Liberec - Při svém triumfálním příchodu do běžeckého areálu ve Vesci vzbudili takřka větší rozruch než "všechny hvězdy na dosah ruky", jak zní oficiální slogan světového šampionátu v klasickém lyžování.
Čtyřiašedesát mužů v tradičních norských šatech a vyzbrojených naprosto bizarním náčiním představovalo natolik skvělou podívanou, že k pořízení obrázku do rodinného archivu vyprovokovalo i hlídkujícího policistu.
A že se bylo na co dívat: šik Norů nejrůznějšího věku od pozdních třicátníků až po zrale šedivé muže v nejlepších letech zdobily "krosny" z losího paroží ověšené zvonci i kožešinami, na krku nejméně několik nezbytných rukou vyřezávaných kalíšků na nějaký tekutý lék proti zimě.
| Čtěte více: Northug ovládl skiatlon. Koukal se blýskl, Bauer ne Bauer: Diváci mi dali křídla. Ale na MS jich bylo málo |
Přátelé beksømu
To vše ve veselém pochodu ve sborovém taktu bubnů a pod historickou zástavou s umně vyvedeným beksømem.
Tradiční norská lyžařská obuv tvoří totiž logo "idealistické organizace" Saltnes Turn og Beksøm, která svou návštěvou poctila i mistrovství světa v České republice.
Jakýsi "sportovní klub přátel norského lyžování" vznikl v roce 1992 ve městečku Saltnes a vzbuzuje sympatie už svým posláním "udržovat a posilovat norské lyžařské tradice a vylepšovat život jejich členů".
Co špatného si také myslet o lidech, kteří si dali do záhlaví internetové stránky (http://www.beksom.com/) připravený odkaz na stoleté výročí založení jejich přátelského klubu.
Nesmírně sympatická je už také první z norských tradic, které se "přátelé Beksømu" bytostně snaží šířit do světa nejen při lyžařských šampionátech: povzbuzovat všechny sportovce všude stejně, nefandit jen Norům.
Nápisy na zádech jejich vpravdě historicky vypadajících zelených či tmavohnědých kabátů hrdě hlásí: 1997 Trondheim, 1999 Ramsau, 2001 Lahti, 2003 Val di Fiemme, 2005 Oberstdorf, 2007 Sapporo, 2009 Liberec.
Město pod Ještědem je pro norské nadšence už sedmou zastávkou na jejich cestě po světových mistrovstvích v řadě.
Když se bavíme my, baví se všichni
"Chceme se bavit," má jednoduchou odpověď na otázku proč je tady od pohledu tak pětasedmdesátiletý muž, který uzavírá celou skupinu s obrovským zvonem a podivnou mosaznou "bandaskou" místo batohu.
"Když se bavíme my, tak se baví všichni," vysvětluje lapidárně jejich filozofii. A že je jejich léčba účinná, dokazují nadšené pohledy ze všech koutků veseckého areálu, odkud šlo nepřehlédnutelnou skupinu zahlédnout.
A Norové dobrou náladou úplně překypují: s úsměvem se baví s každým, kdo je zastaví, stejně tak ochotně pózují ke společným fotografiím, najde se i odznáček s věhlasnou botou pro klučinu na invalidním vozíku. Ten úsměv je tak nakažlivý.
"Užíváme si, že nás lidé chápou jako atrakci," usmívá se prezident klubu Björn Thore Hansen. Vždyť když se bavíme my... Navíc nemusí až tak šetřit, jako mnozí místní příznivci, větší část nákladů prý pokryjí příspěvky od sponzorů.
"Jsou super, skvělí blázni," nese se přihlížejícími davy českých fanoušků, kteří se sice u tratí také nenechali zahanbit a vytvářeli parádní atmosféru, ale tohle je prostě jiná liga.
V táboře už voní losos
Postavit tábor tří obrovských stanů, ve kterém bude celá šedesát hlav čítající skupina celý týden bydlet, trvá Norům podle organizátorů Zimního táboření dvě hodiny.
"Mají to skvěle vychytané. První parta vyklízí sníh, druhá už staví a rozdělává oheň," popisuje jeden z přihlížejících členů Klubu českých turistů - Ještědská oblast, kteří se skromnou, ale o to sympatičtější akci rozhodli zorganizovat a sami v libereckých závějích táboří.
"I kvůli seveřanům jsme se rozhodli zimní táboření zorganizovat. Sami takhle jezdíme, a tak víme, že to k nim tak trochu patří," zdůraznil už před časem jeden z otců zimního stanování ve Vesci Petr Randus.
Čtěte více: V Liberci vyroste zimní tábor. Pro fanoušky lyžování
A tak může Randus odpoledne po závodech běžců i sdruženářů přátelsky klábosit se svými sousedy. Ti navíc vyhlásili "norský open day" pro novináře a v podstatě všechny ostatní fanoušky, které ten den potkali.
Kam se všichni poděli?
A protože i reportéři Aktuálně.cz patřili mezi několik vyvolených jedinců, mohli místo šunky a tlačenky v tiskovém středisku ochutnat pravého norského lososa upečeného na pekáči přímo v zavěšeném ohni.
Na zahřátí se podával pořádně silný kuřecí vývar z nádoby komíhající se nad druhým ohništěm.
Mimochodem, nic tak dobrého jsem za téměř týden v Liberci nepozřel.
Cestou k autu pak ještě odhalíme, kam zmizela valná většina členů idealistického klubu Saltnes Turn og Beksøm.
Pod jejich taktovkou a v rytmu sehrané "dechovo-bicí sekce" slaví své první liberecké zlato minimálně stovka bujarých Norů. Samozřejmě s úsměvem od ucha k uchu.
