Byla vaše příprava na šampionát jiná, než na jakou jste zvyklý?
Byla mimořádně těžká s velkými dávkami, hlavně směrem k dokonalé fyzické připravenosti. Velice užitečná byla dvě soustředění v Rusku, kde jsem se snažil zlepšit i šermířskou techniku. Tato příprava postupně gradovala, abych byl se svoji formou plně spokojen právě v Srbsku. Všechno se podařilo, což beru jako odměnu za vynaložené úsilí.
S jakými představami jste do Srbska odjížděl?
Nějaký konkrétní cíl jsem si nedal, ale při maximální zodpovědnosti jsem se chtěl plně koncentrovat na velice náročný systém tohoto mistrovství. Byl jsem i trochu nervózní, ale po pěti výhrách v základní šestičlenné skupině jsem si posílil sebevědomí a potvrdilo se, že na šampionát jsem dobře připraven.
Jak byla cesta k medaili náročná?
Nebyla snadná už v základní skupině, v níž mě nečekal žádný snadný soupeř. Z 80 startujících se jich kolem šedesáti probojovalo do play off a na trnité cestě do semifinále se mi podařilo porazit čtyři leváky, což je kuriozita. Když se mi někdo zeptá, jestli to byla pro mě výhoda, tak odpovím, že zřejmě ano, protože bych jinak prohrál (smích).
V semifinále vás čekal Ital Garozzo. Věřil jste si na něj?
Je to olympijský vítěz z poslední olympiády v Riu, což prozrazuje jeho kvalitu. Je to jeden ze tří nejlepších fleretistů na světě. Už jsem ho před časem porazil, takže předem na lopatkách jsem se určitě necítil. Náš souboj však začínal s časovým zpožděním, což se na mém začátku tohoto souboje trochu podepsalo. Brzy jsem prohrával 0:4, ale podařilo se mi vyrovnat. V dramatické bitvě měl Ital lepší závěr a zvítězil těsně 15:13.
Bylo to pro vás velké zklamání?
Nejprve mě to trochu mrzelo, ale nakonec převládal příjemný pocit z celého mého vystoupení a ze zisku bronzové medaile. Vždyť z mistrovství Evropy je moje premiérová. Už třikrát jsem po ní sahal, ale nikdy jsem ji nezískal. Až teď v Novém Sadu.
Jakou má pro vás hodnotu?
Přinesla mi obrovskou radost a zároveň je i nemalým povzbuzením do mé další činnosti. V květnu jsem sice ani jeden den nebyl doma, ale pracovitost v přípravě se vyplatila.
Zmínil jste se o konkurenci. Kolik evropských fleretistů může reálně myslet na čtvrtfinále?
Je opravdu obrovská, slabší šermíři už neexistují. Letos se to projevilo velkými bitvami už ve skupinách a nejeden z papírových favoritů tímto kvalifikačním sítem neprošel. Na čtvrtfinále může s oprávněnými ambicemi myslet dvacet až třicet šermířů.
A jaká je situace v České republice?
V Novém Sadu se šampionátu zúčastnili další dva čeští fleretisté, ale ti si na cestu do Srbska museli vzít dovolenou. Jsem totiž jediným českým profesionálem, všichni ostatní jsou amatéři. V kordu je situace o něco lepší, ale dokonalý přehled nemám.
A jaký je váš nejbližší program?
Dva týdny soustředění v Londýně, kde bydlí můj polský trenér, a ještě jeden týden v Soči. V poslední červencové dekádě je pak druhý vrchol letošního roku, kterým je mistrovství světa v Číně. K velké evropské konkurenci se přidají především Američané, takže zase lze čekat dramatické a velice vyrovnané souboje.
