Praha – Česko nemá na startu nového ročníku hokejové NHL žádného nováčka. V kempu neuspěl talentovaný Jakub Vrána, na farmu zamířil i zkušený Jakub Nakládal. Jako poslední se držel 18letý Pavel Zacha, šestý muž posledního draftu.

Stejně jako dalších pět hráčů z první desítky se však mezi elitou neudržel. Přišel tak o špičkové zázemí v New Jersey i jedinečné zážitky, ale na druhou stranu – v Sarnii z juniorské OHL dostane moře prostoru, navíc může reprezentovat na mistrovství světa dvacítek ve Finsku.

"U mě, mých přátel, ale i třeba lidí kolem hokeje zvítězil názor, že už to má víceméně jisté, že určitě nastoupí do NHL, trošku jsme tomu podlehli,“ přiznává v rozhovoru pro Aktuálně.cz Pavel Zacha starší, otec mladého hokejisty, jenž svého potomka vedl i jako trenér od útlého mládí.

Proč podle něj hlavní mužstvo Devils nevyšlo? "Když jsem se díval na jeho zápasy, tak bych řekl, že zvládl tu rychlost, náročnost i tvrdost hry, ale nepřidal nic navíc směrem dopředu, což od něj očekávali. Proto se asi rozhodli, že pro něj bude nejlepší zopakovat si rok v juniorce,“ tvrdí. "Ze začátku jsem si to nemyslel, ale teď jsem viděl tři zápasy ve třech dnech v juniorce (Zacha v nich zaznamenal tři body, pozn. red.), kde byl hodně na ledě, což potřebuje. Zřejmě to asi bude lepší varianta.“

Jaký měl váš syn z kempu pocit?
On sám říkal, že v tom přípravném kempu to bylo hrozně těžké, že nikdy nic tak náročného nezažil. Prosadit se mezi tolika dobrými dospělými hráči, kteří opravdu bojují o svůj sportovní život, je pro osmnáctiletého kluka na hranici možností.

Co mu řekl Ray Shero, generální manažer New Jersey?
Jeho přístup hodnotím hrozně pozitivně. Nevím na sto procent, jestli to tak skutečně bylo, ale to konečné rozhodnutí opravdu nechal na hráči. Řekl mu svůj názor a zajímal se, co si o tom myslí. Konzultoval to i s agentem Patrikem Štefanem, takže to konečné rozhodnutí přišlo po vzájemné dohodě, hráč v sobě nemá vůbec žádnou hořkost. To je hodně důležité.

Opravdu Pavel Zacha sám upřednostnil návrat do juniorky?
Když jsme se spolu bavili, tak sám měl pocit, že to v tuhle chvíli bude lepší než být v New Jersey a hrát třetí čtvrtý útok, občas sednout na tribunu, občas zase jít do první nebo druhé lajny, když se někdo zraní.

Ve hře byla i KHL

Na svém webu jste uvedl, že Pavlův návrat mezi juniory má i řadu záporů, ale žádný jste nejmenoval. Můžete to udělat teď?
Nevýhody odchodu jsou vcelku patrné. V New Jersey se Pavlovi skvěle věnoval Patrik Eliáš, který mu radil, pozval si ho domů na oběd nebo večeři, půjčil mu auto. Staral se o něj jako o mladšího bráchu. Kdyby tam Pavel zůstal, měl by vedle sebe povolaného člověka, který by ho mohl do hodně věcí zasvětit a něco mu předat. Teď to trvalo jen omezený čas a je otázkou, jestli se sejdou i v příštím roce. Jde i o zázemí New Jersey, které má skvělou posilovnu, kde nevidíte na konec a máte k dispozici snad všechny existující stroje a pomůcky, nebo tréninkovou ledovou plochu. Navíc by Pavel udržoval kontakt s těmi nejlepšími a srovnával se s nimi. V Sarnii takové podmínky mít nebude, ale prostor na ledě a pozici v týmu jako tam jinde nedostane.

O návratu do Evropy jste nepřemýšleli?
Ve hře byla Kontinentální liga, což by pro nás možná bylo příjemnější, viděli bychom se častěji, ale generální manažer i Pavel došli k názoru, že NHL mu nejvíc přiblíží OHL, kde se hraje podobný styl hokeje.

