Praha - Ladislav Rygl ve třinácti závodech Světového poháru v severské kombinaci našel cestu na stupně vítězů, v letech 1999 a 2000 dosáhl na třetí příčku v celkovém hodnocení této soutěže a zdobí ho i šesté místo z mistrovství světa v roce 2001. O pět let později se rozloučil s národním mužstvem i Duklou Liberec, ale letos v létě se do reprezentace vrátil. Stal se jejím novým koučem.

„Bylo to pro mě obrovské a zároveň velice příjemné překvapení. Jsem moc rád, že mohu klukům předávat zkušenosti, které jsem jako závodník nasbíral,“ řekl Rygl v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Kudy vedla vaše cesta po roce 2006, kdy jste ukončil aktivní činnost?

Začínal jsem jako zedník, potom jezdil s vysokozdvižným vozíkem a jako obchodní zástupce jednoho soukromého podnikatele jsem dodávkou rozvážel sklo. Zároveň jsem tři roky trénoval mladé lyžaře-běžce ve Vrchlabí.

Jak jste tento úplně jiný život zvládnul?

Nebyl to příjemný odchod z lyžařského světa, ale člověk se přece stále musí  něčemu učit. Našel jsem novou práci, setkával se s novými lidmi a mohl srovnávat sportovní život s normálním, což bylo pozitivní. Ostatně ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Jak jste přijal nabídku Svazu lyžařů na místo trenéra reprezentace?

Zpočátku jsem nevěřil, že to není legrace. Několik dní jsem se sice rozmýšlel, ale takováto nabídka se neodmítá. Navíc například s Mirkem Dvořákem jsem ještě závodil, znám rodiče Tomáše Portyka a dobře vím, jaký je to pracant, Petr Kutal mě zaujal svými výbornými skoky už jako dorostenec. Věděl jsem, že mají na víc, než dosud předváděli.

Co vám prozradily první měsíce s vašimi svěřenci?

Především se potvrdilo, že trénovat v klubu a v reprezentaci je úplně něco jiného. Dnes mám hodně práce a daleko větší zodpovědnost. Zařizuji i kontakt se sponzory, zajištuji soustředění a řadu dalších dalších věcí, které s vlastní trenérskou prací nemají zdánlivě nic společného. Je to však činnost, která mě baví a jsem spokojen. Pokud jde o mé svěřence, tak s nimi udržuji spíš kamarádský vztah. Sami musejí chtít něco dokázat, já se jim snažím jen pomáhat. Zatím se nám daří a kluci vědí, že naše cesta někam vede.

Na co především jste se zaměřili v letní i závěrečné přípravě?

Především na rychlost i výbušnost a u Dvořáka pak s asistentem Vlaďou Šmídem na zlepšení jeho skoku. Dost hlasitě se hovořilo o tom, že skok už zůstane jeho slabinou. Přesto už na letní Grand Prix naznačil, že se zlepšuje a v prvních závodech Světového poháru to také potvrdil. Budeme na této jeho někdejší slabině dále pracovat a věřím, že jeho výkony na můstku budou mít vzestupnou a stabilně dobrou úroveň. U Tomáše Portyka jsme se  naopak soustředili na jeho běh, ale zatím ho ještě limituje jeho mládí. Zatím od něho nemůžeme očekávat, že bude běhat jako kluci, kteří trénují třeba o deset let déle. Tomáš Slavík se k nám připojil až později a Pavel Churavý se začal připravovat s B-týmem.

Kromě úspěšného trenérského vykročení jste prý na sebe upozornil i jako výborný krejčí. Je to pravda?

Nevím jestli jako výborný, ale například na závěrečné přípravě ve Finsku bylo šití docela dost. Kluci totiž dostali nové kombinézy a každý má teď dvě až tři nové a na každé je potřeba něco poopravit. Hlavně slovinské kombinézy bylo potřeba přešívat hodně, přestože jsme u výrobce byli všichni pečlivě změřeni. Ale myslím si, že ta krejčovina mi žádný velký problém nedělá (smích).

Finance na letošní sezonu máte pro svůj A-tým prý zajištěné, i když rozpočet proti loňsku je snížený o polovinu. Takže další spokojenost?

Tak to v žádném případě. Na drasticky nižší rozpočet doplatí junioři a dorostenci, což je pro celý úsek severské kombinace velký problém. Churavý už není nejmladší a Slavík má určité zdravotní problémy, takže na jejich místa by měli přijít nadějní mladíci. A ti pokud nebudou mít možnost výkonnostního růstu a měřit síly se zahraniční konkurenci, tak se jejich pomoci jen těžko dočkáme. V současnosti  světová asociace hradí náklady na závody SP jen Dvořákovi a Portykovi, kteří jsou v žebříčku do padesátého místa. Třetímu závodníkovi platí výdaje náš svaz. Podobné je to i v soutěži družstev.

A jako jsou vaše hlavní ambice v letošní sezoně?

Dosáhnout co nejlepší výsledky na mistrovství světa ve Falunu. Dvořák je v nejlepších letech a prokazuje dobrou formu. Ani Churavý a Slavík ještě nepatří do starého železa, přestože to bude třeba jejich poslední sezona. Hlavně bych si však přál, aby všichni předváděli takové výkony, s kterými by byli sami velice spokojeni.