Co vám jako první přijde na mysl, když se řekne Rallye Dakar?
Martin Kolomý: Je to můj sen od dětství, který si plním od role mechanika přes jezdce asistenčního auta až po závodní sedačku.
Aleš Loprais: Vzpomínám si, jak jsem ještě jako malý jezdil do Afriky se strýcem. Byl jsem i u několika vítězných Dakarů. To byl ale úplně jiný závod.
Na čem jste během letošního roku sami u sebe nejvíc pracovali?
MK: Nejdůležitější je samozřejmě fyzička a technika. Na technické stránce maká celý tým a s fyzičkou se musím popasovat sám. Hodně jezdím na kole a plavu. Nejvíce vám ale dá samozřejmě samotný závod. Proto jsme se letos vydali i do Tuniska.
AL: Už dlouho víme, že se pojede ve vysoké nadmořské výšce, a tak mimo klasického tréninku jsem se letos specializoval i na tuto stránku.
Jaké jsou silné stránky konstrukce Tatry Phoenix a čím může být trať letošního Dakaru pro tento vůz záludná?
MK: Musím přiznat, že Phoenix je oproti 815 asi tak o 30 % lepší. U Tatry je jedno heslo, které platí: čím je trať rozbitější a podmínky horší, tím lepší.
AL: Mohu porovnávat s MANem a Ivecem, ale Tatra je prostě jedinečná. Napřímo ale porovnávat před Dakarem nechci (smích).
Oba máte už zkušenost s tím, že jste cíl Dakaru neviděli. Jak dlouho po návratu domů přebolí smutek z toho, že jste soutěž nedokončil?
MK: U Dakaru platí zklamání z výsledku dvojnásob. Jde totiž o závod, který se jede jednou ročně. Nemůžete si dát za měsíc reparát. Každopádně na to musí člověk rychle zapomenout.
AL: Jak říká Martin. Poučit se z výpadku a jít dál. Nemá cenu truchlit. To vás nikam neposune.
Váš tým Buggyra bude úzce spolupracovat s Martinem Prokopem, jenž pojede druhý rok v kategorii automobilů. V čem tkví podle vás největší výhoda takové kooperace?
MK: Já říkám, že bude lepší, když Karla Trněného s rychlou asistencí vůbec neuvidíme, maximálně v bivaku (smích). Když jej budeme potřebovat, bude to stát nějaký čas, ale asistence na trati je obrovská výhoda.
AL: Výhoda to určitě je, ale pokud budeme Karla potřebovat, vypadneme z elitní trojky nebo pětky. I když na Dakaru člověk nikdy neví.
Kdyby se teď před vámi objevila pohádková zlatá rybka, jaká tři přání byste si od ní nechali splnit?
MK: Důležité je vrátit se ve zdraví k rodině. Vím, o čem mluvím, takže za mě jednoznačně vrátit se. Zbytek musíme vybojovat.
AL: K tomu asi nemám co dodat.
Buggyra začínala se závoděním na okruzích. Nezávidíte někdy okruhářům to, že mají trať pěkně dokola na jednom místě a nemusí se harcovat po celé Jižní Americe?
MK: Já jim určitě nezávidím. Mě rallye baví a v okruhovém tahači jsem se v Číně nudil, takže já jsem určitě pro terén.
AL: Okruhové prostředí příliš ani neznám. Určitě to má ale něco do sebe. Dakar je ale o dlouhých přejezdech a bivacích, které jsou pokaždé jinde.
Koho vidíte při pohledu na startovní listinu jako své největší soupeře a jaké jsou vaše osobní ambice?
MK: První patnáctka je opravdu našlapaná. Nevěřím tomu, že by Kamaz udělal stejnou strategickou chybu jako letos. Takže budou vpředu.
AL: Deset, dvacet jezdců může pomýšlet po top výsledku. Bude záležet na technice a výdrži posádek. Konkurence je silná a každý rok hraje hlavní roli Kamaz, Iveco a MAN.