Až do konce 80. let platilo, že kdo se chtěl závodně věnovat ježdění na kole, dal se na silniční cyklistiku. Kdo nechtěl polykat stovky kilometrů na rozpáleném asfaltu, měl jako alternativu bikros nebo cyklokros.
S nástupem horských kol se však cyklistická scéna značně rozrůznila a zahustila. Silniční cyklistice konkuruje cross country, jízda v terénu.
Tradiční "silnice" se ale o budoucnost zřejmě obávat nemusí.
"Silniční cyklistika má stoletou tradici a i kdyby o to příznivci horských kol usilovali, trvalo by generace, než by dokázali překonat megapodniky jako Tour de France," říká Zdeněk Pól, fourcrossový manažer a člen komise MTB při Českém svazu cyklistiky
Tato disciplína rovněž zastiňuje a cyklokros a dělá z něj poněkud bizarní sport.
Cyklokros vs. cross country
Lopotné přebíhání umělých překážek s kolem na rameni může působit lehce úsměvně v době, kdy jdou i mnohem náročnější terénní nerovnosti zdolat pohodlně v sedle horského kola.
Cross country navíc tyto umělé překážky nepotřebuje, vystačí si s přírodním terénem. Překonávat výmoly, kořeny či potoky je ve výsledku mnohem přirozenější.
Závodům horských kol se již dávno podařilo stát se globálně rozšířeným sportem, což se cyklokrosu nikdy nepovedlo. Prosadil se především v Belgii a Holandsku, částečně pak v několika dalších evropských zemích včetně České republiky.
SLOVNÍČEK
Bikros: Ve světě se používá název BMX - bicycle motocross. Jak název napovídá, vyvinul se z motokrosu. Jezdci závodí na speciálních malých a nízkých kolech na speciálně upravených tratích, zhruba 400 metrů dlouhých s řadou skoků.
Cross country: Vytrvalostní závod horských kol v přírodním terénu. (Podobně jako v běhu znají i distanční cyklozávody terén, silnici, dráhu.)
Cyklokros: Před rozmachem horských kol byl označován jako terénní cyklistika, též cross country. Trať vede v terénu i na silnici, bývá krátká a jezdí se několik okruhů. Pro cyklokrosový bicykl nesjízdné úseky překonávají závodníci během s kolem na ramenou.
Downhill: Sjezd horských kol na trati 1500-5000 metrů dlouhé, s přírodními i umělými překážkami.Vzhledem k velkému sklonu a náročnosti terénu i vysokým dosahovaným rychlostem se řadí do extrémních sportů.
Dráhová cyklistika: Jezdí se na speciálním kole na speciálním oválu, tzv. velodromu. Dělí se na různé disxiplíny, individuální i týmové, vytrvalostní i sprinterské.
Fourcross: Pro sport se vžila zkratka 4X. Čtyři jezdci závodí na společné, 300 -500 metrů dlouhé sjezdové trati plné překážek. Jeden závod netrvá déle než minutu. Pomocí eliminačního systému jako v skicrossu či snowboardcrossu vykrystalizuje čtyřčlenné finále.
Kolová: V každém týmu hrají dva hráči, kteří kontrolují pohyb míče po hřišti na upravených kolech bez brzd a s pevným převodem. Dále se mohou míče při hře dotknout jen hlavou. Brankář může zakročit jakkoli. Není přípustné šlápnout nohou na zem.
Krasojízda na kole: Sestavy cviků rovnovážného až akrobatického charakteru předváděné na speciálním kole v jízdě či ve stoji. Soutěžící vytvářejí sestavy ze cviků povolených pravidly. Určený počet cviků musejí předvést ve stanoveném čase. Soutěží jednotlivci, dvojice i čtveřice.
MTB: Zkratka pro slovní spojení Mountain Bicycle, neboli horské kolo. Méně častou je zkratka ATB (All Terrain Bicycle - kolo pro všechny terény).
Silniční cyklistika: Vytrvalostní (distanční) jednorázové či etapové závody kol na silnici.
"U nás je situace specifická tím, že zde cyklokros stále žije z dřívějších úspěchů našich závodníků a jakousi podivnou setrvačností se mu stále dostává i nadstandardní podpory od některých médií," soudí Zdeněk Pól.
