Turín - 99. Giro d´Italia je definitivně minulostí. Pohár pro vítěze po 3 469 závodních kilometrech nad hlavu v Turíně pozvedl Vincenzo Nibali, tedy největší favorit.
Závod to však nebyl nudný, jak by tento fakt mohl napovídat. Naopak, místy připomínal detektivku plnou zvratů, kde si před závěrem už myslíte, že je vrahem zahradník, abyste se dozvěděli, že je všechno úplně jinak. Pojďme si to krátce shrnout.
Maglia rosa se předával hned osmkrát
Růžový trikot pro vedoucího závodníka nosilo postupně osm závodníků a hned osmkrát měnil svého majitele (Tom Dumoulin se do něj jednou vrátil). Nibali, který jej provezl cílem, se do něj přitom oblékl až po předposlední, dvacáté etapě, kde získal konečný náskok 52 sekund na druhého Estebana Chávese, od něhož maglia rosa převzal.
"Žralok z Messiny" svého druhého triumfu na domácí Grand Tour tentokrát nedosáhl díky nejlepší výkonnosti v kopcích. Nevládl závodu tak pevnou rukou jako při svém vítězství v roce 2013 nebo při Tour de France 2014. Ne nadarmo je však jedním z pouhých šesti závodníků historie, kterým se povedlo stanout na nejvyšším stupínku pódia všech tří třítýdenních závodů, dokonale totiž ovládá umění závodění na Grand Tours.
Nibali umí minimalizovat ztráty
Nibaliho do růžového vynesla schopnost minimalizovat ztráty v etapách, v nichž se nedařilo. To se týkalo především tří po sobě jdoucích horských etap kolem třetího závodního víkendu, kdy jej, jak přiznal až po závodě, trápily kromě technických také zdravotní problémy a ztratil v nich na Kruijswijka přes čtyři a půl minuty: "Před časovkou mi nebylo úplně nejlépe kvůli střevním potížím. Nic jsem neříkal, nechtěl jsem, aby to soupeři věděli."
Z etap, v nichž jeho tělo fungovalo lépe, naopak dokázal vytěžit maximum, stejně jako z chyb soupeřů, především osudového Kruijswijkova pádu. Dalším důležitým faktorem byla síla týmu. V týmové podpoře Nibali neměl konkurenci. Fuglsang se Scarponim měli sami výkonnost pro boj minimálně o první desítku, ale obětovali se pro lídra a v posledních dvou horských etapách byli klíčovým článkem obratu vývoje závodu.
Nibali: Bylo to vyčerpávající Giro
"Těch pár posledních dnů bylo velmi důležitých. Bylo to vyčerpávající Giro. Na začátku na mně byl tlak favorita, ale jakmile jsem řekl sám sobě: Co se stane, stane se, cítil jsem se mnohem víc v pohodě. Byl jsem moc soustředěný a nejel jsem dobře, ale poslední týden jsme jeli výborně," zhodnotil svůj závod Nibali, nad nímž v průběhu opět, snad už i tradičně lámali hůl také šéfové týmu Astana.
"Žralok" by ale tentokrát netriumfoval bez problémů jeho největších konkurentů. Papírově hlavní vyzyvatel Mikel Landa kvůli nemoci odstoupil už v průběhu závodu. S nachlazením, kvůli němuž musel v posledních etapách brát i antibiotika, bojoval také Cháves, jehož útokem na předposledním stoupání závodu na Colle della Lombarda Nibali připravil o růžový trikot. Šestadvacetiletý Kolumbijec se ale vymlouvat nechtěl: "To není výmluva. Nejsem ten typ, co říká, že je nemocný nebo má křeče. Prostě jsem neměl nohy, tak to je.“
Velký úspěch pro Oricu
"Pořád jsme spokojení, dali jsme do toho všechno, ale Nibali, Scarponi a Astana ukázali, že jsou nejlepší. Dneska jsem na to neměl nohy, to je život. Nic jiného k tomu nelze říct," dodal Cháves po sobotní etapě. "Je to teprve začátek, začátek pro nás pro všechny," prohlásil Damien Howson, Chavesův týmový kolega, australský tým se totiž dosud zaměřoval především na etapové úspěchy.
Turínské stupně vítězů doplnil velezkušený Španěl Alejandro Valverde, který si odbyl premiéru na italském závodě. Dokázal se tak umístit na pódiu všech tří závodů Grand Tours, tím se mohou pochlubit pouze necelé dvě desítky závodníků. Na všech navíc dokázal vyhrát etapu. "Jsem opravdu velmi šťastný. Myslím, že z mého gesta v cíli sobotní etapy bylo vidět, že je to pro mě jako vítězství. Je to úžasné. Být na pódiu všech tří Grand Tours je fenomenální úspěch mé kariéry," neskrýval spokojenost šestatřicetiletý Španěl.
Kruijswijk smolařem i bojovníkem závodu
Největším smolařem závodu je pak bezpochyby Steven Kruijswijk. Sice výrazně vylepšil loňskou sedmou příčku, dlouho však mohl pomýšlet na ještě mnohem lepší výsledek, vždyť do posledního závodního týdne po dvou těsných druhých místech v etapách vstupoval v růžovém s více než dvouminutovým náskokem, který v šestnácté etapě další těsnou porážkou na cílové pásce ještě navýšil na rovné tři minuty. Počínal si naprosto suverénně a v kopcích byl jednoznačně nejsilnějším závodníkem, bez problémů chytal nástupy, ale také sám útočil.
Hlavní soupeři už před posledními etapami ztráceli naději, že by osmadvacetiletého Nizozemce vysvlékli z růžového. Kruijswijk se ale nakonec o maglia rosa obral sám fatální chybou ve sjezdu při devatenácté etapě, po níž se propadl až na třetí příčku.
Whiteout! Drama at the #giro as the leader Steven #Kruijswijk meets snow on a long descent. Back up & ridin... https://t.co/GpHrV8vEW9
— Ross Tucker (@Scienceofsport) May 27, 2016
Ani to nezlomilo jeho psychiku (což se ovšem nedá říct o jednom z žeber) a v sobotu řádně potlučený srdnatě bojoval, přesto jej z pódia vytlačil Alejandro Valverde.
Kruijswijk: Nakonec musím být spokojený
"Byl jsem dnes na svém limitu a více jsem udělat nemohl. Ještě včera večer jsem nečekal, že vůbec odstartuju, případně budu schopný následovat kluky, takže nakonec musím být spokojen po tom, co se včera stalo," komentoval Kruijswijk svůj stav v cíli dvacáté etapy. Závodník týmu Lotto Jumbo se tak sice letos nestal prvním nizozemským vítězem Gira, brzy se jím ale stát může.
První pětku uzavírá tentokrát velmi nemastně, neslaně závodící Rafal Majka, který se tak pomalu stává výsledkovou jistotou týmu Tinkoff. Šestý dokončil teprve šestadvacetiletý Lucemburčan Bob Jungels, vítěz klasifikace jezdců do 25 let. Ten byl zatím vnímán především jako velmi solidní časovkář, který by za pár let mohl bodovat i ve velkých etapových závodech, místo toho zabodoval již letos, pár dní pak dokonce vezl růžový trikot.
Sedmý Rigoberto Uran měl jistě větší ambice, na Giru již dvakrát dokázal být druhý a do týmu Cannondale přestupoval s cílem konečně vyhrát, to se zdaleka nepovedlo. Loni čtvrtý Andrey Amador si sice o čtyři příčky pohoršil, na den ale jako první Kostaričan v historii oblékl trikot lídra, především měl být k ruce Valverdemu, který pódiový cíl splnil.