Stal se tak držitelem Koruny Himálaje, a protože letos na podzim uzavřel i cestu na nejvyšší hory všech sedmi světadílů, zdobí ho rovněž Koruna světa. "Teď se nabízí možnost vydat se na nejizolovanější hory světa," prozradil v rozhovoru pro Aktuálně.cz další plány.

Když se vrátíme o pět let zpátky, tak kam po vašem himálajském triumfu mířily vaše myšlenky o nejbližší budoucnosti?

Byl jsem samozřejmě velice spokojen, že jsem dosáhl něčeho, o čem jsem dlouhá léta vůbec neuvažoval. Navíc jsem byl ve svých padesáti letech nejstarší člověk, kterému se to podařilo. Jen mě trochu mrzelo, že jsem nebyl v pořadí čtrnáctý, když to bylo v roce 2014 a zvládl jsem čtrnáct výstupů. Předstihl mě nějaký Japonec. (smích) Jinak samozřejmě hned vznikla otázka, po jaké cestě budu pokračovat.

Kdy jste se rozhodl, že to bude Koruna světa?

Trvalo to dva roky. Nikdy mě cesta na vrcholky nejvyšších hor v sedmi světadílech nelákala. Většinu z těchto kopců jsem považoval jen za výletní místo. Časem jsem však svůj názor přehodnotil. Nešlo sice o horolezecké výstupy, ale měl jsem za sebou dvacet let života v himálajském pohoří na jednom místě. A Koruna světa dávala příležitost poznat všechny světadíly. Výstupy spojit s cestováním a poznáváním životních podmínek i kultury lidí daleko od nás.

Byla některá z těchto sedmi cest výjimečná?

Především ta na Elbrus, kam se naše skupina vydala z Nového Města na Moravě na cestovních kolech. Jeli jsme každý den, po Černém moři jsme se lodí dostali do Gruzie a potom opět na kolech do Ruska až ke stanovenému cíli. Na Elbrus jsme se potom s nádhernými zážitky vydali ze dvou stran. Krásné vzpomínky mám i na hned první cestu v Severní Americe na Denali, stejně jako na Antarktidu nebo i před dvěma měsíci na Kilimandžáro.

A zase se nabízí otázka: kudy se vydáte teď?

Dozvěděl jsem se, že existuje skupina takzvaných nejizolovanějších hor světa. Upřímně řečeno, přesně nevím, co tento název znamená. Jen jsem zjistil že jde o všestranně nejzajímavější a v jistém smyslu osamocené hory. Je jich patnáct a na sedm z nich jsem už vystoupil. Například na Mont Blanc, Mount Everest, Denali a další.

Jak si nejizolovanější hory představit?

Nejde většinou o nějaké velehory, ale svojí exotikou jsou velice lákavé. Například v Chile, Grónsku, na Havajských ostrovech, sopka na Kamčatce a další. Je to tedy další sen, který možná začnu plnit. Bude však hodně záležet na financích. Chtělo by to tedy nějakého bohatého sponzora, takže časový horizont zatím nemám.

Co považujete, kromě peněz a samozřejmě dobrého zdravotního stavu, ve vaší horolezecké činnosti za nejdůležitější?

Jednoznačně je to kamarádský vztah všech členů expedice. Stále vzpomínám na výstup na Mount Everest v roce 1998. Naše výprava byla osmičlenná a slovo tým bylo základem finálního úspěchu. Všichni po něm toužili, ale nikoliv sobecky. Byla to skvělá parta. Víc o tomto výstupu a mnoha horolezeckých příhodách píšu ve své nové knize Severní polokoule naší koule.

Už 20. prosince se znovu vydáte na Kilimandžáro. S jakým záměrem?

V říjnu jsem tam na požádání dělal vůdce skupině Čechů. Teď se naše expedice vydá jinou cestou. Chceme se dostat i na sopku, z jejíhož vrcholu se lze podívat do jejího jícnu.

Máte za sebou bezpočet skvělých výstupů. Existuje nějaká známá hora, kam vaše kroky ještě nevedly?

Přiznávám, že je to Říp. A asi mě neomlouvá ani nedostatek času. (smích)

Žebříček nejizolovanějších hor světa: