To, že se v Pardubicích děje něco velkého, bylo jasné i náhodně projíždějícímu řidiči. Od nádraží a velkého parkoviště v jeho bezprostřední blízkosti mířily davy lidí k blízkému dostihovému závodišti.
Na místní letiště také mířily nezvyklé kolony automobilů, které tam našly dočasné útočiště po dobu závodů. Prostě 116. Velká pardubická byla tu.
Vzrušení v třicetiminutovém taktu
Pořadatelé se na dostihový víkend připravili pečlivě a snažili se nic nenechat náhodě. Dráhu v týdnech sucha před mítinkem pravidelně kropili, připravili divákům nové informační cedule a také nezapomněli na bezpečnost.
Každý, kdo v neděli zamířil na dostihové závodiště, musel projít detekčními rámy. A běda, když si někdo nechal v kapse třeba jen jedinou minci. Zařízení začalo pískat a dotyčný nešťastník se stal terčem prověrky ochranky s přenosným detektorem kovů.
I přes občasné zádrhely prohlídky probíhaly plynule, takže už kolem desáté hodiny ranní bylo v areálu několik tisíc fanoušků turfu. A do 11 hodiny, kdy byl program slavnostně zahájen, se nemuseli nudit.
Velká pardubická není jen svátkem "koňáků" z celé země a mnoha koutů Evropy, ale i stánkařů a prodejců jídla a pití z Pardubic a dalekého okolí.
Nejen jídlem a pitím však je živ člověk, takže majitelé stánků lovili i zájemce o trička, videokazety a DVD o koních, biče nebo nezbytné dámské klobouky.
Ani peněženky rodičů nepřišly zkrátka. Dítka si mohla dát nějakou tu sladkost nebo si zaskákat v nafukovacím hradě.
Po slavnostním zahájením už přišlo na řadu to, kvůli čemu lidé do Pardubic zamířili - překážkové závodění. Od prvního dostihu bylo patrné, že na tribunách jsou hlavně milovníci koní a sázkaři.
Při každém finiši diváci vstali ze sedadel a křičeli jména svých favoritů. Publikum bylo sportovní, ať už vyhrál kdokoliv, vždycky byli úspěšný kůň a jezdec odměněni bouřlivým potleskem.
Jeho intenzita se dostih od dostihu zvyšovala nejen s rostoucí kvalitou závodů ale také se zvětšujícím se počtem dostihových příznivců v hledišti.
Inu táhne hlavně Velká pardubická, takže mnozí větší část odpoledne prochodili po areálu nebo dorazili až hodně po poledni.
Publikum vzrušovaly nejen dramatické doběhy v cílové rovince, ale hlasité zašumění doprovázelo každý pád. Dostihy jsou těžký sport, takže zakolísání bylo k vidění hned několik.
Takový mítink není ani na sledování věcí jednoduchou. Dostihy se valily jeden za druhým v neúprosném půlhodinovém rytmu.
Kdo si mezi nimi chtěl vsadit nebo se osvěžit, měl co dělat. Chvilka zdržení totiž přinesla téměř jistou nutnost prodírat se zpět na svoje místo zrychleným krokem davem proudících a postávajících lidí.
S tím, jak se blížil start vyhlížené Velké, začalo být plno nejen na tribunách, ale především na travnatém prostranství mezi tribunami a cílovou rovinkou. Hlavní dostih dne tam sledovalo několik tisíc lidí.
Ale ne každý viděl všechno, co chtěl. Mnozí fanoušci si přinesli štafle nebo židle, takže oni sice byli vyvýšeni, jenže ti za nimi se museli spokojit s dvěma velkými obrazovkami. Na té menší však ještě dlouho běžely jen reklamy a dostihy se objevily až se začátkem přímého přenosu České televize.
Emoce od startu až po závěrečné metry
116. ročník Velké začal pro koně už ranní veterinární přejímkou, která proběhla úspěšně. Krátce po třetí hodině začalo v pedoku tradiční provádění po dráze.
To se už kolem oplocení a na sousedním valu tísnila dobrá tisícovka lidí. Postupně nasedli všichni jezdci a průvod zamířil na slavnostní parádu před hlavní tribunou.
Pokud si některý méně zkušený kůň myslel, že už jde na věc, čekalo jej překvapení. Opět totiž následovalo kroužení po pomyslném oválu.
Pozornost v té chvíli patřila jinému koni. Jako první na dráha vklusala legenda dostihu, trojnásobný vítěz Peruán.
Diváci svého oblíbence ocenili dlouhotrvajícím potleskem vestoje a jemu se pak vůbec nechtělo zpět do pedoku. Tak rád by zase závodil a v počtu vítězství dohnal rekordmana Železníka.
Slunečné nedělní odpoledne však dalo šanci zapsat se do historie úplně jiným. Po zkušebním skoku už žokejové vedli své svěřence na místo startu. 6 900 metru dlouhé drama mělo začít.
Tribuny vřely od prvních okamžiků, ale první vlna emocí přišla s Taxisem. Pověstný skok se opět postaral o prořídnutí chumlu koní. Letos zastavil ambice čtveřice smolařů.
Na tribuně vyhrazené pro členy doprovodu jednotlivých koní to šumělo jako v borovém háji. Jakmile byla známa jména koní, pro které Velká pardubická skončila, jejich ošetřovatelé a další členové personálu rychle spěchali do zákulisí zjistit situaci, případně se postarat o své svěřence.
Další vlna emocí se tribunami prohnala ve chvíli, kdy se k zemi poroučel Dirk Fuhrmann ze sedla favorizovaného Maskula. Pár lidí začalo vzteky trhat tikety. A nemuseli nic říkat, aby bylo jasné, na koho si vsadili.
Doběh dostihu byl dramatický. Od chvíle, kdy vedoucí Decent Fellow zatočil do cílové rovinky, už celé hlediště stálo. Každý držel palce "tomu svému", řada fanoušků přidala i své hlasivky.
Sousta lidí přála šestý triumf Josefu Váňovi, ale Josef Bartoš v sedle Decent Fellowa byl proti. I tak Váňovi kus vavřínového věnce patřil, úspěšného valacha totiž trénoval.
Spokojený Bartoš předvedl v cíli tirády hodné mistra oboru Valentina Rossiho. Aniž by sesedlal, střídavě rukama šťastně mával a střídavě dirigoval aplaudující publikum.
25letý žokej si životního triumfu patřičně užíval. A závěr dostihového odpoledne si užívali i přítomní dostihoví fanoušci.
Na odchodu si ti šťastní vybrali výhru za přesnou sázku na Velkou. Ale ani ostatní neprohráli. Vždyť co si přát víc, než když slunečný podzimní den korunuje velké dostihové drama?
