Praha – Počet dnů do startu hokejového mistrovství světa juniorů ve Finsku se kvapem snižuje. Zbývá poslední měsíc. Pilně se chystá i český tým, který před dvěma týdny odehrál poslední přípravný turnaj.
Na samotném šampionátu, který za oceánem popularitou předčí jen olympiáda a Světový pohár, Češi pravidelně narážejí na čtvrtfinálovou barikádu. Dál nepronikli už deset let, přitom naposledy si medaili na krk pověsili i Slováci. Každoroční zklamání se pokusí utnout nový kouč Jakub Petr, jenž dovedl k historickému stříbru reprezentační osmnáctku.
Všichni hráči, kteří ve Finsku absolvovali závěrečný turnaj před vrcholem sezony, už na základě pohovorů vědí, jak na tom jsou. Někteří mají pozici v širší nominaci jistou, jiní stále musí bojovat.
Jedno je však zřejmé – do nominace oproti loňsku proklouzne mnohem víc krajánků, kteří v hojném počtu naskakují v zámořských juniorkách. Více než týden je na inspekční cestě navštěvoval Milan Hnilička, manažer dvacítky, což není obvyklé. "Několik let se to nedělo, naposledy za pana Holíka, ale nechci kecat, jen jsem to takhle zaslechl," říká Jakub Petr v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Na posledním přípravném turnaji jste jednou zvítězili a dvakrát prohráli. Co vám duely s evropskou špičkou ukázaly?
Bylo to podobné jako na turnaji v Dmitrovu, protože sestava byla poskládaná hlavně z Česka s výjimkou Vopelky ze Švédska. Vzali jsme i pár nováčků, kteří si o to řekli. Pokud jde o výsledky, tak nás mrzí především první zápas s Finskem, který jsme měli dotáhnout do vítězného konce. Pak přišla porážka se Švédy, ve třetí třetině jsme úplně odstoupili od systému a ztratili koncentraci (Češi prohráli vysoko 0:6, pozn. red.). To jsme si vyříkali hodně ostře. Nejpozitivnější je, že jsme turnaj zakončili vítězstvím proti Rusku, se kterým začínáme na mistrovství světa. Šlo hlavně o to, jak mužstvo zareagovalo, za 24 hodin se prezentovalo úplně jiným výkonem.
Dokážete už odhadnout sílu týmu? Jaké máte před mistrovstvím světa cíle?
Nebudeme se za nic schovávat, cíl oznámíme, ale až před turnajem, protože nás ještě čeká čtrnáctidenní kemp. Teď by to bylo takové vyřvávání do tmy. Navíc z Kanady povoláme něco mezi deseti a třinácti hráči. I když jsou kluci natěšení, naposledy jsme je viděli na turnaji v Calgary, někteří tam ani nebyli, takže ještě nechci nic odhadovat.
"Je pech, že s námi nebude Vrána"
Jako trenér reprezentační osmnáctky jste uvedl, že na světových šampionátech této kategorie je důležitější než výsledek to, aby hráči nasbírali zkušenosti. Platí to i teď u dvacítky?
Je dobré, že tři čtvrtiny kluků, kterým jsme to říkali, tam budou znova. Můžeme na nich pozorovat vývoj. Nechceme se ale alibisticky schovávat za to, že je to jen turnaj. Není. Pro mě osobně je to vyvrcholení mládežnické trenérské kariéry. Kluci to vnímají podobně. Je to dobře, teď by měli pod tlakem ukázat, že si vzali k srdci věci, kterými jsme se snažili je obohatit.
V čem je trénování dvacítky jiné?
Kluci už jsou mentálně úplně někde jinde, bavíme se s nimi trošku jinak. Co se ale týče režimu na ledě nebo zápasové taktiky, je to podobné. Jen ta hra se víc podobá seniorskému hokeji. Herní i mentální vývoj mezi 17. a 20. rokem zkrátka je cítit.
Pokud jde konkrétně o vás, nepociťujete od fanoušků, agentů, ale třeba i rodičů větší tlak? Poslední trenér dvacítky Miroslav Přerost ho na minulém mistrovství světa neustál a zhroutil se.
Bylo to pracovním vytížením, ale zhroutit se můžu i jako rodič, když mi syn donese tři pětky a poznámku třikrát za sebou. Pokud jde o tlak, tak čím výš chce člověk v kariéře nebo řemesle dosáhnout, tím stoupá tlak. Musíte s tím počítat. Mládežnický hokej teď obecně přitahuje víc pozornosti, kluci už natáčejí medailony k mistrovství světa a taky se dostávají pod tlak. Jinak rodiče bych z toho úplně vypustil. Jako trenéři se s nimi pozdravíme, jsme normální lidi. Nemám problém se s kýmkoliv pobavit, nominace jsou ale čistě v režii našeho realizačního týmu a našich poradců.
