Praha - Silniční cyklistika má pro rok 2014 všechny vrcholy za sebou. Nastává tak čas na bilancování uplynulého roku, který nabídl řadu strhujících bitev a skvělých výkonů, z nichž je velmi obtížné vybírat. Přesto jsme se pokusili vybrat několik osobností, které můžeme označit za „vítěze“ roku 2014.
Oleg Tiňkov
„Ten chlap je snad všude,“ chtělo by se říci. V průběhu roku jsme mohli vidět, jak si Tiňkov před pelotonem projíždí horské etapy Gira, viděli jsme jej slavit s Mickem Rogersem jeho dva etapové triumfy v „růžovém závodě“. Když se Alberto Contador se zlomenou nohou rozhodl vzdát Tour de France, byl to zase Tiňkov, kdo se jej jako první jal utěšovat. Majitel týmu, v němž závodí i Roman Kreuziger byl také v průběhu „Staré dámy“ hostem pořadu stanice Eurosport.
Kromě toho Tiňkov cyklistické dění čile komentuje skrze svůj twitterový účet, kde v létě nejprve tvrdil, že do svého týmu Petra Sagana nepřivede, aby pak učinil přesný opak. A velmi dobře byla slyšet také kritika UCI kvůli jejímu počínání v kauze Romana Kreuzigera. V létě o ruském podnikateli natočila krátká dokument také agentura Bloomberg.
Excentrický ruský boháč v mládí sám na kole závodil a zdá se, že po několika pokusech zapojit se do dění v profesionální cyklistice konečně našel ten správný způsob. Dříve vlastnil kontinentální tým Tinkoff Credit Systems (tak se jmenuje také Tiňkovem vlastněný finanční ústav), pak se podílel na zrodu stáje Katusha a po loňské Tour de France oznámil, že od Bjarneho Riise kupuje tým Saxo-Tinkoff (dnes obráceně), který předtím „pouze“ sponzoroval.
Možná je to poněkud cynické tvrzení, ale profesionální sportovci jsou především „reklamními nosiči“, existují studie tvrdící, že právě silniční cyklistika nabízí za investované peníze největší „marketingový dosah“, který Tiňkov svojí sebeprezentací dokáže ještě značně rozšířit.
Zkrátka Tiňkov, kam se podíváte.
Alberto Contador
Contador po loňské, ne příliš povedené sezoně udělal hned několik výrazných změn. Přestěhoval se z rodného Pinta do švýcarského Lugana a jeho novým trenérem se stal bývalý sportovní ředitel týmu Sky, Steven de Jongh. „Trénoval jsem tvrdě, jako nikdy předtím,“ opakoval Contador v průběhu roku. Už skvělé jaro ukázalo, že změny přinesly kýžený efekt, Contadorův pověstný „tanec v pedálech“ našel dřívější lehkost a do Tour vstupoval jako rovnocenný spolufavorit s Chrisem Froomem.
Kvůli zlomenině nohy ale musel „El Pistolero“ Tour de France vzdát a vzhledem k tomu, že se jeho případná účast na Vueltě zdála být velmi nepravděpodobná, vypadalo to, že bude patřit spíše ke smolařům roku. Zranění z Tour se však hojilo nebývale dobře a Contador se tak mohl na start domácí Grand Tour postavit, prohlašoval však, že chce jen nabrat další závodní kilometry už směrem k další sezoně.
Že by Contador jen tak objel třítýdenní závod? Tomu snad nikdo nevěřil. A lídr Tiňkovova týmu se také od počátku držel v popředí, přesto pořád tvrdil: „Beru to etapu po etapě, nejsem schopný říct, jak na tom budu.“ Po desáté etapě, kterou byla časovka, se Contador poprvé oblékl do červeného dresu lídra a do konce závodu už v něm zůstal. Po cestě navíc přidal dvě vítězné etapy.
Alejandro Valverde
Čtyřiatřicetiletý Španěl Valverde vyhrál celkové hodnocení World Tour, to hovoří samo za sebe. Letos bychom jen velmi těžko hledali závodníka s tak konstantně vysokou výkonností, svých 11 vítězství rozprostřel do celého závodního roku.
Už v únoru vyhrál celkově závod Okolo Andalusie, na jaře zářil na ardenských klasikách, kde zvítězil na Valonském šípu a v Lutychu byl stříbrný. Jediným zklamáním je tak čtvrtá příčka z Tour de France. „Zklamáním byla Tour. Skončil jsem čtvrtý, což bylo moje nejlepší umístění na tomhle závodě, ale přesto jsem odjížděl s pocity hořkosti,“ potvrdil sám závodník v rozhovoru pro týmový web.