Na druhou stranu uznává, že by se horská kola mohla v lecčem pozitivním od cyklokrosu inspirovat. Například tím, že by využila zimního období, kdy se skoro žádné jiné cyklistické podniky nekonají, nebo že by zpřehlednila a zkrátila trať pro diváky i televizní kamery.
Odnoží cross country jsou orientační závody horských kol (MTBO), fungující na podobném principu jako jiné "orienťáky", jde tedy o co nejrychlejší nalezení, projetí a označení kontrol ve stanoveném či libovolném pořadí.
Bikros vs. fourcross
Třecí plocha bikrosu (ve světě se používá název BMX) a fourcross ( 4x) vypadá trochu jinak než v případě cross country a cyklokrosu. Zatímco vytrvalostní závodníci na horských kolech se na ckylokros dívají poněkud skrz prsty, fourcrossaři často bikrosem začínají a mnohdy v něm i pokračují a kombinují obě disciplíny.
Zdá se, že obě odvětví mohou žít vedle sebe ve vzájemné symbióze, pouze musejí ukusovat z podobného fanouškovského, mediálního i sponzorského koláče, co ž může působit jisté problémy.
Nicméně jak potvrzuje Zdeněk Pól, do juniorských kategorií si nelze představit lepší spojení než BMX a MTB.
"Menší kola a tím pádem možnost začínat už od nějakých pěti let, propracovaná metodika pro základní cyklistické dovednosti, systém oddílů převážně zděděný z dob Svazarmu a jejich drah, víceúrovňový systém závodů v řadě kategorií, to nemůže nabídnout žádná jiná cyklistická disciplina," vypočítává výhody tohoto spojení Pól.
Podle něj neuškodil bikrosu ani tak nástup fourcrossu, respektive jeho předchůdce - paralelního slalomu (tzv. "dual"), nýbrž "nepřehledný systém závodů a jakási zahleděnost do sebe".
"BMX se s výjimkou USA nikde jinde nedaří nalézt marketingově atraktivní tvář tohoto jinak velmi zajímavého a stále moderního sportu," hodnotí jeho situaci Zdeněk Pól.
Tato skutečnost a velký boom v MTB vedly dle jeho slov k odlivu řady převážně evropských jezdců, pro které představoval dual a později fourcross lákavou alternativu.
Půjde to i bez olympiády?
Bikros ale získal mocnou zbraň - stal se olympijským sportem, jenž se představí již v roce 2008 v Pekingu.
Důkazem je například český závodník Michal Prokop, jenž jako mnoho dalších fourcrossařů začínal s v BMX, jako jeden z mála se ale dokázal prosadit do nejužší špičky obou disciplin.
Kvůli Pekingu dává v případě střetu termínových listin logicky přednost bikrosu a některé závody fourcrossového Světového poháru neabsolvuje.
Více o Michalu Prokopovi čtěte zde
Zdeněk Pól se ovšem nedomnívá, že by 4X chtěl stíhat bikros pod pět kruhů. Nastiňuje jinou, možná účinnější strategii.
"Když věnujeme stejnou energii do jiných věcí než olympiáda, může být fourcross komerčně i sportovně zajímavou alternativou třeba různých motoristických podniků," tvrdí.
Další tváře cyklistiky
Vedle fourcrossu se celkem dobře daří i sjezdu horských kol. Tyto dvě disciplíny spolu s bikrosem či MTB a BMX freestylem mají oproti dalším cyklistickým odvětvím velkou výhodu. Jedná se totiž o adrenalinové sporty, v současnosti tolik populární.
Díky adrenalinu v sedle a podívané vedle dráhy přitahují řadu mladých závodníků i fanoušků, kterým polykání kilometrů na silnici, popřípadě tleskání projíždějícímu pelotonu nic neříká.
Kapitolou samou pro sebe je dráhová cyklistika. Nekonečné kroužení na velodromu má podobné štěstí jako sešup ledovým korytem na sáňkách, skeletonu či na bobech. Jednou za čtyři roky o sobě dá vědět na olympiádě, předvede se milionům divákům a pak si zase žije svým komorním životem.
"Komořinu" si dopřává i sálová cyklistika, ať již kolová či krasojízda.
