Jak velkým úspěchem je pro vás druhé místo z mistrovství Evropy?
Obrovský úspěch. I vzhledem k tomu, že to je vůbec první česká medaile z ME. Češi jezdí na tento šampionát asi 18 let, až teď se to prolomilo.
Vy jste byl ale už v roce 2016 titulován jako mistr Evropy. To byla tehdy jiná soutěž?
Ano, tehdy jsem vyhrál Evropský pohár mistrů, což je turnaj, kde se sejdou mistři evropských zemí a hrají proti sobě. Před těmi šesti lety se hrálo v Olomouci a vyhrát tam byl také velký úspěch. Nicméně uplynulé ME je o něco prestižnější, už jen proto, že velmoci jako Švédsko nebo Finsko sem mohou poslat až šest hráčů. Konkurence je tady o dost větší.
Může vám evropské stříbro pomoct ke kariérnímu růstu? Jak v tomto ohledu funguje svět sportovního bowlingu?
Určitě se díky tomu více zviditelním, pomůže to hlavně při oslovování sponzorů. S medailí i větší mediální pozorností je to lehčí. Po sportovní stránce mi takový výsledek pomůže zase k většímu sebevědomí. Je to určité potvrzení, že něco děláte správně. Letos byla na ME opravdu velká konkurence, beru to jako hodně pozitivní signál.
Přitom jste prý nebyl daleko od toho, abyste do Helsinek neodcestoval. Co se vám stalo?
Na reprezentačním kempu týden před šampionátem jsem se zranil. Vytahoval jsem bowlingovou kouli z podavače a vlastní nešikovností jsem si ji pustil na nohu. Spadla mi přímo na palec, vypadalo to špatně. Na pohotovosti mi řekli, že je to naštípnuté, ale v jiné nemocnici tam nic neviděli. Bolest naštěstí odeznívala, opadl otok a nakonec jsem na ME vyrazil.
Limitovalo vás zranění při hře?
Naštěstí ne. Poslední bolest odezněla při oficiálním tréninku před startem šampionátu. Měl jsem v tomto ohledu štěstí.
Na klubové úrovni hrajete švédskou druhou ligu za AIK Stockholm. Navenek vypadá zvláštně, když vicemistr Evropy hraje až druhou nejvyšší soutěž. Čím to je?
Hraju tam zhruba pět let, AIK mě oslovili po sestupu do druhé ligy, chtějí postoupit zpátky. Pořád se to těsně nedaří, ten úkol je stále stejný. Už jsem nějaké nabídky z první švédské ligy měl, ale opravdu bych chtěl uhrát postup s AIK. Cítím se tam dobře, v klubu jsou skvělí lidé.
A je to tak, že vašemu bowlingovému rozvoji příliš nevadí, když hrajete v druhé lize? I tam rostete?
Kvalita v nejvyšší lize je výrazně lepší, ale při rozvoji hráče to není to nejdůležitější. Hlavní je, když hrajete pořád proti novým soupeřům, na centrálních drahách. Ve druhé švédské lize se hraje hodně zápasů, dost se cestuje. Pro rozvoj hráče je to srovnatelné s první.
V několika rozhovorech jste říkal, že se bowlingem neuživíte. Kolik procent vaší obživy tvoří a co jinak děláte?
Je to hodně malé procento. Když se daří, je to příjemný přivýdělek. Ale když se nedaří, sype do toho člověk dost peněz z vlastního. Jinak mám štěstí, že pracuju sám na sebe. Věnuju se sociálním médiím, focení, natáčení videí. Zčásti pracuju i pro Českou bowlingovou asociaci, kde mám na starosti marketing. Nemusím každý den sedět někde iks hodin, bylo by hrozně složité dát jinou práci dohromady s tím, kolik času chci bowlingu věnovat a na jaké úrovni ho chci hrát.
Když už si bowlingový hráč něco vydělá, je to na základě prize money na jednotlivých akcích?
Přesně tak. V Česku není bowling tolik vidět, sponzoři se shání těžko, takže jediné peníze můžete vydělat na turnajích. Ve Švédsku to mám tak, že mi klub platí všechny náklady, ale výplatu nedostávám. Platí mi náklady a já získávám zkušenosti.
Švédsko a Finsko jsou nejlepší země, kde si může bowlingový hráč v Evropě zahrát?
Rozhodně. Jsou to velmoci evropského i světového bowlingu, hlavně Švédsko. V budoucnu bychom se s nimi chtěli porovnávat.
Někteří tamní hráči se bowlingem uživí?
