Do her v Paříži, kde bude mít atraktivní adrenalinový sport svou soutěžní olympijskou premiéru, zbývá čtyři a půl roku. Šestadvacetiletá blondýnka ale už teď spřádá plány, jak si zajistit účast a zabojovat o vysněnou medaili. Nejen o tom promluvila rodačka z Hradce Králové v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Třetí nejlepší kitesurfařka na světě. Jak vám to zní a jak jste spokojená s tím, co jste v minulých měsících předváděla?
Jsem šťastná, že se mi daří. Být na vrcholu a udržet se tam není jednoduché. Je to tvrdá práce, stojí za tím spousta hodin přípravy na vodě i v posilovně. Loni se mi povedlo jeden závod Světového poháru i vyhrát. To byl můj největší úspěch v kariéře. A těším se na další. Samozřejmě bych jednou ráda vyhrála celkové pořadí SP, i když to bude extrémně náročné.
Když se podíváme na světovou špičku, někdo ze země, která není u oceánu nebo u moře, je tam velkou výjimkou. Jak se přihodilo, že jste tak dobrá právě v tomhle sportu?
Já jsem měla to štěstí, že mám velmi aktivní rodiče a už od malička jsem dělala všechny možné sporty. Rodiče mě k tomuhle sportu přivedli v pravý čas. Bylo mi čtrnáct a od té doby jsem chtěla pořád jen kitovat. Bylo těžké dostat mě z vody za světla. Když jsem byla malá, dělala jsem závodně sportovní gymnastiku, plavání a atletiku. Pořádně jsem se nezastavila. Tréninky každé odpoledne, závody každý víkend. Co jsme objevili kiteboarding, chtěla jsem jezdit na víkendy kitovat, a to se moc trenérům nelíbilo. Tak jsem se přestala zaměřovat na atletiku a plavání a začala pořádně dělat svůj sport.
Když jste s kitesurfingem začínala, kdo vás učil?
Nejdřív táta a pak to převzala maminka. Moc mi to na začátku nešlo, je to těžký sport. Také jsem hodně kitovala s mladším bráchou. Naučili jsme se spolu skákat a dělat naše první freestyle triky.
Váš sport vypadá nebezpečně. Létáte vzduchem, děláte triky v dost velké rychlosti, dopady mohou být tvrdé. Na co si musíte dávat největší pozor?
Kiteboarding je extrémní adrenalinový sport, zranění samozřejmě hrozí. Ale je to bezpečné, když víte, co děláte. Nejlepší je si na začátku vzít kurz u certifikované školy, aby vás vše poradně naučili.
Jaká zranění už jste si během kariéry přivodila?
Hned několik, ale vždy mě to posílilo. Zaměřila jsem se na to, co můžu zlepšit, na čem zapracovat. A pak jsem se vrátila silnější, psychicky i fyzicky. Měla jsem zlomená obě zápěstí a také přetrhané vazy v koleni, levém i pravém. A řeknu vám, zvládnout druhé zranění kolene bylo opravdu těžké. Musela jsem si projít další rok rehabilitacemi a tréninkem v posilovně. Teď se ale cítím nejvíc v pohodě.
Kde se momentálně nacházíte a jak vypadají vaše tréninkové dny?
V Kapském městě v Jihoafrické republice, celkem tu strávím měsíc. Trénuju tady přes zimu, ve vodě i na suchu. Je to dřina, ale je to úžasné. Nádherná příroda, skvělé podmínky na trénink, spousta mladých lidí, ze všech konců světa a inspirující atmosféra.
Musíte hodně posilovat a jaké svaly nejvíc?
Pořád! (smích) I jako prevenci, abych se nezranila. Chci být silná, rychlá a ve formě. Potřebuju snad všechny svaly, a to nekecám. Nejdůležitější je mít pevný střed těla. A také silné nohy a záda. Pracuju hodně s fyzioterapeuty a trenéry, abych byla kvalitně připravená a vyvarovala se zranění.
Kvůli sportu hodně cestujete. Jak moc si vás během roku užije rodina? Jste vůbec někdy v Čechách?
Loni jsem strávila doma dohromady tak pět měsíců a zbytek v zahraničí. Ale obvykle bývám doma maximálně dva až tři měsíce. Česko miluju, vracím se kdykoliv, kdy můžu mezi tréninky a závody. Rodinu vidím, když jsem doma nebo spolu jezdíme k moři. Držíme při sobě a snažíme se spolu trávit co nejvíc času.
