Praha - Na mistrovství světa psích spřežení Češi potvrdili, že patří do elitní společnosti. Nejednou za nimi skončili favorité z Norska, Švédska či domácí Kanady. Ve třech lidech a se sedmi psy dojeli na stupně vítězů ve třech individuálních závodech i ve společné štafetě.
Michaela Srchová a Michal Ženíšek nastoupili ve skijöringu, ve kterém je člověk na lyžích připoután tažným lanem k jednomu či více psům. Naopak Jiří Mencák je specialistou na mushing, při kterém psi táhnou svého psovoda na saních.
Přeprava za oceán se stala pro zvířata i celý tým výjimečnou a zároveň i dost náročnou. Byl to hodně tvrdý oříšek k rozlousknutí, aby cesta probíhala co možná nejpohodlněji a s přáním, aby v místě konání šampionátu bylo dost času na potřebnou aklimatizaci.
„Nakonec jsme se rozhodli pro přesun autem do Amsterdamu, kde se psi proběhli a připravili na desetihodinový let do Toronta. Potom jsme ještě museli zvládnout 300 kilometrů po silnici do Haliburtonu, V kanadské rezervaci nás nejvíc překvapila teplota mírně nad nulou a hrubý sníh, což obojí psi moc nemilují. Proto také první trénink jim dal pořádně zabrat. Novinkou byla pro nás úprava dráhy traktorem, zatímco v Evropě jsme zvyklí používat rolbu.,“ vrací se Ženíšek na začátek jejich pobytu za „velkou louži.“
Čtveřici mladičkých psů zapřaženou k saním zdobí už například bronz z mistrovství Evropy. „Raději by běhali ve sněhu, ale nutností před startem je veterinární prohlídka. V takové chvíli vždy říkám, aby zlatou medaili dostal ten, kdo udrží mého Nikitu chvíli v klidu,“ usmívá se Mencák.
Psi nejsou motorky
Jednu z medailí vybojoval Ženíšek, který v závodě na 14 kilometrů skončil třetí., ale moc nadšený nebyl. „Úprava trati mi moc nesedla a navíc jsem kvůli hrubozrnnému sněhu svému Kvapovi nasadil boty. Packy měl potom sice v pořádku, ale při běhu se mu to víc smekalo. Druhý příběh je ze závodu s hromadným startem, který je v Čechách výjimkou. Kvap z této pro něj neznámé situace znervózněl, zůstal stát, aby se zřejmě s touto novinkou seznámil, ale i po určité ztrátě jsme doběhli jen o malý kousek čtvrtí,“ vzpomíná musher.
Hromadně startovala v závodě na 8 kilometrů také psí spřežení. „Je to vždy velký rachot. Všichni psi totiž štěkají a třeba si i nadávají, nebo se hecují. Je to závod, v němž nejde jen o to, jak který tým rychle běží. Psi nejsou motorky a na trati se může vždy leccos přihodit, což se stalo i nám. Na startu se nejprve o něčem dohadovali a na trati pak došlo ke kolizi. Musel jsem zastavit a psy rozmotávat, což nás srazilo až na konec druhé desítky. Skvělým finišem jsme však posunuli na pátou příčku,“ netají Mencák smíšené i příjemné pocity.
Zklamaná bez medailového zisku v závodech jednotlivců nebyla Srchová, která kombinaci na 15 kilometrů dlouho běžela přímo skvěle, ještě kilometr před cílem byla blízko k „bedně,“ ale skončila sedmá.
„V našich závodech se může stát cokoliv, jen určitě nepadne gól. Když se pes potřebuje vyvenčit, tak musher s tím nic nenadělá. Když musí, tak musí. A tato peristaltika psích střev přepadla mého Emánka, ale jinak to byl krásný závod, který jsme si oba užili,“ netají spokojenost také proto, že se výraznou měrou zasloužila o stříbrnou medaili ve štafetě.
Čeští musheři i v souboji se světovou elitou dali o sobě vědět a potvrdili, že se s nimi musí počítat. Navzdory tomu, že na rozdíl od Kanady kolébkou tohoto sportu Česko není.
