V cíli jste byl vyhlášen na dvanáctém místě, ale v konečném pořadí vám patří pozice jedenáctá. Čím to, že jste se ještě posunul o příčku dopředu?
Nevím, co se stalo, ale pravděpodobně Portugalci Joaquimu Rodriguesovi nevrátili čas. Ráno před poslední etapou na mě zkoušel, že pomáhal Pablovi Quintanillovi při havárce a že by mu měli vrátit nějaký čas. Tak ať neriskujeme a nejdeme zbytečně rychle. Nevím, jestli to byla nějaká hra, to je konec konců jedno. Žádat o opakování ceremoniálu asi nebudeme (smích).
Zrušené etapy byly příliš nebezpečné
Od vytoužené desítky vás nakonec dělilo 33 vteřin. Nemrzí vás teď tak malá ztráta na top 10?
Jsou to dvě nebo tři špatně projeté či nedobržděné zatáčky. Ale já jsem šťastný. Kdyby mi to někdo řekl na startu, že vůbec budu do patnáctky, beru to všema deseti. Teď to možná trošku mrzí, ale byl to krásný závod a já jsem za to rád. Tohle celé je odměna pro ty, kteří mi pomáhají.
Poslední den jsme do toho dali všechno a já i Bolivijec Juan Salvatierra jsme jeli naprosto na doraz. Bohužel jsem nedokázal předjet závodníka před sebou, ale byla to sebevražedná etapa. A nakonec to nevyšlo.
Řada účastníků letošní Rallye Dakar tvrdě kritizovala, jaký je váš názor?
Soutěž byla letos úplně jiná než předchozí dva ročníky, mně se hrozně líbila. Ztížila se navigace, některé body bylo umění trefit. S terénem jsem naprosto spokojený. Počasí dá se říct, že vyšlo, i když se někdy zkrátka musela zrušit etapa. Já jsem spokojený a takový Dakar by se líbil.
Nevadilo vám, že jste kvůli rušení a zkracování etap přišel o stovky závodních kilometrů?
Z pohledu z Čech je to něco jiného než z pohledu v Jižní Americe. Když jsme viděli, jak prší, kolik je v těch oblastech vody, tak by bylo naprosto nesmyslné, aby se jelo. My jezdci z čela jsme byli domluveni, že kdyby se jelo třeba v té Bolívii, tak do etapy nenastoupíme. Tam to bylo extrémně nebezpečné, na takový terén nejsou konstruované pneumatiky. Takže to nakonec dopadlo dobře.
Tovární tým by změnil situaci
Pokud byste se příští rok zlepšil o tolik, o kolik jste poskočil proti dokončenému Dakaru 2015, ocitl byste se na stupních vítězů. Míříte tak vysoko?
Zatím nejsem rozhodnutý, jestli příští rok Rallye Dakar vůbec pojedu. Letos jsem měl po zranění na přípravu jen čtyři měsíce. Tu dobu jsem trávil více méně bez rodiny, to člověka trošičku poznamená. Čas s dětmi mi pak už nikdo nevrátí. Nechám si to ještě projít hlavou, roli bude mít i názor manželky.
Změnilo by vaše rozhodování, pokud by vám nabídl místo některý z továrních týmů?
(Smích). To by byla samozřejmě úplně jiná situace, protože by mi odpadly veškeré starosti. Teď jsme sám sobě manažerem a jako tovární jezdec bych se mohl soustředit jen na závodění. Ale to se určitě nestane, protože jsme na to malý trh, aby mě oslovil nějaký tovární tým.
Nebavili jste se o startu v příštím ročníku se svým letošním týmovým kolegou Petrem Vlčkem?
Je to složité. Jde o finančně hodně náročnou věc. Byli jsem úžasná dvojka. Užili jsme si to, protože jsme kámoši. Kluci v týmu fungovali super a potvrdilo se mi, že čím méně lidí v týmu je, tím lépe funguje.