Člověk otevře váš Instagram a během pár měsíců tam vidí Sv. Vincent a Grenadiny, Kapské město, Dominikánská republika, Martinik. Jak finančně náročný to je sport, na kolik přibližně vyjde jedna sezona a jak moc pomáhají sponzoři?
Je to drahý sport a na profesionální úrovni by to bez sponzorů nešlo. Hodně mě podporuje taky rodina. Jedna sezona vyjde přibližně na 1,5 milionu korun.
Jak se pohybují odměny, které dostávají nejlepší kitesurfařky na závodech?
Každý závod má stanovené prize money, i proto chci být nejlepší na světě. (smích) Odměny se pohybují od 500 do 3000 eur pro holky. Pro kluky je to dvakrát víc.
Jak tohle nastavení vnímáte v době, kdy se o rovných odměnách mluví prakticky napříč všemi sporty? Je to v kiteboardingovém prostředí téma, nebo mají takhle nastavené odměny podle vás nějaké své opodstatnění?
Ve Světovém poháru závodí dvanáct žen a čtyřiadvacet mužů, obecně se kiteboardingu věnuje víc kluků. Ale já intenzivně pracuju na tom, aby se poměr zlepšil. Pořádám kempy, motivuju ženy, aby začaly kitovat a nebály se tohoto skvělého sportu. A pevně věřím, že dosáhneme zvýšení odměn. Makáme stejně tvrdě jako muži.
V roce 2024 bude kitesurfing na olympijských hrách v Paříži. Ale bude se závodit ve dvojicích - muž a žena. Je olympiáda vaším velkým snem a kde hodláte sehnat partnera? Je v Česku vůbec šance, že se někdo objeví?
Je to můj obrovský sen. V nějakém rozhovoru jsem řekla, že bych ráda medaili, pak mi trochu zatrnulo, když jsem si to četla v novinách. Ale aspoň mě to hodně vyhecuje, abych předvedla to nejlepší a udělám pro to maximum. Musím ale najít partnera, který se mnou na olympijské hry pojede. V Česku je spoustu talentovaných kluků. A s jedním z nich se o placku pokusíme. Pořádně ho vytrénuju.
Ještě je dost času, nebo kdy začíná olympijská kvalifikace?
Upřímně, ještě nevím, ale je to až za čtyři roky, takže času je relativně dost.
Soutěžíte ve freestylu. Jakým způsobem se soutěž odehrává, jak se jednotlivé jízdy hodnotí a jaký je systém závodu?
Hodnotí se technická náročnost a celkové provedení, jak se trik provede. Kde je kite při určitém triku. Jak rychle se do triku najíždí a zase z něj odjíždí. Jak vysoko trik provedete. A úsměv je jenom plus, takže já se usmívám pořád.
Na jaký trik jste nejvíc hrdá?
Nejvíc jsem hrdá asi na KGB nebo Double Heart Attack. KGB je 360 stupňů zadní rotace a handlepass, což je přendání té hrazdy za zády. Takže celkem složitá věc. Double heart attack je velmi těžký trik, musím se ho ale naučit tak, abych ho udělala pokaždé. Je to dvojitá přední rotace a znovu handlepass.
Předpokládám, že panickým strachem ze žraloků netrpíte. Neděsí vás hlubina pod vámi?
Většinou jezdíme v místech, kde to není tak hluboké. Žraloci jsou všude, ale mě už tolik nestraší. Asi jsem si na ně zvykla. Nic vám neudělají, plavou si v moři a já jezdím nad nimi.
I to samo o sobě zní poměrně adrenalinově. Máte nějaký zajímavý zážitek týkající se mořského života?
Pamatuju si pár situací, kdy jsem měla panickou hrůzu a opravdu jsem se bála. Jednou na Havaji přestalo foukat a já zůstala na moři asi 500 metrů od břehu a musela plavat zpět. Byla jsem na místě, kde se žraloci zrovna objevují docela často. Je totiž jiné být ve vodě a plavat, nebo být nad vodou a kitovat. A mně přestalo foukat, takže jsem byla ve vodě a snažila se dostat na břeh. Když kitujete, žralokovi ujedete nebo mu uskočíte.
Ale když plavete…
Tak jediné, co můžete udělat, je dát mu pěstí do čumáku. A já doufám, že to nikdy nebudu muset udělat.