Hned po Tour ale vyhrál Klasiku San Sebastian, výborným počinem byla i třetí příčka celkově (už šesté pódium na domácí Grand Tour) a vítězná etapa na Vueltě. Na domácím světovém šampionátu Valverde získal už šestou světovou medaili, když byl potřetí v řadě bronzový a v Lombardii dojel druhý. Na otázku, zda se jednalo o jednu z jeho nejlepších sezon, pak odpověděl: „Stoprocentně. Úplně nejlepší ze všech. O tom není pochyb. Životní sezóna.“
Vincenzo Nibali
Šampiona „Staré dámy“ Nibaliho ze seznamu vítězů rozhodně nemůžeme vynechat. Za necelý měsíc třicetiletý rodák ze Sicílie ve Francii rozdrtil své soupeře, vyhrál i čtyři etapy a do Paříže si přivezl téměř osmiminutový náskok. Pravda, Contador ani Froome sice nedokončili, ale Nibaliho úspěch to nijak nedevalvuje, i oba zmínění by „Žraloka z Messiny“ je velmi těžko naháněli. Nibali se stal teprve šestým závodníkem historie, kterému se podařilo zvítězit ve všech třech Grand Tours.
Fabio Aru
Jezdci stáje Astana je sice teprve 24 let, přesto letos dokázal skvěle zajet dva třítýdenní závody. Nutno dodat, že pouze jemu a Valverdemu se povedlo zajet dvě Grand Tour do pátého místa celkově. Aru ke třetímu místu na Giru přidal i jednu vítěznou etapu, na Vueltě pak dokázal zvítězit dokonce ve dvou etapách a celkově skončil pátý.
Domácí Giro bylo přitom pro Arua teprve druhým třítýdenním závodem v životě, na němž měl původně hlavně pomáhat Scarponimu. Po problémech lídra ale chytil šanci za pačesy a ukázal všem soupeřům, že se s ním do budoucna musí počítat.
Mladí Poláci
Z Polska se v letošním roce definitivně stala cyklistická supervelmoc. O našich severních sousedech je známo, že jsou do sportu velmi zapálení a nedávno skončená sezona z nich určitě udělala i zapálené fanoušky cyklistiky. Mohou za to především mladíci Rafal Majka (25 let) a Michal Kwiatkowski (24). Druhý jmenovaný si připsal na své konto devět vítězství, dařilo se mu v krátkých etapových závodech i klasikách a celý rok zakončil titulem světového šampiona. Na MS přitom předvedl skvělý výkon celý polský tým.
V době, kdy „Kwiatek“ odpočíval nebo měl slabší chvilky, zářil zase Rafal Majka. Na Giru dojel Majka šestý a oproti minulému roku si tak o příčku polepšil, opět se zde ale prezentoval spíše defenzivním stylem závodění. O to větším překvapením pak byla Majkova letní vystoupení. Na Tour de France vyhrál dvě etapy a soutěž vrchařů a skvělou formu si udržel i na domácím Okolo Polska, kde vyhrál opět dvě etapy i celkové hodnocení.
Mladí Francouzi
Dlouhých sedmnáct let čekali francouzští fanoušci na okamžik, kdy na pařížské pódium pro tři nejlepší jezdce Tour de France opět vystoupá domácí závodník. Letos se dočkali dokonce dvojnásobného úspěchu. Druhou příčku obsadil velezkušený bývalý biker Jean-Christophe Péraud a třetí byl teprve čtyřiadvacetiletý Thibaut Pinot.
Oběma zmíněným z šesté příčky „kryl záda“ Romain Bardet, který je ještě o rok mladší než Pinot. Právě úspěch takto mladých závodníků dává velký příslib do budoucna, francouzská veřejnost by jistě ráda brzy oslavovala domácího vítěze „Staré dámy“, vždyť příští rok tomu bude už 30 let od triumfu Bernarda Hinauta, posledního francouzského vítěze Tour.
Ale francouzské naděje se nemusejí upínat pouze ke zmíněné dvojici, skvělé osmé místo získal na Vueltě teprve dvaadvacetiletý Warren Barguil. Aktivním výkonem a skvělým čtvrtým místem se na Giru prezentoval Pierre Rolland, tomu také ještě zdaleka není třicet let.
