Na sraz pozval větší množství hráček (26), které protočil ve třech utkáních. Šanci dostaly i sedmnáctileté naděje, stejně jako zkušené hráčky na čele s kapitánkou Kateřinou Lacinou, která si zahrála i nejslavnější ligovou soutěž v Nizozemsku, a teď hájí barvy belgických Antverp. "Tým skládáme s ohledem na budoucnost, ale zkušenější hráčky jsou v něm třeba. Otevřené dveře mají ale i další. Pro mě platí, že čím větší konkurence, tím lépe," dal Gareth Grundie šanci i dalším adeptkám na reprezentační dres.
Co vám první zápasy ukázaly?
Chtěl jsem vidět co nejvíc hráček v zápasovém zatížení, protože zavádíme ve hře poměrně dost nových věcí. Jsem spokojený, jak se holky snažily, aby si vše osvojily. Bylo příjemné pozorovat, jak se už v průběhu tří zápasů náš herní projev lepšil. Po posledním utkání jsme si řekli, že ten musí být naším měřítkem, ale chceme se posunout o krok dál.
Výsledky asi nejsou v téhle fázi až tak důležité. Přesto počítám, že bylo příjemné začít vítězně?
Nezajímaly mě ani tak výsledky, spíš šlo o výkon a o to, abychom začali do hry přidávat nové věci. Ale protože to byly oficiální zápasy, tak by nám ta vítězství měla pomoct i k posunu v žebříčku reprezentačních týmů, který je nesmírně důležitý. Rozhoduje o nasazení do kvalifikačního turnaje pro OH v Paříži, kde bychom chtěli zabojovat o účast.
Jaký jste dostal od svazového vedení úkol?
Hlavně si myslím, že jako realizační tým musíme dát holkám víru v sebe sama, aby uvěřily, že jsou schopné kvalifikovat se na olympiádu do Paříže nebo o čtyři později do Los Angeles.
K tomu je směřována i podpora Národní sportovní agentury ženským kolektivům. Mají pozemní hokejistky na to, aby se jim to podařilo?
Ano, určitě si myslím, že je to možné. Jako tým jsme ambiciózní. Pokud jde o Paříž, tak kvalifikace se oproti vyřazovacímu formátu do Tokia trochu změnila, budou se hrát turnaje. Takže pokud se nám podaří vylepšit postavení na světovém žebříčku před začátkem roku 2024, mohli bychom mít šanci už tam.
Co je váš trenérský sen?
Jsem ambiciózní. A velmi soutěživý. Takže určitě v tuto chvíli cítím, že Paříž je reálná možnost. Myslím, že máme dobrou šanci. I pro mě osobně je účast na velkém turnaji snem, ale zároveň i cílem.
Jak se vůbec přihodí, že se irský kouč stane trenérem české reprezentace?
Před mistrovstvím světa v roce 2018 jsem se stal asistentem irského nároďáku, kde jsem zažil pár dobrých let, včetně stříbra z mistrovství světa a účasti na olympiádě v Tokiu. Ale vždycky jsem měl ambice stát se hlavním trenérem a teď asi nastal ten správný čas posunout se dál. Když jsem v lednu uviděl inzerát českého svazu, okamžitě jsem reagoval a teď jsem tady. (úsměv)
Co jste v té chvíli věděl o českém pozemním hokeji?
Nějaké zkušenosti jsem s ním měl. S klubovým týmem z Irska jsem hrál v roce 2017 v Praze na halovém evropském poháru, bylo to zrovna tady Slavii. A pak jsem byl dočasným hlavním trenérem Irska, když jsme hráli s českými pozemkářkami v kvalifikaci o Tokio, takže jsem viděl v přípravě hodně jejich zápasů, udělal jsem si docela velký průzkum.
Vaší první velkou akcí bude mistrovství Evropy v Irsku…
Ano, těším se na to. Bude příjemné vrátit se na domácí hřiště a znovu vidět známé tváře. Myslím, že mi to usnadní i přípravu na turnaj.
Jaký bude program týmu do té doby?
Teď se na několik následujících týdnů pozornost děvčat přesune na klubové týmy, protože je čeká semifinále a finále extraligy, evropské poháry. Opět se sejdeme v červnu, kde budeme hrát v Lipsku s Německem do 21 let, pak přijedou mladé Francouzky. Následuje kratičký odpočinek a v červenci čeká tým do 20 let mistrovství Evropy ve Vídni a seniorský tým jede zároveň do Francie. A pak pár týdnů tréninku, než odjedeme do Irska.
Budete sledovat ligové boje z Česka, nebo se vrátíte domů do Irska?
Stále žiji v Irsku, kde mám rodinu, malé děti, nechtěl jsem je brát ze školy. Takže momentálně hodně cestuji tam a zpět. Uvidíme, jaká bude situace za pár měsíců. Teď je těžké cokoli předpovídat.
Jak tedy funguje koučování na dálku?
Hodně práce může být u videa, to zvládnu, i když jsem na cestách. Myslím, že v době pandemie jsme se naučili spoustu věcí dělat online. Já navíc chci, aby hráčky převzaly větší odpovědnost za to, co dělají. Budou mít úkoly, které mohou plnit ve svém volném čase. Takže to nevidím jako velkou překážku.
Co si myslíte o podpoře ženských týmů ve snaze pomoct jim na olympiádu?
Myslím, že je to fantastické. Nám to vytváří skvělé podmínky a dává příležitost uspět. Když se podíváte na země, které se účastní olympijských her a světových šampionátů, téměř všechny jsou dobře podporovány a mají poloprofesionální sestavu. Abychom jim byli schopní konkurovat, potřebujeme to také. Jdeme správným směrem.
Povězte mi ještě, vždycky jste trénoval ženské týmy?
Ne, byl jsem také trenérem mužů. Ale pak se naskytla možnost v rámci programů pro mládež v Irsku vést ženský tým, tak jsem ji využil.
Jak moc se liší koučování žen oproti mužům?
Pro mě je to vždycky o vztazích, které si se svými svěřenci vybudujete. Existují různé způsoby, jak s nimi komunikovat, je potřeba zvolit ten nejlepší. (úsměv)
