Jak se na špičkové závody na Hané těšíte?
Každý rok je v Olomouci fajn atmosféra, ze závodů této kategorie v celé Evropě jedna z nejlepších. Takže se na to moc těšíme a budeme se snažit předvést co nejlepší výkony.
Sportovci často zmiňují, že je plné tribuny vybičují k lepším výkonům. Je to tak i u koní při parkurovém skákání?
U koní to může být spíš opačný problém. Může být z početného publika trochu ve stresu, a když se začne víc fandit, nemusí být jezdec schopen jeho výkon uhlídat. Plno koní má potíže s tím, že když lidi začnou uprostřed parkuru fandit nebo tleskat, tak koncentrace může utéct. Člověka, který fandění rozumí a vnímá ho, to vyburcuje, ale kůň to takhle necítí a nechápe to, takže většině to spíš vadí. Jediný recept, jak si s tím poradit, je jezdit po závodech, aby si na to koně zvykali a brali to jako rutinu.
A co třeba předstartovní horečka? Také ji koně zažívají?
Je to strašně individuální, jako u lidí. Jsou koně, kteří před startem znervózní. Ti starší už většinou vědí, co přijde. Dokonce si myslím, že jsou i koně, kteří moc dobře vědí, kdy přijde ten nejdůležitější okamžik. Že v neděli je ten největší a nejtěžší moment. Vycítí to. A na jiných koních naopak nepoznáte rozdíl, jestli jsou doma, nebo na závodišti. Opravdu je to velice individuální a my se s tím snažíme pracovat.
Takže mají i různé předzávodní režimy?
Ano. Někteří koně se chtějí ještě ráno před závodem proběhnout, aby z nich spadla nervozita, jiní jsou lepší, když už den předtím neskáčou a ani se na nich nejezdí. Každý jezdec proto musí svého koně dobře znát, každý vyžaduje jiný přístup.
Čím koně nejčastěji odměňujete po vydařeném závodě?
Máme standardní rituál, že hned po výjezdu z parkuru mu ošetřovatel dá cukr nebo nějaký koňský pamlsek. Klasický cukr ale mají koně opravdu nejraději. U nás mají koně objednaného i maséra, mají pravidelný pozávodní režim. Chodí jenom na procházky do terénu a mají klid od práce, to je pro ně asi největší odměna.
Jak jste zatím spokojený s dosavadními výsledky v sezoně?
Mám ji spíš slabou, jsem z toho takový trochu mrzutý. Ale doufám, že se to zvrátí a že by to mohlo přijít třeba v Olomouci. V minulých sezonách si myslím, že jsme měli na začátku lepší výsledky. Koně neskáčou špatně, ale chtělo by to ještě o něco lepší výsledky.
A čím si vysvětlujete, že se zatím nedaří podle představ?
Jsou to takové nuance… Vždycky jsme tam dva, kůň a jezdec. A zkombinovat obě formy, aby všechno vyšlo, je hrozně obtížné. Výsledky nejsou zas tak špatné, spíš nás provází třeba jedna chybička, která na závodech, kterých se účastním, může znamenat strašně moc. Nemůžu to sobě ani koni nějak zvlášť vyčítat, to se prostě stane, ale je to přesně ta tenká hrana mezi úspěchem a neúspěchem.
Jak se dají ony chybičky odstranit?
Přece jen pracujeme se zvířetem a řada lidí nechápe, že já mu nemůžu vysvětlit, že v tenhle určitý okamžik je potřeba, aby byl na sto procent připravený. Všechno je to o tom, že musíme koně co nejvíc znát a závod od závodu se snažit vychytávat každý detail.
S jakým cílem tedy půjdete do Světového poháru v Olomouci?
Byl bych samozřejmě spokojen s každým čistým parkurem, do kterého nastoupím. To bych určitě rád, nižší cíle si dávat nebudu. A uvidíme, na co to bude stačit.
