Le Mans, Praha - Loni v Indianapolisu působil Fernando Alonso jako rytíř smutné postavy, jehož zase jednou zradil motor Honda. Sešel se rok s rokem a ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans to byl samuraj na úspěšné válečné cestě.
Co potřebuje velice rychlý a spolehlivý závodní jezdec k úspěchu? Velice rychlé a spolehlivé auto. Jenže takové 36letý Španěl už dlouho neměl k dispozici. Loni dostal rychlý monopost v Indianapolisu, jenže kousek před cílem selhal motor.
Také letos vzbuzovala spolehlivost Toyoty velké otazníky. Ovšem Japonci se na sólové představení s hybridním prototypem elitní kategorie LMP1 připravili dokonale a oba vozy od startu až do cíle šlapaly jako hodinky.
Coby nováček sice Alonso nedostal příležitost závod odstartovat ani protnout vítězně cílovou čáru, ale v "mezičase" se předváděl výbornými časy. Zvlášť si pochvaloval noc. "Je to jedinečná atmosféra, Něco takové jsem ještě nezažil," řekl už během závodu.
Le Mans jako nervové lázně
Už po prvních testech pěl ódu na okruh Circuit de la Sarthe. "Je to obrovská výzva. Tak dlouho trať kalendáři formule 1 nenajdete. A žádný okruh nenabízí takovou kombinaci úplně všeho. Máme tu dlouhatánskou rovinku, super rychlé zatáčky i ostré zatáčky. A to všechno na víc než třinácti a půl kilometrech," liboval si rodák z Ovieda.
Radost u něj viditelně stoupala s každým dalším dnem, který v Le Mans prožil. Při tradiční čtvrteční autogramiádě před boxy trpělivě rozdával autogramy fanouškům, kteří se seřadili do fronty dlouhé několik set metrů.
Debaty s inženýry a techniky nebyly jen běžnou závodnickou rutinou, Alonso se zajímal o každý detail a hledal způsoby, jak být ještě rychlejší. Po závodě z něj vyplavené endorfiny doslova sršely. "Jedno Le Mans není dost, dal bych si to za tři týdny znova," zaskočil novináře krátce po skončení nejslavnějšího vytrvalostního závodu světa.
Alonso není běžný profík, který si "jen" plní svoje povinnosti. Jeho oddanost závodění dává vzpomenout na hrdiny volantu z 60. a 70. let, pro které nebyl problém stíhat vedle F1 i vytrvalostní závody a ještě třeba klání soutěžních vozů či nižších formulí. Stačí jen připomenout, že legendární Jim Clark zahynul v závodě Formule 2 a Graham Hill vyhrál v Le Mans jako aktivní pilot Grand Prix až po zisku dvou titulů mistra světa. Tedy ve stejné situaci jako letos Alonso.
Není čas na odpočinek
Oddanost světu rychlých kol projevil španělský pilot už tím, že Le Mans byl desátým víkendem po sobě, kdy buďto závodil ve formuli 1 nebo se připravoval na svůj debut na Circuit de la Sarthe. A náročná šňůra bude pokračovat až do konce roku, protože Alonso je stálým pilotem týmu Toyota i v MS ve vytrvalostních závodech (FIA WEC). Letos ho tak čekají ještě závody v Silverstonu, Fudži a Šanghaji. Závod v Japonsku se kvůli dvojnásobnému mistru světa F1 dokonce přesunoval kvůli tomu, aby se nekryl s Velkou cenou USA.
Právě v seriálu FIA WEC ukončil v květnu ve Spa-Francorchamps pětileté čekání na vítězství. Ve formuli 1 Alonso totiž triumfoval naposledy v květnu 2013 ve Velké ceně Španělska ještě v kokpitu Ferrari.
Další úspěch v endurance a chybějící triumf v Indy 500, který mu zbývá k tomu, aby vyrovnal Hilla na pozici dosud jediného držitele motoristické trojkoruny (třetím dílem je VC Monaka F1) staví před Španěla velké dilema. Pokračovat ve formuli 1, nebo jít do IndyCar?
Pokud dá na misky vah všechno to trápení s motory Honda i nynější občasné výpadky Renaultu a nemožnost bojovat byť jen o stupně vítězů s pozitivními emocemi, které si loni z Ameriky odvezl, bude to rozhodování snadné.
"V létě si všechno porovnám v hlavě, co budu dělat příští rok. Ale po vítězství v Le Mans, je Indy 500 velkou prioritou. Uvidíme, jestli to bude příští rok nebo až tu další sezonu. Uvidíme, jaká bude moje budoucnost v formuli 1," řekl Alonso ve Francii.
Jeho krátkodobá budoucnost je jasná. V jedenáctém týdnu po sobě se opět vrhne do práce.- Tentokrát to nebude ne moc daleko od Le Mans - ve Velké ceně Francie F1.
