Praha - Na plaveckém mistrovství Evropy v krátkém bazénu, které se uskuteční ve dnech 13 . - 17. prosince v Kodani, patří mezi největší české naděje na přední umístění znakařka Simona Baumrtová.
Tato šestadvacetiletá reprezentantka má ve své sbírce už osm medailí, včetně zlata ze závodu na 50 metrů v roce 2013. Po třech letech trápení na sebe na letošním mistrovství světa v Budapešti upozornila sedmým místem na stometrové trati. "V mé oblíbené Kodani bych se zase moc ráda aspoň ve dvou disciplinách probojovala do finále," uvedla úvodem rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jaký byl zatím pro vás letošní rok?
Zatím jsem spokojená. Zvláště mě potěšilo vystoupení na mistrovství světa v Budapešti, ale celé léto bylo pěkné. Pět týdnů jsem se připravovala v Dánsku a potom i na dvou náročných soustředěních v Plzni a Chomutově. Začala jsem s tréninkem vedlejších disciplin a potom přešla na mé znakové. Přibrzdila mě jen viróza a trvalo tři týdny, než jsem se vrátila k plnému tréninku.
Čím pro vás bylo nedávné mistrovství republiky?
Po předchozí viróze velice dobrým a užitečným tréninkem. Startovala jsem v několika disciplinách s cílem kvalitně se rozzávodit. Nemohu mluvit o optimální formě, své slovo si vzala i únava, ale do evropského šampionátu je ještě deset dní, v nichž na sobě ještě zapracuji. Čeká mě pět odpoledních tréninků a od táty nechci slyšet ani časy, kterých dosáhnu.
Váš otec je i vaším trenérem. Nevznikají někdy celkem logické neshody?
Když vzniknou, tak je řeším kyselým obličejem. Táta je však nejen uznávaný trenér, ale i lékař, takže jeho verdikt je určitě vždy správný. A jsou i případy, kdy nechává i dost důležitá rozhodnutí na své dceři (smích). Například o případné (ne)účasti na tradiční Velké ceně Brna dal hlavní slovo mně. A já byla rozumná a do Brna jsem nejela.
Jakou cestou jste se vydala k návratu někdejší formy a celkové pohody?
Před dvěma lety jsem se z evropského šampionátu v Izraeli vrátila zklamaná, protože se mi ve finále nepodařilo zopakovat výkony z rozplaveb a semifinále. Potýkala jsem se s psychikou. Od té doby jsem začala hodně času věnovat mentální přípravě a už na sebe nekladu příliš velká očekávání.
Po vašem boku se v Chomutově připravuje devatenáctiletý Tomáš Franta. Co byste řekla na jeho adresu?
Byl to vždy výborný znakař a často jeho výkony leccos ovlivnilo. Už před dvěma lety vstoupil do seniorské reprezentace a stále se zlepšuje. Když porovnám naše tréninky, tak jsou si dost podobné, ale já jich mám asi víc, protože on dojíždí z Mostu, což mu zabere určitý čas. Jinak si myslím, že mám líp propracovanou letní přípravu.
Takže lze říci, že rozdíly mezi znakem mužů a žen není žádný rozdíl?
Naopak, liší se ve všech parametrech. Muži mají větší sílu, jiné záběry, jsou výš nad vodou, vydrží tam delší dobu a odlišné je i vlnění.
Vás však v Kodani budou čekat výborné evropské znakařky. S jakými pocity se do Dánska vydáte?
Už se moc těším, protože Dánsko jako takové a jeho obyvatele mám ráda. Formu soupeřek však neřeším, soustřeďuji se pouze na sebe. Ani v bazénu nekoukám, kdo plave vedle mě. Ze zkušeností dobře vím, že každý závod je jiný a finále pak specifické. Přeji si, abych v Kodani podala výkon, s kterým budu spokojena a dosažený čas bude stačit na postup do elitní znakařské společnosti.
A v jakých disciplinách budete startovat?
Na tratích 50, 100 i 200 metrů a se štafetami by to mělo být kolem dvanácti závodů. Je to dost, ale když nenastanou nějaké komplikace, tak bych to měla zvládnout. Nejvíc si věřím na kratších tratích, zatímco dvoustovka je pro mě velkým otazníkem.
