Minulý týden Jan Kudlička podesáté za sebou zvítězil v populárním závodě Pražská tyčka a ve čtvrtek by chtěl na ostravské Zlaté tretře splnit limit na mistrovství světa, které se koná zcela výjimečně až začátkem října v Dauhá. "Od nejlepších letošních skokanů mě sice dělí skoro půl metru, ale věřím v postupné zlepšování," prozradil hned úvodem rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Máte za sebou teprve dva zajímavé závody. Co vám napověděly?
Po Memoriálu Josefa Odložila nebyla Pražská tyčka z mého pohledu špatná, i když k úplné spokojenosti by mně dovedl splněný limit na mistrovství světa, který je 571 centimetrů. Zkoušel jsem však dlouhý rozběh a soutěž se protáhla časově, což se v jejím závěru na výkonu dost často podepíše.
Za dva dny vás čeká Zlatá tretra. Co pro vás start v Ostravě znamená?
Je to už tradiční výborně obsazená akce s velkou sledovaností. Ve skoku o tyči se představí dokonce úřadující mistr světa Američan Kendricks, vítěz nedávného mítinku v Oslu. Netají se tím, že chce zdolat laťku ve výšce přes šest metrů. Pokud budou přijatelné povětrnostní podmínky, tak mně by stačilo splnit limit na šampionát (smích).
V jakém světle se v prvních letošních závodech představila skokanská konkurence?
V zářivém. Například na zmíněné Diamantové lize v Oslu přešli čtyři skokani přes laťku ve výšce 580 centimetrů. Švéd Duplantis předtím už dokonce předvedl úspěšný šestimetrový pokus. Já jsem tedy se svými 555 centimetry za nimi dost daleko, ale letošní sezona bude kvůli pozdnímu termínu mistrovství světa nezvykle dlouhá a jsme vlastně teprve na jejím začátku.
Byla vaše zimní příprava jiná než v předchozích letech?
Byla podobná a vydařila se, včetně třítýdenního soustředění na Kanárských ostrovech. Neměl jsem žádné zdravotní komplikace, cítím se dobře a věřím, že svoji formu budu postupně zlepšovat.
Začátkem roku jste se stal otcem Terezky. Do jaké míry vám tato radostná událost změnila život?
Jejím narozením se mně i partnerce Jiřině Ptáčníkové změnilo samozřejmě skoro všechno, ale k plné spokojenosti. Dosavadních téměř pět měsíců s Terezkou oba prožíváme krásné chvíle jejího začínajícího života. Je velice hodná, v klidu spí, nepláče, čili je s námi v pohodě.
Mistrovství světa je až v říjnu. Jak to poznamená letošní sezonu?
Pro načasování optimální formy bude především psychicky náročná, protože tak pozdě se asi ještě nikdy šampionát nekonal. Na druhou stranu vzniká větší prostor pro pořádání různých závodů a třeba i pro řešení případných zdravotních problémů.
Co říkáte místu konání v dalekém Kataru? Byl jste tam někdy?
Jen na letišti. Bylo to někdy v březnu a pamatuju si, že ve dne tam teploměr ukazoval 43 stupňů Celsia a v noci 31. Větší horko tam snad letos nebude (smích). Pokud jde o atletické výkony, tak tam může být všechno jinak, než napovídají různé tabulky a žebříčky. Rozhodovat bude hlava, což v tyčkařském sektoru znamená najít cestu z kvalifikace do finále.
A přepadnou vás někdy myšlenky na olympijské Tokio?
Jen občas, ale je jisté, že to bude hektická sezona. Tvrdý tyčkařský limit 580 centimetrů bude potřeba splnit co nejdřív, aby pak mohla následovat klidná, kvalitní a cílevědomá příprava.
