V roce 2010 jste pro hokej.cz prohlásil: "Neřekli byste, kolik lidí se mě v Americe pořád ptá, co se to s českým hokejem děje, kdo za ten ústup nese odpovědnost." Pořád se vás ptají?
Musím říct, že za poslední dva tři roky se předvedená hra zlepšila. Celkový projev vypadá daleko líp než v době, kdy jsem tohle řekl. Je to ale těžké. Každým rokem se tady zkouší nějaké nové věci, které nejsou zásadní, ale spíš provizorní, zkušební. Dělají se s tím, že se pak uvidí. Není moc dobré vůle k zásadnímu kroku, který by vedl ke zlepšení kvality.
Jaké provizorní změny máte na mysli?
Neříkám, že jsou vyloženě provizorní. Spíš se po čase zjistí, že nějaká změna úplně nefunguje, a tak se za tři roky udělá jiná. Pak se čeká, jestli se nějak projeví. Působí to na mě tak, že změny nejsou podložené vizí procentuální úspěšnosti výsledku. Když to řeknu úplně natvrdo, jde o takové výkřiky do tmy. Na druhou stranu netvrdím, že lidi, kteří se tady o něco pokoušejí, to mají jednoduché. Nemají.
A konkrétní změny? Kdo se hokeji trošku věnuje, vidí je. Limitovanou kvalitu, kterou máme, musíme koncentrovat. Buď budeme dělat sport masově a mít na každé úrovni třicet klubů, aby se tomu všichni mohli věnovat, nebo jich budeme mít méně s tím, že hráči budou v uvozovkách pod tlakem a jejich kvalita se zvýší. Je to jednoduché. Aby se člověk prosadil v jakémkoliv odvětví, kde je vysoká kvalita, potřebuje konkurenční prostředí.
Připouštíte ale, že k určitému posunu v mládežnickém hokeji došlo?
Obraz hry se určitě změnil k lepšímu. Dneska jsou všude dostupné informace, jak trénovat a dělat věci co nejlépe. Záleží, co si z toho člověk vybere a jakým způsobem se k tomu postaví. Jestli chce dělat věci zásadně, nebo okrajově. Také je to hodně o tom, jestli se vám narodí ročník. Jestliže v něm nemáte talenty, můžete trénovat sebevíc a dělat sebevynalézavější věci, ale daného hráče stejně neposunete na nejvyšší úroveň.
Pak je tu další věc. Když vidím, kteří kluci dostávají šanci hrát elitní ligu třeba ve Finsku, tak musím říct, že u nás by tu šanci nedostali. Zabudování do profesionálního hokeje je jinde vstřícnější než u nás. Tohle člověk pozoruje, když jezdí po světě.
Čím si ten rozdíl vysvětlujete?
Je to o lidech, o přístupu. Když na to mladý hráč nemá, šanci si samozřejmě nezaslouží. Pokud na to ale má nebo je na hraně, klub se často přikloní k názoru, že kluk na to nemá. Ve spoustě případů je to jen o odvaze, trpělivosti.
Dát prostor mladým hráčům na úkor třicátníků přitom může být ekonomicky výhodné. Souhlasíte?
Záleží, jestli někdo přemýšlí dlouhodobě, nebo krátkodobě. Každý klub si musí určit priority na úrovni managementu a trenérů. Říct si, jak chce extraligový hokej dělat. Třeba Martin Straka je asi dost limitovaný, co se týče financí, přesto Plzeň dokáže z kluků, kteří by jinde šanci nedostali, vychovat kvalitní hráče. Kdyby finanční možnosti klubu byly větší, stejný hráč by se na takovou úroveň třeba nedostal.
Martin Nečas si šanci v Brně rozhodně zasloužil, ale zároveň ji klubu vrátil. Další kluci, i když třeba nemají takový talent, se můžou vyplatit podobně. Mladý hokejista holt pár chyb udělá, protože nemá zkušenost nebo ještě není fyzicky připravený. Záleží, jestli s tím někdo chce žít, nebo radši podepíše v uvozovkách kvalitního hráče, který by papírově chyby dělat neměl, ale udělá je zrovna tak.
Často se mluví o tom, že současná mladá generace - a nemusí jít zrovna o hokejisty - nemá ten správný přístup k práci a autoritám. Sdílíte tenhle názor?
