Praha - Jednadvacetiletý házenkář pražské Dukly Dieudonné Mubenzem patří mezi jeden z největších českých talentů. Vysoká pravá spojka se zabijáckou levačkou překvapuje svými výkony v české lize a vysloužila si od trenérské dvojice Kubeš - Filip pozvánku na mistrovství Evropy do Chorvatska, do kterého Češi vstoupí dnes duelem proti Španělsku.
V jednadvaceti letech jedete poprvé na takto velkou akci. Jak se cítíte?
Neuvěřitelně. Je to krásný pocit. Skoro to ani nedokážu popsat. Mít v jednadvaceti šanci hrát v týmu s takovými hráči, to je sen. A navíc ještě vyrážíme na evropský šampionát…
Čekal jste, že vám přijde pozvánka do reprezentace?
Ne, vůbec. Během sezony ani náhodou, měl jsem vleklé zdravotní problémy, které mi bránily v tom hrát naplno. Pak jsem se dal do pořádku, i když ta dlouhá pauza byla znát. Pozvánka do reprezentace mě tedy logicky překvapila, ale pozitivně.
Kdy jste se dozvěděl, že jedete na EURO?
(smích) Je to pár hodin, co mi to trenéři dali vědět (rozhovor vznikl ve čtvrtek, pozn. red.). Ještě jsem to úplně nevstřebal.
Takže považujete účast na turnaji za dosavadní vrchol kariéry?
Jednoznačně. Je mi teprve jednadvacet, takže seniorské EURO pochopitelně cením velmi vysoko, vlastně nejvýše.
Jaké máte před šampionátem vyhlídky? Jaké jsou šance české reprezentace?
Házená je hodně ošemetný sport, stát se tam může prakticky cokoli, takže je těžké cokoli předvídat. Máme velice těžkou skupinu, to je pravda. Favorité nejsme, ale rozhodně to tam nejedeme jenom odehrát. Budeme bojovat, rvát se o každý bod. Půjdeme do toho na sto procent.
Myslíte si tedy, že Češi mohou postoupit ze skupiny?
Jak už jsem říkal, házená je sport, kde se může stát cokoli. A pokud předvedeme opravdu dobré výkony, nevidím důvod, proč bychom nedokázali postoupit do další fáze.
Protihráči jsou ke mně slušní
Na hřišti vynikáte i díky exotickému původu. Kam sahají vaše kořeny?
Jsem taková směsice. Otec pochází z Afriky, konkrétně z Demokratické republiky Kongo, zatímco máma je z Jižní Ameriky, z Kolumbie. Naši se poznali ještě za minulého režimu v tehdejším Československu během studia na vysoké škole a už tady zůstali. Já už jsem se narodil tady a odmala hraju za Česko.
Nesetkal jste se ať už jako dítě, nebo na palubovkách s negativními reakcemi na váš původ?
Ano, ale beru to už trochu jako samozřejmost. Během dětství jsem tu a tam něco slyšel. Na hřišti je to vždycky akorát z tribun, protihráči jsou slušní, nikdy jsem žádnou nadávku od nich neslyšel. Zkrátka to občas přiletí od fanoušků. Já už to ani tak neřeším, prostě to tak je, stejně s tím nic neudělám. Smířil jsem se s tím, nic jiného mi nezbývá.
Jaké máte házenkářské vzory?
Myslím, že úplně konkrétní vzor nemám, snažím se respektovat každého hráče. Ale přímo vzor asi říct nedokážu.
V jednadvaceti letech začínáte přerůstat českou ligu. Kam až to chcete dotáhnout?
Díky za pochvalu. Já se ale musím přiznat, že takhle do hloubky jsem o tom zatím neuvažoval. Ostatně je mi teprve 21 let a už samotná nominace na EURO mě překvapila. Ale samozřejmě bych si rád vyzkoušel nějaké zahraniční angažmá, nejlépe v nějaké vyšší soutěži. Neříkám, že mám na to, abych v Německu hrál bundesligu, ani nejsem ten, který by to měl hodnotit, ale je to můj sen. Pokud by se to povedlo, budu moc rád.
