Praha – Nejslavnější etapový cyklistický závod světa Tour de France má před sebou svůj jubilejní stý ročník. Včera jsme vám přinesli přehled rekordů a nejzajímavějších statistik z dosavadních devětadevadesáti ročníků.

Jenže historie, to nejsou jen čísla a rekordy. V dnešním pokračování představení Tour vám proto nabídneme pohled na letos stoletou „Starou dámu“ trochu jinou perspektivou. Vybrali jsme pro vás deset nejzajímavějších milníků, které samy o sobě utváří její historii.

1. První ročník (1903): První kolo bylo vynalezeno jistým Karlem von Draisem už v roce 1817 v Německu, tehdy ještě bez pedálů a všeho toho, co známe ze současnosti. „Běhací stroj“ se ale pomalu, ale jistě rozšířil do Evropy, začalo se na něm šlapat a jelikož je člověk tvor soutěživý, tak i závodit. V roce 1895 Thóphil Joyeux objede na kole celou Francii – 4500 kilometrů zvládne za devatenáct dní.

Samotná Tour ale vznikne až na začátku roku 1903 ve vydavatelství časopisu L´Auto, jehož šéfové hledají možnosti, jak zastavit úpadek nákladu. Jednoho z nich – Georgese Lefévra napadne uspořádat několikadenní závod napříč Francií, která spojí její největší města. I přes počáteční skepsi okolí i jisté porodní bolesti, se 1. července vydává 60 závodníků, povětšinou nadšenců, na trať dlouhou 2428 kilometrů, která je rozdělena do šesti etap v osmnácti dnech.

Vítězný Maurice Garin, povoláním kominík, vyhrává závod o téměř tři hodiny, závod dokončí 21 jezdců. Časopis L´Auto je zachráněn, jeho výtisk vzroste trojnásobně a historie slavného etapového závodu se může začít psát...

2. Poprvé velehory (1910): Nikoliv Alpy, ale Pyreneje byly prvními horskými velikány, se kterými se popasovali cyklisté na Tour v jejím osmém ročníku. Jak tomu tak bývá, opět se k tomuto průkopnickému nápadu dostali organizátoři oklikou, když například na Aubisque ještě v zimě před závodem nevedla žádná cesta a ta na vrchol Tourmaletu připomínala všechno možné, jen ne silnici.

Pokud dnes mluví cyklisté o brutálních stoupáních a zátěži, tehdejší hrdinové na kolech se nebáli označovat spokojené pořadatele (náklad časopisu totiž rok od roku rostl) za vrahy. Jak těžké nástrahy na cyklisty čekaly snad nejlépe, dokumentuje fakt, že ten, kdo vyjede na vrchol pyrenejských velikánů na kole, může získat prémii 100 franků. Vyinkasuje ji jediný muž z celého pole startujících – Gustave Garrigou.

I přes označení „vrazi“ nemají první oběť závodu v historii na svědomí velehory, ale medúza, která při koupání v moři během dne volna smrtelně sežehne Adolpha Héliera.

3. Je zřízena reklamní karavana (1930): Závod jednotlivců se již rozšířil v průběhu let na týmy, mezi kterými se mohlo přestupovat. Už nemuseli používat jen dřevěné rámy kol, od roku 1919 se lídr obléká do žlutého trikotu, nadšenci přepustili povětšinou místo profesionálům, náklad pořádajícího časopisu překročil půl milionu, ovšem reklamu zajišťovali jezdci pouze na svých kolech či bidonech.

To se změnilo až v roce 1929, kdy vnukl nápad reklamní karavany, která nahradí cyklistům a týmům náklady (závodníci na rozdíl od jiných závodů museli mít jednotně natřená, čistá kola), šéfovi závodu Henrimu Desgrangemu (šéfredaktor časopisu L´Auto) manažer přes reklamu čokoládovny Menier Paul Thévenin tím, že vhazoval mezi lidi kolem trati čokoládu. Ovšem až po závodnících poté, co už většina lidí odešla pochopitelně domů.

Desgrange mu nabídl možnost být konvoje, který jede před závodníky s reklamou na vozech. Thévenin souhlasí a hostesky čokoládovny poté v následujícím roce během závodu nahází mezi fanoušky podél trati tuny čokolády. Vydělají na tom obě strany, postupně se přidávají další a další společnosti, které navíc oplývají velkou kreativitou, jak upoutat pozornost diváků, když nechybí transparenty, hudba či pouliční akrobaté.

4. Startuje se mimo Paříž (1951): Teprve podruhé v historii slavné „Staré dámy“ se startuje mimo francouzskou metropoli právě v roce 1951. Ale až tentokrát vzniká nová tradice „Grand départ“. Od této chvíle bude start vždy v odlišném než je cíl celého závodu. Další to novinka po první individuální časovce, která se objevila na Tour v roce 1934 a měřila na dnešní poměry těžko uvěřitelných 90 kilometrů.

