska obhajovat zlatou medaili.
Určitě má šanci být na pódiu, akorát konkurence každým rokem roste. Bude záležet, jak se to rozjede po úvodní pětistovce. Bylo by super, kdyby to cinklo, ale budeme dál stát nohama na zemi.