Na osobní stránce jste rovněž uvedl, že se nyní musíte s agentem Patrikem Štefanem zabývat tím, jak Pavla výkonnostně co nejvíce posunout. Jak to chcete udělat, když ho přímo netrénujete?
Pavel už je plnoletý a musí se posouvat především on sám. Já už teď nemůžu jako dřív určovat, kde jsou chyby a kde je potřeba přidat, protože nevidím tréninky a celý ten proces, ale můžu vycházet z loňského roku, kdy mi Pavel říkal: "Táto, tohle se tady nedělá. Nech to na mně.“ Já jsem na to měl občas jiný názor, ale říkal jsem: "Dobře. Dokud to všechno funguje, nemusíš dojít nahoru severní cestou, ale jižní cestou. Uvidíme, jestli budeš mít pravdu.“ Mně se teď zdá, že všechno nebylo ideální. Byl vysoko draftovaný, výborně hrál na mistrovství osmnáctek, ale cíl dostat se do NHL v osmnácti se splnit nepodařilo.

Zacha bude moct víc trénovat

Čím si to vysvětlujete?
Sarnia, která si Pavla vybrala jako jedničku draftu, volila jako první, tedy jako výkonnostně nejhorší tým OHL. To se loni projevilo. Jde hodně i o trénink. Když jsme byli v Liberci, zorganizoval jsem výstavbu hokejové střelnice, kde Pavel trávil každý den alespoň hodinu. Další hodinu mohl být sám na ledě v aréně a zdokonalovat se. V kanadské juniorce sice hráči trénují s obrovským nasazením, ale nejsou zvyklí dělat nic navíc. A nemohl ani Pavel, který neměl řidičák a byl dost daleko od zimáku i posilovny. Najednou měl jen dva tréninky za den, podařilo se vybojovat jen půlhodinu ledu navíc před tréninkem. Mně bylo jasné, že se to někde projeví.

Takže teď bude mít Pavel Zacha příležitost víc trénovat…
Bavili jsme se s agentem, že se pokusí tam různé věci dotáhnout. To, co už dohodl s manažerem Sarnie Nickem Sinclairem na tuto sezonu, dává smysl. Bude to lepší program než loni. Výhodu vidím také v tom, že Patrik Štefan se v srpnu přestěhoval z Los Angeles do Detroitu, takže je od Pavla hodinu cesty, budou se setkávat každý týden, může na všechno reagovat přímo na místě.

Vy osobně tedy přítomný nebudete?
Cestu do Sarnie teď plánujeme, ale jen na nějakých deset dní, kdy se podíváme na tréninky i zápasy, budeme mít po třech měsících konečně čas probrat do detailů, co se událo a co teď bude nejlepší dělat, aby to přineslo maximální ovoce. Kdyby se to nepodařilo, příští rok na tom Pavel nemusí být líp než letos. Sice bude o rok starší, ale podle mě je to všechno o tvrdé práci, přípravě.

K další mediální přestřelce nedojde

Výhodou návratu do juniorky je mnohem větší šance zahrát si na mistrovství světa dvacítek. Po tom minulém jste se tvrdě opřel do trenéra českého týmu Miroslava Přerosta. Toho už vystřídal Jakub Petr, jehož jste dřív chválil. Tentokrát tedy žádnou mediální přestřelku nepředpokládáte?
Vůbec ne. Jakmile tam nastoupil Jakub Petr, tak věci, které jsem dříve kritizoval, se změnily. Třeba práce kustoda vůči hráčům, to bylo jako noc a den. Celkově se těžko dalo něco vytknout. Kdybych mluvil o tom, co se dělo ještě před rokem, vydalo by to na knížku. A kdo by si ji přečetl, ani by nechtěl reprezentovat. Bylo to opravdu negativní.

Cítili to tak i hráči? Ti přece reprezentovali.
Hlavní tahouni se na tom mezi sebou shodovali. Dokonce uvažovali, že se vymluví na zranění, protože už neměli důvěru k trenérovi. Celkově to prostředí je znechutilo. Všichni se ale vždycky těšili na sebe, případně na to, že udělají nějaký dobrý výsledek na mistrovství.

V čem konkrétně vidíte rozdíly mezi trenéry Petrem a Přerostem?
To by bylo na dlouhé povídání. Hlavní rozdíl ale vidím v celkovém pojetí práce, v komunikaci s hráči. K dřívějšku se nechci vracet, pro mladé hráče a český hokej je dobře, že ta éra je, doufejme, definitivně pryč. V současné době vládne pozitivní atmosféra, trenér má cit pro pozitivní komunikaci, hráči pod ním chtějí hrát. Dnes to není tak, že lidé v hlavních rolích táhnou tým ke dnu, ale naopak se jim daří vytvořit něco navíc. To považuji za nesmírně pozitivní, za velký posun. Je to všechno o lidech.