5. První horský dojezd (Alpe d´Huez, 1952): Tour má za sebou hrůzný pád Wima van Esta (jezdec jej jako zázrakem přežije) při sjezdu z Aubisque, doplnění itineráře o Mont Ventoux, ovšem stále ještě nikdy nezažila, že by se na vrcholu některého z evropských velikánů končilo. Změnil to právě až rok 1952 a nové, čtrnáctikilometrové stoupání na Alp d´Huez, které v té době téměř nikdo neznal.

Aby těch premiér nebylo málo, jednadvacet serpentin na vrchol dnes již legendárního stoupání poprvé živě vysílá také televize známým způsobem, kdy kameraman sedící zády k řidiči motorky snímá dění na čele pelotonu. A kdo vyhrává? Nikdo menší než legendární italský elegán Fausto Coppi.

6. Jacques Anquetil pětinásobným vítězem (1964): Francie sice již na své domácí chloubě nedominuje jako v počátcích, první pětinásobný vítěz má ale u svého jména francouzskou vlajku. Je jím slavný Anquetil, výborný taktik a v horách především pes obranář. Pátého titulu dosáhl po úžasném souboji s naopak dravým krajanem Raymondem Poulidorem, vítěze Vuelty. Při stoupání na vyhaslý kráter Puy de Dome bojují doslova bok po boku.

Necelý kilometr před cílem přece jen dravec Poulidor lídra závodu utrhne a zvítězí, jenže ze ztráty 56 vteřin umaže „jen“ 42. Anquetil může slavit, coby lepší časovkář opanuje závěrečnou jízdu proti chronometru a vyhrává pátý titul s náskokem 55 vteřin, do té doby nejmenším rozdílem mezi prvními dvěma závodníky. Jeho pět triumfů poté zopakuje už jen trio Merckx, Hinault a Indurain.

7. První smrt na předávkování dopingem (1967): Během staré dámy zemřeli celkem čtyři závodníci a 28 dalších lidí mimo dění pelotonu, Brit Tom Simpson se pak do historie zapsal jako jediný muž, který zemřel v průběhu závodu na předávkování podpůrnými prostředky. Stalo se tak ve 13. etapě v roce 1967, kdy se zhroutil a zemřel na zástavu srdce při stoupání na Mont Ventoux.

Následná pitva prokázala v jeho krvi amfetamin a alkohol, což byla ve spojení s počasím pro mistra světa z roku 1965, vítěze známých jarních klasik, etapového závodu Paříž-Nice a dvou etap na Vueltě, smrtelná kombinace. Bylo mu 29 let - VIDEO ZDE!

8. Poprvé na Champs-Élysées (1975): Pro dnešní fanoušky Tour de France možná překvapivé, ale slavný závod poprvé končil na slavných elysejských polích až právě v tomto roce, kdy zde v závěrečném spurtu triumfoval Belgičan Walter Godefroot. Dnes je triumf na slavném bulváru považován vedle vítězství v horských dojezdech za ten nejcennější a královský především pro spurtéry (také má dvojnásobné hodnocení do soutěže o zelený dres).

Jeho králem je již méně překvapivě Mark Cavendish. Express z ostrova Man zde triumfoval v posledních čtyřech letech.

9. První český etapový triumf (1994): V roce 2001 právě zde dokázal triumfovat také jistý Ján Svorada. Ten tak dosáhl během osmi let druhého milníku v české historii. V roce 1994 totiž dosáhl i prvního etapového vavřínu, když vyhrál ještě pod slovenskou vlajkou v sedmé, 260 kilometrů dlouhé etapě z Rennes do Futuroscope. Rodák z Trenčína je dosud jediným českým vítězem na nejslavnějším cyklistickém závodě světa v individuální etapě. René Anderle a Pavel Padrnos dosáhli svých triumfů v týmových časovkách.

10. Vymazání sedmi let historie (2012): Právě Padrnosův dlouholetý šéf a kapitán – Američan Lance Armstrong se loni postaral o největší skandál v historii cyklistiky a také Tour de France. Po přiznání se k dopingu přišel o všech svých sedm vítězství na Tour a ta tak zná dosud pouze 92 vítězů jednotlivých ročníků – ty mezi léty 1999 až 2005 totiž „Stará dáma“ oficiálního triumfátora nemá.

Pro hrdý závod to byla další tvrdá rána v průběhu dvou desetiletí. I přes skandál stáje Festina v roce 1998 se totiž jeho pořadatelé chlubili tím, že nikdy nemuseli měnit jméno vítěze! To ale platilo jen do roku 2006, kdy vítězného dopingového hříšníka Floyda Landise nahradil ve výsledkové listině Oscar Pereiro. Situace se pak opakovala i o rok později, kdy přišel o triumf Alberto Contador a vítězem závodu se tak může označovat také Andy Schleck.

Poznámka: seznam sestaven ve spolupráci s Tomášem Mackem, redaktorem MF Dnes a autorem knihy Příběhy Staré dámy.