Praha - Trojnásobný světový „seniorský“ šampion v cyklokrosu Zdeněk Štybar se již pevně usadil také ve světovém silničním pelotonu. Výsledky úvodu letošní sezony to jasně dokládají.

Rodák ze Stříbra dokázal vyhrát oblíbený závod na prašných cestách, Strade Bianche a druhé místo obsadil na nejprestižnější klasice kalendáře, Paříž-Roubaix. To je pro českou cyklistiku nebývalý úspěch, byť sám Štybar tvrdí, že se počítají jen vítězství.

Volna po úspěšných vrcholech sezony si však zatím neužívá a připravuje se na další závody a také na zcela novou roli, v létě by se totiž měl stát otcem. Nejen o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.

Lidé si pamatují jen vítěze

Máme něco přes týden od závodu Paříž-Roubaix, tedy v podstatě vrcholu vaší sezony. Už jste od té doby byl na kole, nebo si dopřejete delší pauzu před dalším tréninkovým blokem?

Ne ne, já jsem v podstatě žádnou pauzu neměl, trénuji dál, ještě mě nějaký ten závod čeká.

Když se vrátíme k Paříž-Roubaix, vyvíjel se ten závod z pohledu vaší týmové režie tak nějak podle předpokladů?

U nás v týmu se jede v podstatě vždy na vítězství a nepodařilo se nám vyhrát žádnou klasiku, takže spokojení nemůžeme být. Byli jsme zase vpředu a bojovali o vítězství, ale ani jednu klasiku jsme nevyhráli. Je to až téměř neúspěch, že se nám to nepovedlo. 

Vy osobně si druhé místo ceníte nakolik? Zařadil byste jej ve sbírce úspěchů ještě před vítězství na Eneco Tour, nebo platí, jak vždycky říkáte, že druhý je první poražený?

Samozřejmě, ten závod si hodně cením a vážím si toho, že jsem skončil na pódiu. Je to tvrdé, ale ve sportu obecně, tím spíše v cyklistice, se počítají jen vítězství. Já vždycky říkám, že když se po roce zeptáte, kdo byl druhý nebo třetí, tak 90 % lidí to nebude vědět. To je na tom to smutné, nebo spíše ta realita, že se počítají jen vítězství.

Přejezd? Stane se to párkrát za rok

Po Roubaix se dost diskutovala situace, která nastala zhruba 100 kilometrů před cílem, na železničním přejezdu. Blikala výstražná světla už v momentě, kdy se tam peloton přiřítil? Jak to vnímá závodník v průběhu závodu, je vůbec schopný na to nějak reagovat?

To byla samozřejmě nepříjemná situace pro nás i pořadatele. Já jsem byl v tu chvíli v pelotonu vepředu, a když jsme přijeli na přejezd, zrovna se rozblikala světla. Dalo by se říct, že to čelo ještě přejelo včas, ale pak je samozřejmě těžké se zastavit první a je jasné, že když začnou padat brány, měli byste se zastavit. Ale na takovém závodě vás to tlačí jak zepředu, tak zezadu, aby se jelo dál. Je to taková situace, která se stane párkrát za rok.

Rozhodčí Janout v rozhovoru pro idnes.cz říkal, že z jeho pohledu měl být diskvalifikován celý peloton, kromě té hrstky, která zůstala za závorami.

Jasně, podle pravidel by asi měl být diskvalifikován, pak by tam ale musela být nějaká jasná zpětná vazba, kdo přejel na červenou a kdo ne. Podle mě by tohle nešlo rozdělit, to je nesmysl. Bohužel se to stalo a je to samozřejmě nepříjemná situace.

První část sezony se povedla

Jak byste celkově zhodnotil první část sezony, která je pro vás vlastně klíčovou? Z týmového pohledu jste říkal, že je to spíše neúspěch, ale z vaší osobní perspektivy? Byl tam triumf na Strade Bianche a druhá místa na klasikách…

Ano, určitě. Já jsem rád, že se mi vstup do sezony povedl, vlastně už od prvního závodu, kdy jsem byl na Okolo Murcie třetí. Pak se mi povedlo vyhrát Strade Bianche a ještě jsem byl třetí na etapě v Tirrenu. Jsem rád, že se mi povedlo udržet formu na začátku sezony v podstatě od prvního do posledního závodu. Spokojený můžu být, ale zase ne na sto procent, protože se mi nepovedlo to, co jsem chtěl, tedy vyhrát jednu velkou klasiku. Ale závodníků je spousta a člověk někdy musí mít malinko více štěstí.

Možná to bylo i trochu nad očekávání, ne? Po těch zdravotních problémech jste začal velmi dobře už v prvních závodech v únoru. Ještě na podzim jste přitom řešil problémy s přetrhanými vazy v rameni.

