Ostrava - Sladká tečka na závěr vydařeného premiérového turnaje. České plážové volejbalistky Barbora Hermannová a Markéta Nausch Sluková zvítězily ve finále Ostrava Beach Open proti Kanaďankám Bansleyové a Wilkersonové a po třech letech se radují z prvenství.
Na kontě už Češky měly vavřín z Antalye, ale úspěch na domácím hřišti staví pochopitelně výše. "Je to pro nás splněný sen, naprostá fantazie. Ještě pořád tomu nevěřím," tryskaly ze Slukové emoce několik desítek minut po konci finále. Znát byla obrovská radost a úleva.
Zatímco Sluková sdělovala první dojmy, její parťačka Hermannová se bránila slzám. "Je to velice emotivní moment," usmála se blokařka.
Vítězství je o to cennější, že přišlo v souboji s dvojicí, která Češky v předchozích třech setkáních vždy smázla poměrem 2:0. "Dneska jsme posunuly ty naše démony a strachy stranou a zvládly jsme to," ulevila si Hermannová. Ale že se Češky na výhru nadřely.
První sadu ztratily 17:21 a chmurné myšlenky byly rázem zpět. "Byly jsme trošičku přešlé, že to zase nejde, že na ně zase nemáme recept," přiznala Sluková. Ale pak přišel obrat. "Možná jsme potřebovaly dostat trochu po tlamě a hrát rozvážněji. Vyplatilo se to," pokračovala.
Ve druhém setu dovolily Češky soupeřkám jen 15 míčů a v tiebreaku proměnily čtvrtý mečbol. "Bára tam měla pár pokusů, ale ten poslední zvládla bravurně," okomentovala Sluková vítězný lob. "Postavte mě tam znova a dám to v suchém triku," vtipkovala Hermannová.
Že čeští muži Perušič a Schweiner v zápase o bronz, který ženskému finále předcházel, nevyužili sedm mečbolů Sluková s Hermannovou věděly. "Sledovaly jsme to zpoza růžku a hrozně jsme jim fandily. Kluky to teď mrzí, ale odehráli výborný turnaj," vyzdvihla Hermannová.
Ta se v rodné Ostravě musela vyrovnat se speciálním tlakem z věčně naplněných tribun. "Vnímám obecenstvo velmi pozitivně, ale v určitý moment je třeba to na hřišti oddělit. Děkuju Maki za to, jak mě psychicky podržela a co ve finále počapala za míče," řekla blokařka.
"Já jsem na Báru pyšná, jak to zvládla. Sama vím, že ustát ten tlak není vůbec lehké, zažila jsem to před čtyřmi lety na Štvanici," připomněla Sluková vítězný turnaj ve svém rodném městě ještě v páru s Kristýnou Hoidarovou Kolocovou.
Srovnávat však tato dvě vítězství nechtěla. "Nemám důvod, od té doby už jsme se všichni posunuli dál a já teď žiju z momentální radosti s Bárou," radovala se Sluková. Bezprostředně po zápase předal Češkám vítěznou trofej předseda volejbalového svazu Marek Pakosta.
Ale pro hráčky bylo zprvu těžké odhadnout, co že jim to první muž českého volejbalu dává. "Říkala jsem si, proč nám cpe nějaké kovové roury. Až pak mi došlo, že je to cena. A je krásná, skvěle se hodí k tomuhle místu," culila se Sluková.
Jelikož se turnaj odehrál v neobvyklém industriálním prostředí Dolních Vítkovic, vyhrály Sluková s Hermannovou tři propletené kovové trubky. "Jen nevím, odkud to ustřihli a kde to teď bude chybět," pokračovala blonďatá polařka v dobrém rozmaru.
A kdo bude řídit oslavy? "Oslavíme to s týmem, fanoušky a dáme si dobrou véču. Ale jsme strašně unavené," podotkla Sluková. "Počkej, vždyť jsme slíbili Stodolní," nadhodila Hermannová, ale posléze i ona zabrzdila. "Je pravda, že v neděli to tam moc nežije, tak nevím."
Češky potvrdily pozici jednoho z favorizovaných týmů a v Ostravě jistě našly spoustu nových příznivců. "Jsem hrozně ráda, že jako Češi umíme ty volejbalové akce udělat. Mnoho hráčů to chválilo, byli na tomhle turnaji nadšení," uzavřela Sluková.
