Poprvé se letos představíte až v pražském závodě Světového poháru v boulderingu ve dnech 2. - 4. června. Více než dva měsíce se tedy budete věnovat jen tréninku?

Ze zkušenosti vím, že pokud se soustředím na první závodu už v dubnu, tak optimální formu na letní závody nemám. A mně jde letos hlavně o to, abych se v tom nejlepším světle představil v Praze a potom na srpnovém mistrovství světa ve švýcarském Bernu.

Čím je pro vás pražský závod v boulderingu?

Něčím zcela výjimečným, neboť do České republiky se Světový pohár vrací po předlouhých 14 letech, kdy se konal v Brně. Jsem sice brněnský rodák, ale musím přiznat, že Praha je pro tuto akci nejdůstojnější město a Letná pak vůbec to nejlepší místo. Nepamatuji si, že by se v některé zemi konal Světový pohár v jejím hlavním městě.

Bude to pro vás i nemalá motivace podat co nejlepší výkon?

Vždy se snažím být na Světový pohár dobře připravený a Praha s jistě úžasnou diváckou kulisou tuto moji snahu ještě znásobí. Bouldering je sice nevyzpytatelný a navíc v posledních dvou letech jsem v této disciplíně nestartoval, takže budu v trochu horší startovní pozici. Do Prahy přijede určitě silná konkurence, především z Evropy, kde je největší lezecká základna. Velice náročná bude už kvalifikace, cesta do semifinále nebude snadná. Přesto věřím, že se mi podaří dosáhnout pěkného výsledku. Třeba si vzpomenu, jak jsem se v této disciplíně stal před devíti lety mistrem světa (smích).

Jak taková cesta k medaili vypadá?

Je potřeba nemít strach, jít do rizika, prostě napálit to. Snažit se neudělat nějakou chybu a když ji potom udělá soupeř, tak do závěrečné fáze většinou zbývá víc sil, takže hlavní slovo patří fyzické připravenosti.

Kolik času ve vašem nejoblíbenějším lezení na obtížnost k dosažení vrcholu potřebujete?

V této tradiční disciplíně jsou to většinou zhruba tři minuty. Pokud tam strávím delší dobu, tak už to pro mě není efektivní vystoupení. Když je však lezecká trať delší, tak je potřeba třeba se i zastavit a chvilku si odpočinout. Na tuto alternativu myslím i v tréninku. V něm 60 - 70 procent času věnuji technice lezení a zbývající dobu věnuji posilování.

Už jste se zmínil o olympiádě. Kudy se chcete za získáním letenky do Paříže vydat?

První možnost je na mistrovství světa. Avšak v mém oblíbeném lezení na obtížnost ji získají jen tři nejlepší. Další šance je na mistrovství Evropy a potom díky dostatečnému bodovému zisku ze Světových pohárů, ale až v příštím roce. Čím dřív bych olympijskou jistotu získal, tím líp. Aspoň bych se v pohodě mohl na olympijské hry připravovat.

Když se vrátíme do začínajícího jara. To opravdu budete jen trénovat?

Loni jsem se s Rakušanem Schubertem vydal do norského Flatangeru, kde mě lákají skály s nejvyšší obtížností. Mým přáním bylo naplnit Projekt Big, ale nepříznivé počasí tyto mé představy splnit nedovolilo. Letos ještě před pražským závodem bych se o to chtěl pokusit znovu. Moc bych si toho cenil, kdyby se mi to podařilo.

Myslíte si, že sportovní lezení se stává populární?

Určitě! Velice mu pomohlo, že se stalo olympijským sportem. Je mnohem atraktivnější a zábavnější, než třeba ještě před deseti lety. Hlavně ve velkých městech je dostupné, takže umělé stěny rostou doslova jako houby po dešti.