Ano, měl jsem trochu strach, jak vstoupím do sezony, jak na tom budu. Ale přes zimu jsem pracoval tak, jak jsem měl. Bylo tam jen nějakých pět dní, kdy jsem nemohl moc trénovat, protože mi dávali zubní implantáty, ale jinak jsem měl téměř bezchybnou zimu. To mi dalo dobrý základ do začátku sezony.

Zmíněné implantáty, ty jsou stále ještě následkem pádu na Eneco Tour, tenhle příběh ale ještě stále neskončil, že?

Neskončil. Na Okolo Flander mi prasknul jeden zub, půlku jsem spolkl při závodě a půlku jsem si vytrhnul, aby mi to nevadilo. To mě určitě ovlivnilo pro zbytek závodu. Je to doopravdy takový nekonečný příběh, ale doufám, že už se blížím ke konci. Nicméně ty implantáty mi tam budou zase nandávat koncem května, ale možná to budu muset odložit, protože by to bylo v přípravě. Možná se ještě budu pár měsíců trápit, ale doufám, že se to brzy vyřeší. 

Proč mi sedí Peklo Severu? Sám nevím

Je něco, co vás na klasikách letos překvapilo? Například, řekněme, výbuch Gerainta Thomase, jasného favorita na Okolo Flander…

Já bych neřekl, že tam vybouchl. Celý tým tam jel na něj, jeli výborný závod, ale možná mu tam malinko chybělo na Kwaremontu. Když jsme spolu nastoupili, neměli jsme dostatečný náskok, abychom skutečně odjeli a začali stíhat Nikiho Terpstru a Kristoffa. To bylo možná půl procenta, které mu chybělo, abychom odjeli a ten závod mohl vypadat jinak. Ale určitě bych nemluvil o nějakém vybouchnutí.

Jak příští rok vyzrát na Kristoffa nebo Degenkolba? Když se na ně člověk podívá, tak jsou to komplexní závodníci, kteří jsou navíc nesmírně rychlí v závěru. 

Určitě to nebude jednoduché. Není to jednoduché, když přijedete s Kristoffem nebo Degenkolbem do sprintu. Ten závod pro ně musíte udělat co nejtěžší, protože je to pro ně potom složitější spurtovat. Podle toho, co předvedli letos, to bude ale těžké. Věřím však tomu, že se nám to jednou podaří.

Čím to je, že vám osobně tak sedí zrovna „Peklo Severu“? Já se přiznám, že bych vzhledem k vašemu somatotypu čekal spíše úspěchy na Flandrech, které sám označujete vlastně za jednu z hlavních motivací přestupu na silnici, nebo i na ardenských klasikách. Místo toho se vám daří na „Královně klasik“, kde jste při třech účastech dojel nejhůře šestý.

Těžko říct, sám pro to nemám vysvětlení, ale zaplať pánu bohu za to, že se mi tam daří, je to přece jen monument. Je to možná dáno tím, že naspořím během závodu spoustu energie oproti soupeřům právě na těch kostkách. Nejezdím tam tak vystresovaně jako ti, kteří nemají tolik zkušeností z cyklokrosu nebo horských kol a nejsou tak zvyklí na podobném povrchu jezdit. Myslím si, že pro mé tělo je to mnohem méně destruktivní než pro jiné závodníky.

Místo Tour de France porod

Říkal jste, že vám tedy zatím první část sezony neskončila. Ale až skončí, co bude cílem pro druhou půlku roku? Je start na Tour de France pravděpodobnější než v minulých letech?

No, 4. července by měla manželka rodit, takže mám ten budoucí plán tak trochu otevřený. (smích) A start Tour je právě 4. července. Teď vůbec nevím, jak se to bude vyvíjet.

Takže pravděpodobnější je asi zase Vuelta.

To doopravdy zatím nevím, ale pokud to půjde, Tour de France bych rád jel. Ale myslím si, že každý pochopí, že porod je jednou, dvakrát za život, to je důležitější než kterýkoli závod na světě.

Váš tým Etixx-Quick Step bude startovat v srpnu na Czech Cycling Tour, můžou se na vás čeští fanoušci těšit?

V podstatě vím, že to pojedeme. Ale tím, že se kryje s Eneco Tour, které jsem už jednou vyhrál a navíc je to závod World Tour, tak si nejsem úplně jistý, na kterém z těchto podniků budu startovat.

Máte nějaké informace o trati MS, které se v září pojede v USA? Proslýchá se, že by vám měla sedět.

Ano, myslím si, že by mi ten profil měl sedět. Doufejme, že my Češi vyjedeme co nejvíc bodů, abychom tam nestartovali jen ve třech lidech. Potom je samozřejmě složité tvořit závod. Uvidíme, myslím si, že MS bude jedním z mých dalších cílů v tomto roce.