Nejprve fakta. Na přelomu tisíciletí přišel americký deník The New York Times s varováním, že příliš mnoho dětí v USA bere léky na ADHD. Tehdy to bylo pět procent.
"Dáváme svým dětem drogy?" doplnila to provokativní otázka v článku.
Odezva byla taková, že o patnáct let později se počet kluků a holek závislých na pilulkách na ADHD zvedl na dvanáct procent. Farmaceutické firmy ani nestačily vyrábět medikamenty, aby uspokojily poptávku.
Do Evropy dorazila epidemie nesoustředěných a hyperaktivních dětí oproti Spojeným státům se zpožděním, nicméně s obdobnou silou.
Ve Švédsku od roku 2000 do roku 2015 vzrostl podíl dětí s ADHD z jednoho na pět procent.
Situace v Česku? Kompletní přesná čísla nemáme, ale dost dílků do znepokojivé mozaiky ano.
Nahlédněme do oficiální zprávy Všeobecné zdravotní pojišťovny ze začátku letošního září. "VZP eviduje téměř 17 tisíc dětských pacientů s poruchou pozornosti. Problémy se nejčastěji projeví při nástupu do školy, chlapci trpí poruchou třikrát častěji než dívky," píše se v ní.
"Počet dětí léčících se s poruchou pozornosti ADHD nebo ADD u klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny vzrostl za posledních pět let o čtrnáct procent. V loňském roce se s touto diagnózou léčilo téměř 17 tisíc mladých pacientů, přičemž VZP pojišťuje přibližně 60 procent české populace. V loňském roce se léčilo asi 12 700 chlapců a 4100 dívek. Nejvíce případů se vyskytuje mezi sedmým a dvanáctým rokem věku, přičemž nejvyšší počet pacientů tvoří devítileté děti," tvrdí zpráva.
To nejsou malé cifry, co říkáte? Experti brojí za včasné odhalení této poruchy.
Když se tak nestane, mohou být děti peskovány za roztěkanost a zlobivost, aniž by za to mohly. A tím se v nich nebezpečně kumuluje frustrace.
Ale hrozí i opak. Že drobotina, která je jen pohybově nevybouřená, bývá zařazena mezi postižené s ADHD. Aby rodiče byli z obliga.
Kde je míra?
Správné rozlišení obou skupin vyžaduje značnou erudici. Obecné příznaky jsou jasné - neschopnost soustředit se, impulzivita a hyperaktivita. Ale kde je míra mezi běžnými problémy s koncentrací a těmi nenormálními, mezi standardními emočními výbuchy a nestandardními nebo mezi přirozenou potřebou pohybu a tou, která již překračuje mantinely?
Na to jsou zatím dostupná vyšetření krátká. K dispozici máme jen obecná kritéria, která dítě musí splňovat, aby se ocitlo v řadách jedinců s ADHD.
"Krom potíží se soustředěním, špatným sebeovládáním a hyperaktivitou je potřeba naplnit kritérium, že tyto příznaky dotyčnému způsobují problémy v každodenním životě. Zároveň nestačí mít jen problémy ve škole. Potíže musí být patrné jak doma, tak ve škole nebo na pracovišti. Krom toho se musejí projevit už v dětství," upřesňuje respektovaný švédský psycholog Anders Hansen v bestselleru Doběhni svůj mozek.
Jedna výrazná zbraň na ADHD je však stoprocentně známá a ověřená. Jmenuje se pohybová aktivita a má neoddiskutovatelný pozitivní vliv na soustředění.
"Tahle souvislost začíná na nečekaném místě v mozku, v části, které vděčíme za to, že máme příjemné pocity z dobrého jídla, ze společnosti druhých lidí nebo z pochvaly v práci. Tato část mozku se nazývá centrum odměn," popisuje Hansen. "Můžeme ho přirovnat k motoru, který řídí naše chování," doplňuje.
Magický hrášek
V čem spočívá magičnost shluku buněk o velikosti hrášku? V tom, že centrum odměn dokáže zvýšit hladinu dopaminu (látky sloužící k přenosu informací mezi mozkovými buňkami), což v každém jednotlivci navozuje příjemný pocit, kvůli kterému chce takové chování opakovat.
"Centrum odměn je neustále aktivní a informuje zbytek vašeho mozku o tom, jestli se vyplatí pokračovat v tom, co právě děláme. Pokud třeba dotyčný pořad v televizi dostatečně neaktivuje centrum odměn, nebudete pořad sledovat pozorně a budete dopamin hledat někde jinde. Možná na mobilu," upozorňuje významný švédský psychiatr.
Se sportem je to tatáž písnička. Pokud kluky a holky baví honit se v kopačkách za míčem, ztrácejí pojem o čase, natož aby měli pomyšlení na zlobení. Stoprocentně se soustředí pouze na hru.
Naopak když je učitelé nebo trenéři zahrnou činností, která je neosloví, budou dělat, lidově řečeno, bordel. A budou označeni nálepkou ADHD, i když jsou příčiny jejich roztěkanosti a rozjívenosti třeba jinde.
Pozor! Centrum odměn nefunguje u všech lidí stejně. Každý ho máme jinak nastavené a seřazené. Přesto něco platí obecně.
"Nízká nebo špatně regulovaná hladina dopaminu způsobuje šum a nedostatečně aktivuje systém odměn, následkem čehož se člověk pak hůř soustředí," objasňuje Hansen.
Sport, účinný lék
O to víc nabývá na významu pohyb. "Sport je účinný lék na soustředění bez jakýchkoli vedlejších účinků, jehož efekt se časem ještě prohlubuje," zdůrazňuje švédský vědec.
"Víme, že hladina dopaminu se zvyšuje zejména po fyzické aktivitě. Dochází k tomu pár minut po ukončení tréninku a hladina zůstává vysoká ještě další hodinu nebo až několik hodin. To přispívá k tomu, že dokážeme jasněji myslet, lépe se soustředit a jsme klidnější. Šum utichne, a navíc se cítíme víc v pohodě," dodává Hansen.
U koho by tento efekt nenastal po prvním výběhu, jízdě na kole nebo po fotbálku s kamarády, nechť ho to neodradí.
"Neměli byste to v žádném případě vzdát! Protože čím víc budete sportovat, tím bude hladina dopaminu vyšší," podotýká Hansen.
Budete se jeho doporučení držet?