Ať už to bude úspěch nebo neúspěch, chci, abychom tam nechali maximum a neměli se za co stydět. Pak není důvod ke kolapsům. Pořád je to jenom sport. Větší mužstva a větší trenéři prohráli i vyhráli, musíme myslet pozitivně. Já myslím, že to dopadne dobře.
Je jisté, že vám bude chybět Jakub Vrána, který si na farmě Washingtonu poranil zápěstí a je na delší dobu mimo hru. Jak velká je to komplikace?
Jestli se nepletu, měl jsem ho na turnaji třikrát a vždycky byl dobrý. Nebudu zakrývat, že pro nás není pech, že s námi nebude, ale teď už o tom nemá smysl mluvit. To zranění mě mrzí hlavně z pohledu, že teď vypadl z procesu ve Washingtonu. Předpokládal jsem, že letos nakoukne do NHL. Svoji práci už pro nás určitě udělal a věřím, že se naše cesty v budoucnu ještě zkříží. Není to jen o tomhle mistrovství.
"Nechceme nic podcenit, máme síť skautů"
Když nepojede Vrána, od koho čekáte nadstandardní ofenzivní příspěvek?
Tým by měli táhnout hráči, kteří už na dvacítkách hráli. Když se podíváme na jejich působení v národním týmu za poslední dva roky, laťku si nastavují sami. Na jednu stranu si tedy o tu roli říkají, ale taky ji musí splnit. Míra Přerost měl pravdu v tom, že na krátkodobých turnajích potřebujete víc hráčů, kteří hodně bodují. Mužstvo ale nejde poskládat jen z nich, budou tam i kluci, kteří dostanou defenzivnější úkoly. Musíte s tím zacházet citlivě. Každopádně pevně věřím, že Kubu Vránu někdo bodově nahradí.
Řekl jste, že ze zámoří povoláte deset až třináct hráčů, což je oproti minulému mistrovství hodně. Jak tyto hokejisty sledujete? Jste s nimi v kontaktu?
Důležité je, že ti kluci mají klíčové role ve svých týmech. To jsou věci, které máme pod kontrolou. Když budu konkrétní, sledujeme statistiky nebo sestřihy. Další věc je, že máme svoji síť skautů, kteří pracují pro různé týmy NHL. Oni od nás dostávají informace před draftem, my teď chceme něco dostávat na oplátku. Musím přiznat, že letos máme informací opravdu hodně. Nechceme nic podcenit. Takové velké finále bylo, když se za moře vydal Milan Hnilička, který s kluky poseděl. Mluvil i s manažery a trenéry. Všichni berou turnaj prestižně a budou rádi, když na něm někdo z jejich klubu bude.
Stihl se Milan Hnilička na inspekční cestě setkat se všemi reprezentačními kandidáty?
S těmi, které jsme nestihli, mluvíme po telefonu, aby se necítili špatně, že jsme se na ně nepřijeli podívat. Kanada je velká. Každopádně z jejich reakcí víme, že už mají informace od těch dalších. Je vidět, že tým už před mistrovstvím nenápadně žije. Toho jsme chtěli dosáhnout. Hodně jsme lpěli na tom, abychom do Kanady mohli jet (Jakub Petr za oceán neodletěl, neboť měl povinnosti v extraligových Vítkovicích, pozn. red.). Jsme rádi, že svaz nám k tomu vytvořil podmínky. Několik let se to nedělo, naposledy za pana Holíka, ale nechci kecat, jen jsem to takhle zaslechl.
Myslíte, že bude těžké sladit evropskou a zámořskou část týmu?
O to bych neměl obavy, i když nikdy si nemůžete být jistí, dokud s tím mužstvem nejste. Nastanou první problémy, bude se bojovat o nominaci a některé čeká vyřazení. To se ale na takové úrovni děje ve všech sportech. Musíme si ohlídat, aby se v týmu vytvořila ta správná chemie, bez toho nemáme šanci. Nesmíme být parta individualit, což se může stát, protože mnozí hráči byli po mistrovství draftováni docela vysoko, dostávali důležité role v juniorských týmech a byli na kempech NHL. Tamější společnost vytváří individuality. Proto jsem rád, že se sejdeme brzy před mistrovstvím a máme šanci to dát do kupy.
