Dauhá - Na světovém šampionátu se čeští házenkáři objevili po osmileté pauze. Už to je pro ně vzhledem k současnému stavu tohoto sportu v České republice celkem úspěch.

Vytkli si logický cíl, postup ze skupiny. To nezvládli, nečeká je tedy play off, ale jen tzv. Prezidentský pohár, tedy soutěž útěchy o 17. - 24. místo. To je neúspěch.

Kdyby se Češi dostali do osmifinále, všichni by si nejspíš zatleskali. Prohráli by tam patrně s Německem a domů by přijeli s tím, že uhráli maximum, na co stačili.

Takhle něco málo chybí. Do první čtyřky ve skupině se Jícha a spol. z několika důvodů nedostali. Připomeňme si tabulku:

Čistě z hlediska matematiky rozhodlo samozřejmě utkání Česko-Egypt, které svěřenci trenérů Filipa a Kubeše prohráli o tři góly. Výhry nad Islandem a  Alžírskem už pak bohužel nestačily.

Slabé Alžířany totiž porazili všichni, Island vzal navíc bodík Francii a Egypt Švédům. To se Čechům v duelech proti favoritům skupiny nepovedlo, proto v tabulce skončili o bod zpět za pomyslnou "lajnou" postupu. Připomeňme, že s vlažně startujícími Francouzi prohráli o tři góly, od Švédů dostali čtrnáctigólovou nakládačku.

Útok překvapivě fungoval, obrana ne

Čechy může těšit překvapivé zjištění, že v rámci skupiny nastříleli nejvíc gólů ze všech. O to víc pak vyniká problém v obraně. Defenziva neuměla protivníkům dostatečně zkomplikovat život, i proto častokrát stříleli z čistých pozic, a tím dávali českým gólmanům jen malou šanci uspět. I proto se v prvních třech vystoupeních ve skupině zdálo, že dvojice Galia, Štochl chytí leda rýmu, nikoli balon mířící do české sítě.

Zlepšení defenzivy a úspěšný výkon Štochla proti Islandu už přišly pozdě.

Kdo vlastně tvoří českou házenkářskou reprezentaci? Tři hráči z bundesligy, Jícha, Horák a Štochl. Ostatní hrají ve druhé bundeslize, v méně atraktivních ligových soutěžích nebo v domácí lize.

Trochu to připomíná generační změny v české fotbalové reprezentaci. O její nové objevy už v Premier League nebo Serii A také příliš nestojí. A ne proto, že by tomu stavitelé tamních týmů nerozuměli. Úroveň českých hráčů, ve fotbale i házené, oproti minulosti poklesla. Ostatně jde o jev typický pro všechny tuzemské kolektivní sporty.

V házené došla situace tak daleko, že prakticky nedisponuje alespoň částečně konkurenceschopným hráčem, schopným hrát pivota. Při vší úctě k Leoši Petrovskému, hráč jeho hmotnostních parametrů v reprezentačním dresu na MS překvapí.

Při 202 centimetrech uvádí 128 kilogramů.. A pravdivá realita by na váze stlačila patrně ještě o deset či více kilogramů těžší závaží. Zmíněná kila přitom zdaleka nemá uložena jen ve svalech... Ve staticky hrané české soutěži to s jeho figurou funguje, na mezinárodní scéně, kde je všechno mnohem rychlejší, prostě nikoli.

Ale nikoho lepšího, schopného jet na MS do Kataru jako pivot, nejspíš tuzemská házená k dispozici bohužel nemá. Tím se vysvětluje, proč čeští trenéři v lehkém zoufalství řešili tuto pozici následně i Filipem Jíchou, klasickou spojkou.

Někdejší nejlepší házenkář světa Filip Jícha jel na šampionát oslaben zdravotní pauzou s bolavým kotníkem, po příjezdu do Dauhá na něj navíc skočila silná viróza. Vzala mu sedm kilo živé váhy a první dva zápasy ve skupině.

Vzhledem k dané situaci zahrál Jícha ještě zázračně, jeho 11 gólů hrálo ve vítězném duelu s Islandem klíčovou roli. Ale házená je kolektivní sport, jeden člověk sám všechno nezvládne.

Při Jíchově absenci v úvodu turnaje se nejvíc snažil zastat jeho střeleckou roli Pavel Horák, pozitivní body sbíral většinou i Ondřej Zdráhala.

Pro řadu členů omlazeného českého týmu ale platilo, že si na konfrontaci se světem velké házené přijeli hlavně pro zkušenosti. Doma na gauči by se při sledování přenosů z turnaje tolik nenaučili.

Cesta je správná, míní Jícha

Vezměme v potaz, že i na samotný šampionát se Češi dostali tak trochu zázrakem. Ještě pod trenérem Hudečkem totiž loni v červnu učinili malý zázrak, když v baráži zvládli otočit šestigólovou ztrátu ze srbské Niše. V brněnské odvetě soupeře deklasovali 33:21 a mohli se začít shánět po letenkách do Kataru.

To už ale s novými trenéry, donedávna aktivními reprezentanty Janem Filipem a Danielem Kubešem. Vždyť právě Kubeš ještě baráž se Srby odehrál na palubovce.

Stejně tak nastoupil na začátku roku 2014 na mistrovství Evropy, kde Češi také neudělali díru do světa. O deset gólů tam prohráli s Rakouskem, o čtyři s Dánskem a s Makedonií plichtili.

Házenkářské soutěže se časově dost prolínají, takže na podzim loňského roku už se rozehrála kvalifikace o další mistrovství Evropy. A v ní si svěřenci novopečených koučů Filipa a Kubeše museli "vychutnat" debakl 25:41 ve francouzském Chambéry, který pak trochu vyspravili domácí remízou, opět proti Makedonii.

V Kataru si čeští hráči pochvalovali, jak moc jim v souhře a celkovém zvýšení kvality hry pomohl společný čtrnáctidenní kemp před odletem do Dauhá.

Všichni, včetně Filipa Jíchy, zdůrazňovali, že jsou si jisti správností nastoupené cesty. S tím, že to, co chtějí předvádět, jsou bohužel v plné kvalitě zatím schopni předvádět jen nárazově, v určitých fázích utkání. Takže chybí větší výkonnostní stabilita.

Věřme, že z toho mála, čím česká házená při své úzké základně disponuje, dokáže příště vymačkat ještě o trochu víc než v Kataru.