Momentálně netrénuju, takže nejsem s mladými hráči v každodenním kontaktu. Samozřejmě je tady generace, která k tomu, jak něco dokázat, přistupuje jinak. Je to dané dobou a možnostmi. Pravdou zůstává, že největšího úspěchu ve sportu většinou dosáhne ten, kdo to, co dělá, má nejvíc rád. Kdo zjistí, že tomu není schopný dát maximum a obětovat spoustu věcí okolo, je ve finále dost limitovaný.
Pokud jde o zmiňovaný přístup, všímáte si rozdílů mezi Čechy a jinými národy?
Neřekl bych, že rozdíly jsou veliké. Někdo je fyzicky nebo mentálně vyspělý víc, někdo méně. Nějaké rozdíly jsou obecně dané tím, kde člověk vyrůstá. Nedokážu říct, jestli je šestnáctiletý kluk, který vyrůstá v normální rodině, jiný ve Švédsku a v Česku. Pořád jde o mladé kluky, kteří dělají sport. Buď se mu chtějí věnovat, nebo ne, což člověk pozná podle individuálních setkání.
Česká osmnáctka vypadla na mistrovství světa ve čtvrtfinále potřetí za sebou. Co bylo špatně tentokrát?
Tým papírově měl na medaili, jsem do jisté míry zklamaný z jeho herního projevu. Trenéry, kteří stáli na střídačce, považuji za velmi kvalitní. Vstupy do zápasů většinou vypadaly, jak měly. Určité fáze hry ale tým nezvládnul. Inkasoval góly, na které nedokázal zareagovat. Další věc je, že jindy výborný gólman zachytal průměrně, v kritických chvílích týmu nepomohl. Obrana ale zase nepomohla jemu.
Na letním Hlinkově memoriálu přitom tým poprvé získal zlato. Změnilo se od té doby něco?
Rozdíl byl jednoduše v předvedené hře. Kvalita zůstala plus minus stejná. Někteří z kluků se individuálně posunuli, ale to platí i pro ostatní týmy. Jde zkrátka o turnaj. Podívejte se na Finy na posledním mistrovství dvacítek (jako obhájci titulu hráli o udržení, pozn. red.). Kolikrát se spousta věcí nesejde tak, aby tým prodal maximum. Ve vyrovnané mládežnické špičce, ve které se nějakým způsobem držíme, rozhodují maličkosti.
Mluvil jste o tom, že jihlavský brankář Jakub Škarek zachytal velmi průměrně. Oproti předpokladům nezářil ani Martin Nečas z Komety. Oba přitom hráli skvěle mezi dospělými. Leckomu dělá problém přechod z juniorského do profesionálního hokeje, ale může to platit i naopak?
Hokej je na všech úrovních trochu jiný. Myšlení hráčů je jiné, individuální schopnosti jsou jiné. Stává se, že když někdo hraje na třech různých úrovních, chvilku mu trvá, než se přizpůsobí kvalitě spoluhráčů, i když sám může individuálně vyčnívat.
Nečas mohl místo šampionátu naskočit do extraligového finále. Nedalo by mu víc?
Obě dvě úrovně hráčovi pomůžou trochu jiný způsobem. Těžko říct, jestli jedna víc. Bohužel se to sešlo v jeden termín, muselo se udělat zásadní rozhodnutí. Finové loni nechali hrát Puljujärviho v lize, dokud jeho tým nevypadnul. Náš svaz se rozhodnul mít hráče od začátku turnaje. Pak zaleží na dohodě majitele extraligového klubu a svazu. Myslím si ale, že by měl být brán v potaz názor hráče, i když neříkám, že by měl být vyloženě směrodatný.
Největší českou nadějí před červnovým draftem NHL je právě Nečas. Různé žebříčky mu prorokují místo v elitní desítce. Ještě před rokem přitom nepoutal velkou pozornost. Je normální, že hráč udělá za krátkou dobu takový pokrok?
Neříkám, že je to úplně normální, ale nepřekvapuje mě to. Kluci se mění. Je spousta Švédů, kteří se během roku dokážou rozvinout tak, že jsou k nepoznání. Samozřejmě nejde jen o Švédy. Nečas potvrzuje, že dát šanci mladým se vyplatí. Má velký potenciál a bude draftovaný v prvním kole. Jak vysoko, záleží na úhlu pohledu jednotlivých klubů NHL.
Podle zpráv ze zámoří se zdá, že letošní draft bude slabší. Máte stejný názor?
Velmi podobný. Sleduji tuhle skutečnost během celé sezony. Abych to přiblížil, tak hráči, kteří v jiných ročnících byli draftovaní níže, mají letos šanci být výše. Je to tak, jak se v zámoří píše.
