Chybí vám v kamionu něco v porovnání se čtyřkolkou, na které jste v minulých letech na Rallye Dakar závodil?
Obě kategorie jsou skvělé, v kamionu mi ze čtyřkolky nic nechybí. V Tatře mám víc pohodlí. Cítím, že jsem kvalitní řidič. Věřím, že v této kategorii mohu pokračovat ještě řadu let.
Je pilotování kamionu v ostrém závodním režimu těžší, než jste čekal?
To ne. Je fakt, že jsem očekával v nákladním autě mnohem těžší Dakar, než jaké jsem zažil v sedle čtyřkolky. Ale doteď to je skvělá soutěž. V autě se cítím pohodlně a šťastně. Pokud dojde k nějakým vylepšením vozu, jako třeba automatická převodovka a další detaily, mohli bychom se v pořadí dostat ještě výš.
Jak náročné bylo zvyknout si poslouchat pokyny navigátora, když jste předtím dlouhé roky jezdil Dakar úplně sám?
To mi nedělá problém, i když jsem zpočátku měl pocit, že by mi to mohlo vadit. Přece jen jsem byl zvyklý řídit a navigovat sám. Je to jiné, než na co jsem byl celé ty roky zvyklý. Alvaro (navigátor Alvaro Leon) na mě pořád mluví. To je ale dobře, protože jsme pak oba velmi koncentrovaní. Myslím, že tvoříme skvělý tým. Chtěl bych ho mít i v dalších letech po svém boku.
Láska jménem Tatra
Jakou řečí mluvíte v kabině? Vy a navigátor jste z Chile a mechanik David Hoffmann je Čech. Nestane se v krizových situacích, že s navigátorem začnete automaticky mluvit španělsky a třetí člen posádky vám nerozumí?
Všichni tři spolu mluvíme španělsky. A když potřebujeme něco víc technického, můžeme hovořit anglicky. Tak si můžeme promluvit o tom, zda je vše pořádku s teplotou vody a oleje, jak snížit tlak v pneumatikách a podobně.
Jak byste pospal svoji závodní Tatru Phoenix?
Pravda je, že Tatru miluji. Jsem do tohoto kamionu opravdu zamilovaný. Ve svém úplně prvním Dakaru jsem jel jako navigátor v Mercedesu, ale bylo to velmi drsné a hodně jsme trpěli. V Tatře se cítím neuvěřitelně komfortně. Je to velmi pohodlný závodní kamion. Mám z ní neuvěřitelně pozitivní pocit a rád bych zůstal i v dalších letech za jejím volantem. Věřím, že s ní mám šanci prosadit se mezi nejlepší posádky.
Soutěž se překulila do druhé poloviny a momentálně jste celkově devátý. Odpovídá to vaším očekáváním?
Myslel jsem si, že nám bude trvat mnohem déle dostat se do nejlepší desítky. Nebylo to snadné, ale zvládli jsme to. Po páté etapě jsme byli na 6. pozici, pak ale přišly technické potíže. Ale pro mě Dakar vlastně vždycky začíná až s druhou polovinou. Ve druhém týdnu se může stát spousta věcí a věřím, že se v celkovém hodnocen můžeme posunout vpřed.
Už vás na letošním Dakaru potkaly kritické momenty?
Zatím ne. Nepotkala nás ještě chvíle, kdy bychom měli zásadní problémy nebo překročili své limity. Jezdím velmi klidně. Jistě, existují situace, kdy máme nervy. Například, když jsme měli problém s poškozeným tlumičem na kabině. To je okamžik, kdy se musíte uklidnit, uvolnit napětí. A i když přicházejí stresující momenty, trvají jen chvilku. Spolu s Álvarem a Davidem se vždycky snažíme myslet kupředu, abychom mohli etapu dokončit co nejlépe.
Arábie jako Chile
Líbí se vám profil dosud odjetých etap Rallye Dakar?
Libí se mi Saúdská Arábie. Samozřejmě mi Jižní Amerika chybí kvůli fanouškům. Jinak je to tu ale velmi podobné místům v Chile, kde jsem trénoval. Hodně jsem si na Arábii zvykl loni, kdy jsem vyhrál svůj třetí Dakar. Zatím se cítím v pohodě, jsou to etapy podobné těm z roku 2020.
Chybí lidem v Chile dakarská rallye a existuje šance, že by se soutěž znovu vrátila na jihoamerický kontinent?
To si nemyslím. Cyklus jedenácti let Dakaru na jihu Ameriky je už u konce, nemyslím, že by se vrátil. Věřím, že v Saúdské Arábii soutěž vydrží nějakých deset let. A pak uvidíme, kam se soutěž postěhuje. Možná do Ruska, možná do Číny.
Fanouškům v Chile Dakar určitě chybí, vášnivě ho prožívali. To samé platí o Argentině, Peru a Bolívii. Lidé chodili koukat do pouště na závodní stroje i do bivaku navštívit své oblíbené piloty. To jim chybí. Jihoameričané si soutěž užívali, byla to pro ně velká událost.
Dá se vůbec porazit suverénní tým Kamaz?
Je to určitě možné. S dobrým plánem a upraveným autem - s automatickou převodovkou, vylepšeným pérováním či odpružením kabiny - to není vyloučeno. Letos nejedu na sto procent, protože mým hlavním cílem je dojet do cíle. Přesto si myslím, že mám schopnosti a tempo, abych Kamazy porazil. Máme ovšem profesionální plán: vrátit se příští rok a bojovat o vítězství nebo aspoň místo v top 3.
Jak je těžké plánovat práci týmu - třeba vzhledem k vzájemné spolupráci pilotů kamionů?
Určitě to není snadné, ale dá se to koordinovat. Obě posádky kamionů spolupracují. Navzájem si pomáháme a myslím, že touto cestou se dá vyhrát. Ale musíte jít krok za krokem. První cílem je být v nejlepší pětce, příští rok v top 3. A když se dostanu do elitní trojky, tak pak chci rallye vyhrát.
