Řekla byste v roce 2007, že někdo někdy překoná vaši brněnskou sérii 256 vítězných ligových zápasů?
Já jsem o tom tehdy ani nevěděla, nepočítala jsem to. Věděla jsem, že to bylo dlouhé, ale neřekla bych, jestli to bylo 100, 200 nebo 300. Neřešili jsme to, prostě šel zápas za zápasem.
Ale bez porážky jste vydrželi dlouhých devět let.
Záleží to na stavu družstva a síle soupeřů. Tehdy byla česká liga dost jednoznačná. A stejné je to i teď.
Jak je možné, že USK Praha teď už deset let nikdo neporazil?
Je to vlastně jednoduché, jako v každém sportu je to o penězích. Pokud na to USK má a chce se rovnat se špičkou Evropy, má naprosto rozdílné prostředky než ostatní. Jen mě mrzí, že české hráčky se tam ke slovu moc nedostanou. A že za našich časů hrály ostatní týmy aspoň nižší evropské poháry a zkušenosti se daly nasbírat tam.
Trpí český ženský basketbal slabou ligovou konkurencí?
Určitě. U mužů mě teď baví, že i Nymburk může prohrát. I pro diváka je přece lepší, když jde na zápas a neví, kdo vyhraje. Je to lepší z hlediska konkurence i atraktivity.
Na třináctičlenné soupisce USK je pět Češek. Je to hodně málo?
Nedávno jsem se dívala na Euroligu proti Bourges a do základu v USK nešla žádná Češka. To je opravdu smutná vizitka pro náš basketbal a pak se to odráží i v reprezentaci. To je mi líto.
Když v Česku vítězilo jen Brno, dařilo se i reprezentaci. Přivezla zlato a stříbro z mistrovství Evropy, hrála na mistrovství světa a olympiádě. Zato teď je znát propad.
U nás v Žabinách bylo v klubu zainteresovaných mnoho lidí, kterým záleželo také na reprezentaci. Osmnáctileté nebo dvacetileté holky dostávaly prostor, všem bylo jasné, že to jsou zkušenosti, které jinde nenaberete. Když hrajete v Eurolize těžké zápasy, zvládnete to i v reprezentaci. V USK po konci Kačky Elhotové pořádně v základu nenastupuje nikdo. Chápu, že něco jiného je klub a reprezentace, nicméně je to škoda.
Jak z toho ven?
Pamatuju si, jak se v reprezentaci vyloženě obětovalo ME 2001 ve Francii. Prostor dostaly mladé holky a vyhrály se, pak se na nich úspěšně stavělo. Rozumím, že USK nemusí reprezentace zajímat, ale podle mě jsou i tam lidé, kteří jsou na ni napojeni. Měli by k tomu přihlédnout. Nemůžete v reprezentaci čekat velké výkony od holek, které nehrají.
Jak těžké pro vás v Žabinách bylo udržet patřičnou koncentraci na tuctové ligové zápasy, když jste s Brnem mezi lety 1998 a 2007 všechno vyhrávali?
Mě ty zápasy strašně nebavily. Jako hráčku ani jako diváka. Hrála jsem osobně na půl plynu. Když je to o 20 a více bodů, nebaví mě to. Šly jsme do zápasu naplno, ale postupně ta koncentrace padala a rozhodně nebyla stoprocentní.
Nebylo pak složité přepnout při Eurolize na vyšší úroveň?
Ani ne. Když vidíte soupeře, jak hraje, už jdete do zápasu v pozoru. Bylo jasné, že když neuděláme vše na sto procent, nevyhrajeme. V té době mohl v Eurolize každý porazit každého.
Liga vás nebavila, naopak na tohle jste se museli vždy těšit, ne?
Strašně! Takové to, když nevíte, jestli to dopadne. Když rozhoduje třeba koš v závěru. Z ligy jsme to neznaly. Z každého vítězství v Eurolize jsem měla obrovskou radost.
Hana Horáková
43 let, bývalá basketbalistka, rozehrávačka/křídlo
Vítězka Euroligy (2006), desetinásobná česká šampionka a vítězka turecké ligy (2011). S národním týmem hrála na třech olympiádách, má zlato (2005) a stříbro (2003) z mistrovství Evropy a stříbro z mistrovství světa (2010), na kterém byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje.
V roce 2021 se jako první Češka stala členkou Síně slávy FIBA.
Postupně od vás českou nadvládu převzal USK. Jak?
Zase to bylo o penězích. Z basketbalu odešel brněnský manažer Jiří Hamza, peníze dobíhaly, hráčky dobíhaly. Brno už nebylo tím top týmem a převzal to USK. Tak to bývá. U mužů býval neporazitelný Nymburk, teď už má i on problémy.
Sledujete dodnes basketbal?
Sem tam se podívám na Euroligu a hlavně fandím týmům, kde hrají Češi. Proto mám s USK vždy rozpor. Chtěla bych jim fandit, protože je to český klub, ale je tam tolik cizinek, že mě to pak nebaví. Totéž Nymburk. Vím, že je to těžké a že já týmy nesestavuju. Ale tak to cítím.
V brněnské éře bylo také několik cizinek, ale ještě ne v takovém množství, viďte?
Vždy s námi nějaká cizinka byla. Opravdu byly kvalitní a dost citlivě vybrané. Rozuměly jsme si s nimi ve hře i v šatně. Nejspíš by to bez nich tak lehce nešlo, ale bylo to jinačí v tom, že jádro jsme měli české.