Ano, někteří ano. Švéd Jesper Svensson dokonce hraje americkou sérii PBA, to je profesionální liga. Tam už se bowlingem živit dá, někteří se tím uživí více než dobře.
Je série PBA (Professional Bowlers Association) vaším snem?
Určitě, zkraje roku 2020 jsem si tam zahrál, na Oklahoma Open jsem skončil osmnáctý. Bral jsem prize money, na první turnaj to byl skvělý výsledek. Pak do toho bohužel skočil covid, vše se zastavilo. Příští rok bych chtěl turnaje v Americe zase okusit. Čekám na šanci, snažím se našetřit peníze, hledám sponzory.
Amerika je v bowlingu úplně jiný svět než zbytek planety, viďte? Také mezi amatéry je tam tato hra mimořádně populární.
Statisíce nebo snad i miliony hráčů hrají v Americe bowling na sportovní, výkonnostní úrovni. Co se týče PBA, to je velká show. Vysílá to televize, tam je to opravdu úplně jiný svět.
Jak je na tom bowling s popularitou v Česku?
Pořád se to zlepšuje. Česká bowlingová asociace má asi sedm tisíc členů. Dobře funguje amatérská bowlingová liga s tříčlennými týmy, kterých bude okolo tisícovky. Mohlo by to být samozřejmě lepší, bowling pořád trochu bojuje s reputací hospodského sportu. Snad každý si to už někdy vyzkoušel, ale vlastně pořádně neví, že se to dá dělat i sportovně. Nicméně máme teď více nadějných mladých hráčů, jde to správným směrem.
Budou vás teď kamarádi vyzývat na souboj jakožto vicemistra Evropy?
Je to možné, ale upřímně s kamarády moc na bowling nechodím. Mám ho více než dost, takže když jdu někam s kamarády, od bowlingu si naopak rád odpočinu.
Češi na ME ve Finsku
Jaroslav Lorenc získal stříbro mezi jednotlivci. Po kvalifikaci na šest her byl druhý s průměrem 237,2 bodu na hru (maximum je 300). V semifinále zdolal domácího Nika Oksanena těsně 213:209, ve finále už byl Švéd Markus Jansson nad jeho síly (192:279).
Byť v týmových soutěžích už Češi na další medaile nedosáhli, pokořili řadu svých nejlepších historických výsledků. Za zmínku stojí i nový evropský rekord trojic na jednu hru, který svými náhozy vytvořili Jaroslav Uher, Jan Tříska a Marek Talpa (812 kuželek, po součtu 267+247+298).
Navíc sportovní a amatérský bowling se liší i typem koulí, s kterými hrajete. Je to tedy úplně jiná disciplína?
Ano. Na sportovní úrovni hrajeme s reaktivními koulemi, které jedou po dráze a na konci zatáčí. Mají pak lepší úhel do kuželek, máte potom větší šanci na strike. Typů koulí je spousta, roli hraje i mazání na dráhu, rozložení oleje. Když se naučíte kouli točit, otevírá se vám úplně nový svět možností a bowling je pak výrazně záživnější.
Evropský šampionát v Helsinkách trval skoro dva týdny. Berete to jako velký svátek bowlingu?
Dlouho jsme na to čekali, znovu kvůli covidu se turnaj pořád odkládal. Byla to první větší akce po dlouhé době. Navíc jsme byli i úspěšní, máme první medaili a v dalších soutěžích jsme také sbírali výsledky v nejlepší desítce. Uvidíme, jak to bude s četností mistrovství Evropy a světa do budoucna, Mezinárodní bowlingová federace chce totiž dostat náš sport na olympiádu. Tomu se bude vše přizpůsobovat.
Jak velká je podle vás šance, aby se bowling objevil pod pěti kruhy?
Všichni si to moc přejeme a šance podle mě rozhodně existuje. V Tokiu se program doplňoval o čtyři sporty a bowling skončil v tom výběru pátý. Paříž utekla o dost, ve Francii nemá bowling takovou tradici. Nicméně v roce 2028 následuje Los Angeles, kde bude šance asi největší. Už jen kvůli tomu, jak je bowling právě v Americe populární.
Letos za měsíc vás čekají ještě Sportovní hry v americkém Birminghamu. Coby největší akce neolympijských sportů to pro vás bude také dost prestižní, že?
Jasně, hrozně se na to těšíme. Kvalifikovali jsme se tam poprvé v historii, jsme zvědaví, jak to bude vypadat. Bude tam mnoho jiných sportů, člověk bude mít šanci zhlédnout něco jiného, pobavit se s ostatními sportovci.
