Dva čeští horolezci a jejich pákistánský kolega jsou už od pátku uvězněni na hoře Rakapoši a zatím se je nedaří zachránit. Jak vážná jejich situace je?

Podle informací z médií to vypadá, že situace je dost vážná. Jde jim bezpochyby o život. A nebude se to lepšit. Ubývá jim sil, ubývá jim možnost regenerace a oni budou mít každý den větší a větší problém. 

Podle zpráv z Pákistánu se výprava nachází ve třetím výškovém táboře, tedy ve výšce zhruba 6900 metrů. Je vůbec technicky možné, aby je z tohoto místa i při ideálním počasí zachránily helikoptéry? 

Dneska (pondělí, pozn. red.) jim helikoptéry kroužily 20 metrů nad stanem, ale nemohly přistát. Ono myslet si, že místní vrtulníky vyletí do sedmi tisíc metrů a tam někoho naloží, to si myslím v Pákistánu možné není. Podle mě už brzy budou muset vsadit všechno na jednu kartu a běžet dolů. Budou muset slézt alespoň o těch tisíc výškových metrů níž - a i tak bude mít ten vrtulník co dělat, aby je naložil. I tam to je hrozně strmé a neviděl jsem tam místo, kde by se dalo přistát. Ale to by se asi vyřešilo spuštěním lana, přes které by je vytáhli.

Na Facebooku Jakuba Vlčka, jednoho z českých horolezců, vzkázala jeho partnerka, že lezci trpí omrzlinami a výškovou nemocí. Budou za tohoto stavu schopni slézt o tisíc výškových metrů níž na místo, kde by je mohl bezpečně vyzvednout vrtulník? 

Ono jim nic jiného nezbývá. Tím, že je září, tak je horší počasí, větší zima, kratší dny. Není na co čekat, takže nejlépe zítra, pokud to předpověď počasí umožní, to budou muset risknout. Protože když to neudělají, tak pro ně jen těžko někdo včas vyleze. 

Dostupné zprávy se poněkud různí, ale zdá se, že se horolezcům vydává vstříc také pozemní záchranná výprava. Mohla by ztraceným horolezcům pomoci? 

Ten kopec má nevýhodu, že má hrozně velkou prominenci, tedy že základní tábor je opravdu nízko (o 5000 metrů níže než vrchol - pozn. red.). Takže i když poleze nahoru aklimatizovaný člověk, tak poleze dva dny jen k nim nahoru. A mělo by jich být ideálně víc a fixovat cestu. Navíc podle fotek to vypadá na velký krpál, takže to bude i pro ně krajně nebezpečné. Šanci, že tam vydrží dost dlouho na to, aby jim někdo zespodu pomohl, proto nevidím úplně reálně. 

Handicap v podobně omrzlin si člověk dokáže představit, jak horolezce ovlivňuje výšková nemoc? 

To je podobné, jako když si dáte večer deset piv a ráno chcete něco smysluplného dělat. A nejste přitom zkušený alkoholik. Cítíte se zbitý, plný letargie, ztrácíte chuť bojovat. Postupně to ale může přejít do otoku plic či mozku a to už samozřejmě nikdo nerozchodí, pokud rychle nesestoupí dolů.  

Mně tedy přijde zvláštní, že už tam jsou šest týdnů a chytili výškovou nemoc, takže jsou podle mě špatně aklimatizováni, tedy že před tím samotným výstupem na vrchol nebyli moc vysoko a tělo nebylo k útoku na vrchol připraveno. Důležitá je také informace, že - alespoň podle toho, co vím - ani jeden z nich nikdy nebyl snad ani na šestitisícovce. Takže oni nemají načteno, co to s jejich tělem dělá a jak s tím naložit. 

Doplácí tedy v tomto případě na nezkušenost? 

Nechci jim sahat do svědomí, ale když jsem se dozvěděl, že jedou na Rakapoši, tak mi trochu spadla brada. Rakapoši rozhodně není kopec, který by byl v silách příliš mnoha horolezců. Nedokážu to ale zhodnotit, protože ty kluky v podstatě neznám a nedokážu zhodnotit jejich limity. Ale to, že jejich horolezecký životopis neobsahuje žádné vysoké hory, může poukazovat na to, že možná trochu přestřelili.

Na jaře se v obdobné situaci ocitli na hoře Baruntse v Nepálu Radek Groh s Markem Holečkem, kteří v podobné výšce strávili týden a zachránila je helikoptéra, která pro ně vyletěla až do výšky 6000 metrů. Do Káthmándú se přitom vrátili ve velmi zuboženém stavu. Jak dlouho mohou v patové situaci na Rakapoši vydržet čeští horolezci? Co je v tuto chvíli nejvíce ohrožuje? 

Tam záleží na tom, jak vážné jsou jejich omrzliny, jak vážná je ta výšková nemoc, kolik mají jídla a hlavně plynu, protože je důležité, aby pili. Každopádně ta situace je hodně obdobná. Kluci ze sebe budou muset vydolovat něco, co už Mára má odžito a je to pro něj "rutinou", protože si už tím několikrát prošel. Tady je důležité si v mysli nastavit naději, hlavně se nezachumlat rezignovaně do spacáku, protože pak už je nikdo nenajde. Jak říká Mára, dokud se zvedá hruď, tak je o co bojovat.  

Může hrát nějakou roli při záchranné operaci i to, že čeští horolezci podle místních úřadů neměli k výstupu na horu povolení od místní vlády? Nebo jde v tuhle chvíli byrokracie absolutně stranou?  

Zatím to vypadá, že všichni dělají, co mohou, ale do tohohle asi nikdo z nás nevidí. Poměrně rychle se to zorganizovalo, poměrně rychle tam přispěchali, takže si myslím, že to roli nehraje. Ale samozřejmě se pak bude řešit, kdo to zaplatí. Pokud neměli permit, tak to patrně půjde za kluky a bude to majlant. Ale to je v tuhle chvíli druhotné, v banku je teď mnohem víc.

Pozn. Tento rozhovor vznikl v pondělí večer středoevropského času. Pákistánským letcům se v úterý ráno podařilo doručit českým horolezcům jídlo, lana a další vybavení a během dne zahájili sestup. Ve středu ráno byli letecky zachráněni.