Zprvu se zdálo, že 12. ročník kalendáře už ani nebude. Proč?
Nejdříve jsem chtěla jiné téma, ale bohužel mi hodně vzpěraček focení zamítlo. Nebudu ho ale prozrazovat, třeba vyjde příště. Pak se nabídlo téma "maminky vzpěračky". Já sama jsem maminkou roční dcery. Kalendář se mi moc nechtělo vydávat hlavně proto, že jsem se svojí dcerkou offline. Moc často se nedostanu k počítači a i moje účetní mě proklínají, že jim vše posílám pozdě. No, a pak představa, jak celé září až prosinec jen balím kalendáře a vypisuji faktury a maily na počítači, mi přišla neslučitelná s tím, abych mohla být s dcerou.
Proč jste si to nakonec rozmyslela?
Protože máme už pravidelné odběratele a fanoušky, kteří na další kalendář čekají. Několik se jich již přes rok na kalendář ptalo. Nechtěla jsem narušit linii ročníků, tak mě napadlo přijatelnější řešení. Kalendářů bude polovina, budou tedy kvůli tisku a rozložení dalších nákladů skoro dvakrát dražší, ale tím pádem budu mít i méně objednávek, a tu práci kolem snad zvládnu. Uspokojím skalní fanoušky, a další rok bude fajn mít kalendář zase třeba levnější.
Během 11 let se z vašeho kalendáře stal každoroční fenomén, o kterém píšou celostátní média, točí se o vás reportáže. Sklízíte ale i negativní reakce?
Samozřejmě, však si stačí přečíst komentáře pod články o našich kalendářích. Spousta lidí je staromódní a berou i náš kalendář jako prodávání vlastního těla, nebo se jim prostě nelíbí, že sportovkyně nejsou ve sportovním, ale zobrazeny žensky.
V minulosti jste se snažila kalendáři vyvrátit mýtus, že závodní vzpěračka nemůže vypadat krásně jako žena, že nemůže mít krásnou a sexy postavu. Tentokrát se před objektiv postavily maminky vzpěračky. Vnímáte, že i to je určitý předsudek, že vzpírání se nesnoubí s mateřstvím?
Spousta lidí si myslí, že vzpíráním si ženy ničí plodnost a podobně. Setkala jsem se s různými názory, a přitom jsem kolem sebe vídala, jak vzpěračky odchází na mateřskou a zase se k tomuto sportu vracejí i s dětmi často. Záměr je zbořit i tento mýtus. Nejen, že mohou být matky, ale po porodu se rychle dostanou zpět k hezké postavě, protože to prostě jsou sportovkyně, a nebudou sedět doma jen proto, že mají děti. Ten trénink je samozřejmě omezenější, ale kdo chce, cestu si najde. Kdo to miluje, nepřestane.
A vy jdete příkladem, že? V září loňského roku jste porodila a pár měsíců nato už jste vyhrávala závody…
Vzpírat jsem přestala první dva měsíce poté, co jsem se o těhotenství dozvěděla, protože mi bylo hrozně špatně. Nemohla jsem skoro nic jíst, byl to takový šok. Jak nevolnosti odešly, začala jsem zase trénovat, a zjistila jsem, že mi většina cvičení vadí, jen vzpírání mi dělá dobře. Tak jsem vzpírala dál, v pátém měsíci jsem ještě vyhrála MČR Masters ve vzpírání, s pěkným pupkem. V srpnu, koncem osmého měsíce, jsem si ještě zazávodila na našich tradičních závodech v Náměšti na Hané - 4 your PR.
Vážně? A jaké byly ohlasy ostatních?
Diváci si prý občas říkali, jestli neporodím přímo na závodním prkně. Byla jsem druhá, i když jsem zvedla pro mě srandovní váhy. Koncem srpna jsem zase přestala trénovat s činkami, protože jsem měla hrozně oteklé nohy a bolelo to.
Jak rychle jste se tedy dostala do formy po porodu?
Myslím, že po měsíci jsem zase postupně začínala. Měla jsem činku doma a když malá spala, zkoušela jsem dřepy, to je základ. Malá se narodila 27. září a v půlce prosince jsem vyhrála soutěž O pohár starosty Boskovic. To i mě překvapilo, že jsem dokázala trhnout 60 kg, nadhodila jsem jen 70. Přišla jsem o dost svalů na nohách, tak je mám slabší. Ještě teď mám o tři kila méně než před těhotenstvím, musím to zas nabrat. Na Tchaj-wanu na Světových hrách Masters se mi povedlo nadhodit 80, a vyhrát s výkonem, se kterým bych to nečekala. Osobní rekordy před těhotenstvím mám 84 kg v trhu a 96 v nadhozu.
Je to běžné, že se maminkám takhle daří vracet k činkám a na závody?
Bohužel až takový přehled nemám, závodících vzpěraček je už hrozně moc, a nemůžu znát všechny. I holky z kalendáře jsem dávala dohromady na doporučení od těch, co znám. Pár maminek mi focení z různých důvodů odmítlo. Někdy to bylo i jen kvůli tomu, že se fotí daleko, nebo nemají v den focení čas, což se maminkám stává. Děti jsou omezení, ale žádná z nás by myslím neměnila. Spíš jsem se obávala, jak to bude s focením charitativních plakátů.
Takže i letos spojíte prodej kalendářů s charitativní dražbou?
Ano. V kalendáři jsou jen vzpěračky jako ženy. Na plakáty jsem ale chtěla i děti. Některé svoje děti vůbec nedávají na sociální sítě, člověk tedy ani nemusí vědět, že nějaké děti mají. Někdo je tam dává skryté například s brýlemi, maskou, zády, atd. Proto jsem i zadala, že na charitativních plakátech mohou být děti těch, kdo s tím souhlasí, a mohou být třeba i zády. Nakonec máme osm plakátů do dražby, z toho dva budou se mnou.
Komu poputují vybrané peníze?
Symbolicky podpoříme jednu maminku prostřednictvím Konta Bariéry.. Půjde o vozíčkářku Janu, která má patnáctiměsíčního syna Jeníčka. Před třemi lety měla vážnou nehodu, po které zůstala ochrnutá a nyní potřebuje 30 tisíc korun na pořízení motomedu. Dražba bude na Facebooku a letos se budou dražit všechny plakáty naráz. Bude o ní zmínka na naší facebookové i instagramové stránce, kde budou další podrobnosti.
