Praha - Peníze pro sport budou! Rozdělíme je transparentně! A hlavně se musí dostat k těm klukům v trenýrkách!

Právě tyhle tři věty by nejspíš obsadily první tři příčky na žebříčku nejfrekventovanějších proklamací ministra Marcela Chládka, vyřčených na sportovních fórech.

Právě Chládka, bývalého atleta a fotbalového rozhodčího z Rakovnicka, nyní ministra školství, mládeže a tělovýchovy, si hlavní hráči českého sportovního prostředí nemůžou vynachválit.

Sport ho zajímá, ví, že se přes něj může dobře zviditelnit, a co je nejdůležitější - opravdu se snaží mít směrem k němu ruku otevřenou. Jenže prostředky, jež má k dispozici, jsou limitované, návrh ČSSD, aby se do sportu v roce 2015 nalilo o miliardu víc než letos, neprošel přes koaliční radu.

S výhledem do roku 2016 mluví ministr financí Andrej Babiš o zdanění dosud nelegálního hazardu a o tom, že se tři miliardy z tohoto nového příjmu přesměrují do sportu, čímž se zvýší jeho komfort o sto procent. Ale to jsou jen vize spojované s přespříštím rokem.

Systém Pepa znal Frantu

Teď nás čeká rok 2015. A Marcel Chládek se zase bude muset nějak prokousat labyrintem tisícovek natažených rukou se stejnými finančními možnostmi jako letos.

Slibuje, že dostane stamiliony na krutě podfinancované okresy, kam už po pádu Sazky koruna nezabloudí. Slibuje zároveň státní pomoc velkým sportovním akcím a budování nové infrastruktury pro českou reprezentaci. Nedistancuje se ani od nápadu vystavět na Strahově nový Národní stadion pro fotbalisty.

Snaží se tvářit, jako že v profinancování "kluků v trenýrkách" i Národního stadionu neleží dilema. Jenže finanční příděl pro sport mu v rozpočtu nenabobtnal, takže bude třeba hledat priority.

V roce 2014 se podle různých Chládkových vyjádření dostalo ze státních zdrojů do sportu 3,5-3,9 miliardy korun. Většina přes jeho resort, něco přes ministerstva obrany (Dukla), vnitra (Olymp) a školství (vysokoškolské sportovní centrum).

"Než jsem přišel na ministerstvo, tak to tu vypadalo tak, že Pepa znal Frantu, a proto dostal dotaci, na rozdíl od těch, co Frantu neznali. To jsem zarazil," tvrdí Chládek.

"Já jsem z toho ten pocit neměl," reaguje poslanec Jiří Holeček (ANO).

Chládkův systém je každopádně oproti minulosti transparentnější v tom, že je do něj vidět. Rozdělení peněz je vyvěšeno na internetu. "A tím si pan ministr trochu naběhl, protože teď ho za to může každý kritizovat," zastává se Chládka dlouholetý úspěšný šampion ve sbírání státních dotací pro sport Miroslav Černošek. Šéf tenisových klubů TK Prostějov a Sparta či promotér Zlaté tretry, duelů Davis Cupu a Fed Cupu.

Hledá se nový Kocourek

Novinkou roku 2014 bylo i zřízení Národní rady pro sport, do níž usedli představitelé sportovních organizací a s nimi i několik poslanců. Včetně Chládkova nejhlasitějšího kritika Jiřího Holečka, předsedy sněmovního podvýboru pro sport, ve kterém mu, stejně jako ve zmíněné Národní radě, kryje záda mj. Karel Pražák, bývalý hokejový trenér, nyní poslanec Úsvitu.

V minulosti vše fungovalo tak, že dotace víceméně podle svého uvážení rozděloval dlouholetý náměstek ministra pro sport Jan Kocourek, bratr populárního "odkláněcího" ministra.

Poslední změnu obsazení kabinetu už "nepřežil" a v lednu se v nové koalici strhla opravdu ostrá půtka o to, kdo jej nahradí. Premiérovo křídlo prosadilo Petra Hulinského, kterého do funkce tlačil mj. Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.

Snahy Miroslava Jansty, předsedy České unie sportu, protlačit někdejšího šéfa českého volejbalu Antonína Lébla sice vyzněly naprázdno, úplně neúspěšný ale Jansta nebyl. To když přes babišovské ANO prosadil, že Hulinský bude mít na ministerstvu velmi osekané pravomoci a nad penězi pro sport bude bdít především ministr sám a spolu s ním jeho první náměstek Jan Zikl.

Právě náměstci pak Národní radě pro sport v květnu předložili postupně dva návrhy rozdělení dvou balíků peněz.

V balíku tzv. neinvestičních prostředků se rozdělovaly takřka dvě miliardy. Podle složitých vzorečků se mezi jednotlivé svazy a organizace dělily prostředky na státní reprezentaci, mládež, pro handicapované sportovce (více zde). Nejhlasitější křik se spustil ze Sdružení sportovních svazů ČR (bývalého Svazarmu), kde se meziroční příspěvek státu zkrátil ze 41 na 7 milionů korun. A šéf sdružení Zdeněk Ertl za tím viděl kabinetní politiku Jiřího Kejvala a jeho odvetu za to, že Ertl nabourává Kejvalovu vysněnou ideu Českého olympijského výboru jakožto střešní organizace, která bude reprezentovat celý český sport.

Dotaci vzali jen Hadamczikovi

Mnohem větší rozruch vzbudilo rozdělování druhého velkého balíku dotací, tzv. investičních. V něm bylo k mání 820 milionů korun. Národní rada pro sport je sice přiklepla podle návrhu ministerstva, ale poslanci Holeček s Pražákem se hlasování zdrželi. (Více o rozdělení investičních dotací zde.)

A Holeček ministra požádal o prošetření několika případů, asi ne náhodou spojených většinou se známými jmény v pozadí českého sportu. Nelíbila se mu dotace na tenisovou halu v kravařském areálu Aloise Hadamczika, bývalého trenéra hokejové reprezentace, zpochybnil dotace do Černoškových tenisových areálů nebo do Nymburka, spojovaného se jménem tamního rodáka Miroslava Jansty. Škrtla se nakonec jen Hadamczikova dotace (více zde), všechny ostatní byly nakonec v tichosti proplaceny, což Holeček nelibě nesl.

"Řešil jsem tu situaci uvnitř naší strany s Andrejem Babišem. Pověřil mě, abych připravil alternativní plán financování českého sportu," informoval Holeček o tom, že se z něj uvnitř jedné vládní koalice vlastně stává jakýsi stínový ministr sportu.

Holečkovi se pranic nelíbí Chládkova vize nasměrovat propříště zhruba polovinu prostředků z investičního balíku na místa prioritního významu, do takzvaných Národních olympijských center.

Ta jsou plánována následovně:

Přičemž Národní fotbalový stadion na Strahově je prezentován jako tzv. varianta pod čarou.

Podle tohoto plánu by se měla vybudovat mj. první krytá rychlobruslařská dráha v Česku, na které by si ještě mohla zajezdit i olympijská šampionka Martina Sáblíková. Stejně tak snowboardcrossová trať pro Evu Samkovou (více zde).

Chládek se pokusil vytvořit pro Národní olympijská centra samostatnou podkolonku ve státním rozpočtu, ale úspěšný v té věci nebyl. To mu ovšem nebrání v tom, aby plánovaných 400 milionů na vybrané adresy nakonec přeci jen poslal.