Kontiolahti - Euforie, smích, ale i dojetí a dokonce slzy. Celou škálu emocí si po zlaté smíšené štafetě vychutnali čeští biatlonoví hrdinové. Hned v prvním klání světového šampionátu v Kontiolahti tým šéftrenéra Ondřeje Rybáře splnil vytyčený cíl, kterým byly stupně vítězů.
Vítková, Soukalová, Šlesingr a Moravec se ale nespokojili jen tak s nějakým kovem. A vzali si rovnou zlato. Čtvrté zlato v historii českého biatlonu.
Není divu, že fenomenální úspěch dojal i takového harcovníka, jakým je Michal Šlesingr. Závodník z Letohradu se po závodu přiznal, že měl na krajíčku. A nějakou tu slzu dokonce upustil.
"Snad jsem se úplně neznemožnil"
"Ještě že tu trochu fouká a už mi to ofoukalo a osušilo oči. Hned po svém dojezdu jsem říkal, že pokud bychom vyhráli, chvíli bych těžko hledal slova. A opravdu je těžko hledám," řekl Šlesingr v rozhovoru pro Českou televizi.
"Měl jsem chvilku, když jsem šel k holkám na stadion, kde už Gabča s Verčou chtěly běžet do cíle. Najednou na mě sedl trochu měkkánek. Ale brzo to přešlo, snad jsem se úplně neznemožnil," doplnil na webových stránkách českého biatlonu.
Dvaatřicetiletý závodník přiznal, že celá čtveřice zažila po úspěchu hodně silné okamžiky. Český mix dokázal zkompletovat medailovou sbírku, jejíž první dva střípky získal před dvěma lety v Novém Městě na Moravě a loni v olympijském Soči. Šlesingr u prvních dvou medailových zisků nebyl, ve štafetě dostával do letošní sezony přednost Jaroslav Soukup.
Zavzpomínal na ty, kteří se nedožili
"Prostě jsem čekal, až budou příhodné podmínky na zlato. A čekání se vyplatilo. Je to úžasné," říkal už s nadhledem biatlonista z Letohradu, který po závodě zavzpomínal na lidi, kteří už se zlaté biatlonové parády nedožili.
„Vzpomněl jsem si na všechny, kteří to naše počínání ´čekují´ ze shora. Nedávno jsem psal na svém blogu, že těch frajerů, co mi drží nahoře palce, mám dost a o víc bych nestál,“ uvedl Šlesingr. A jmenoval například někdejší dorosteneckou mistryni světa Terezu Hlavsovou, která v roce 2006 zahynula při autonehodě. Nebo jednoho ze zakladatelů letohradského biatlonu Čeňka Suchomela.
„Mrzí mě, že už s nimi nemůžu tu radost sdílet. Na druhou stranu mohou být na mě i na ostatní z té nebeské výšky pyšní," dodal biatlonista.
Šlesingr získal svou třetí medaili z mistrovství světa. Radoval se po dlouhých osmi letech. V roce 2007 v italské Anterselvě vybojoval stříbro a bronz. „To už trochu vypadá jako veteránská medaile, ale pozor, já si starý nepřipadám. No, je to dlouho. To je tak dva centimetry na těch mých koutech,“ smál se zlatý medailista.
I Fourcade prý pochopil, že na Moravce nemá
Děkoval kolegům, kteří si vedli skvěle. Veronika Vítková s Gabrielou Soukalovou závod výborně rozjely. „Měli jsme o co bojovat, to je něco, co každého nakopne a motivuje. A lyže byly fajn. Všichni čtyři musíme poděkovat servisákům. Vlastně každý z týmu má na tom zlatu podíl, každý za něho může. A za této konstelace i ta hrabačka byla o dost menší,“ narazil na fakt, že Čechy nezastavily ani náročné podmínky v Kontiolahti.
Šlesingr se nechal slyšet, že při předávce finišmanovi Ondřeji Moravci už věřil v dobrý konec celého dramatu.
„Říkal jsem si, že když jsem nepředjel Bělorusy já, dokáže to on. Ondra už na ležku našel recept, střílí ji déle, ale už s ní nemá problémy jako před lety. Navíc ve stojce je rychlý, přesný a z nás jednoduše nejsilnější. Proto taky jezdí poslední úseky. V posledním kole pak nedal soupeřům šanci, i Martin Fourcade poznal, že na něho nemá, a zabalil to,“ pochválil Šlesingr kamaráda Moravce, který poslední metry ujel s českou vlajkou v pravici.
