Praha – Po zpestření v podobě prestižního Světového poháru se blíží tradiční start reprezentační sezony – finský Karjala Cup. Český hokej má nejen letos co dokazovat. Jeden by totiž řekl, že je na tom nejhůř v historii.
Stačí pár údajů. Seniorský národní tým je čtyři roky bez medaile, což nepamatuje. Dorostenci získali za posledních deset let jediný cenný kov z mistrovství světa. Junioři čekají jedenáct roků na jakoukoliv medaili.
O nápravu se bude pokoušet dosavadní vedení svazu v čele s prezidentem Tomášem Králem, který v létě po druhém znovuzvolení zvolal: "Doteď jsme zajišťovali finanční stabilitu, teď přišel čas na hokej!"
"V roce 2008 byl svaz na hranici ekonomického kolapsu, možná už za ní. Dlužil desítky milionů korun, neměl na provoz, natož na mládežnické programy. Bylo jasné, že začít musíme u financí, což se podařilo a kolaps nenastal," vysvětluje Král, jenž nedávno sledoval Světový pohár, turnaj těch nejlepších, který připomněl, kde Češi strádají po hokejové stránce.
Kapitán Plekanec a spol. sice většinou hráli nadoraz, ale skončili šestí z osmi. "Přihlédneme-li k prognózám, je to úspěch, turnaj jako takový skončil nad moje očekávání," podotýká svazový šéf, avšak dodává: "Základna hráčů, s nimiž můžeme pro podobné akce počítat, je velmi úzká. Jsme si toho vědomi. Zklamán tedy nejsem, ale slavit nebudu."
Zúžení hřiště? Proběhne mezinárodní diskuse
Ihned po akci v Torontu zaznívalo, co by Češi měli dělat jinak. Ve změti obvyklých výhrad tak trochu vysvitl návrh reprezentačního kouče Josefa Jandače, podle něhož je důležité, aby Evropa začala spolupracovat a po vzoru Severoameričanů zúžila hřiště.
Král souhlasí: "Jsme připraveni tuto věc diskutovat v rámci IIHF, protože řešení musí být mezinárodní. Ve vrcholovém hokeji by to neměl být nepřekonatelný problém, již dnes disponuje kluzištěm širokým osmadvacet metrů nebo užším více než polovina extraligových stadionů. Složitější a časově náročnější by bylo upravit rozměry v menších městech a klubech. Nesmíme zapomínat, že jde o velké investice."
Ani zámořských 26 metrů však Česku automaticky nevychová novou zlatou generaci, což svaz dobře ví. Proto pořádá náborové kampaně, platí nejmenším hokejistům výzbroj, zajišťuje mládeži profesionální trenéry a mění přístup k výchově obránců či rozdílových hráčů.
"Zdvojnásobili jsme objem prostředků, které do mládeže investujeme," tvrdí prezident Král, jemuž při snaze o obrodu značně pomáhá bezmála půlmiliardový zisk z (finančně) veleúspěšného domácího mistrovství světa v roce 2015.
"Největší krizi máme za sebou"
Fanoušky však zajímají výsledky. Ačkoliv kralování silné finské mládeže je v nedohlednu, nedá se vyloženě mluvit o době temna. Před necelými třemi měsíci česká osmnáctka poprvé vyhrála domácí Hlinkův Memoriál, jakési neoficiální dorostenecké mistrovství světa, na němž za poslední čtyři roky slavila medaili už potřetí.
"Potvrzuje se, že největší krizi máme za sebou a výsledky se postupně zlepšují," podotýká Král. "Pokud jde o mládežnické reprezentace, posunuli jsme se o velký kus kupředu, jejich program je dnes zcela srovnatelný s jinými hokejově vyspělými zeměmi, někdy je i širší."
Jenže v jiných ohledech Česko pokulhává, zmínit lze počet dorostenců či juniorů mezi dospělými. Rozhodně ne každý se v 17 letech může chlubit podobnou pozicí jako Martin Nečas v Kometě.
"Máme rezervy v uplatňování mladých talentů mezi profesionály," přiznává šéf tuzemského hokeje. Padá vina spíš na nedostatečně šikovné hráče, nebo jejich ambice bortí kluby? "Věk není automatickou vstupenkou do velkého hokeje, rozhoduje výkonnost," upozorňuje Král, přičemž ale dodává: "Odvaha zařazovat mladé hráče do profesionálních soutěží je u našich zahraničních konkurentů mnohem větší."
O 15 tisíc méně juniorů než ve Skandinávii
S přechodem mladíků do "velkého hokeje" souvisí (ne)kvalita mládežnických extralig, v nichž nastupuje od 18 do 24 klubů. Výjimkou nejsou osmigólové debakly. Mnozí proto volají po zeštíhlení.
"V současnosti hodně pracujeme na ideálním modelu," tvrdí Tomáš Král. "Platí přitom, že všechny varianty posuzujeme se zástupci klubů, které výslednou podobu schvalují. Pro srovnání: naše juniorská extraliga má stejně účastníků jako finská (osmnáct, pozn. red.) a méně než švédská, v níž nastupuje dvacet mužstev."
Jenže zatímco obě severské velmoci mají kolem 40 tisíc juniorů, Česko jich hlásí zhruba o 15 tisíc méně.
Jak se daří vábení nových tváří? "Některá čísla se již po letech poklesu a stagnace zlepšují – například počet klubů, které obsazují žákovské soutěže, vzrostl zhruba o třicet procent," odpovídá svazový prezident, jenž tvrdí, že nemá takové prostředky jako konkurenti ze Skandinávie: "Veřejné výdaje na sport v přepočtu na obyvatele jsou u nás sedmkrát nižší než ve Švédsku a desetkrát než ve Finsku. Jde přitom o základní věci – o přístup dětí ke sportování, počty malých hokejistů, odměny jejich trenérů, infrastrukturu a výchovu vůbec."
Stane se hokej atraktivnějším i proto, že svaz v létě zmírnil kritizované tabulkové odstupné, které neznají v žádné vyspělé hokejové zemi? Nejvíce se ulevilo dětem do devíti let, částečně i žákům, dorostencům a juniorům.
"Řada lidí změny, především zrušení výchovného u nejmladších ročníků, přivítala, jiní by byli ještě razantnější, ale setkáváme se i s obavami, jaké to bude mít důsledky pro malé kluby. Proto jsme se již dříve domluvili, že po sezoně dopady vyhodnotíme a podle toho rozhodneme o dalším postupu," podotýká Král. "Osobně se netajím tím, že bych změny odstupného přivítal také u dospělých, ale většinový názor klubů je jiný, což musím respektovat."
Třetí funkční období současného prezidenta svazu skončí v roce 2020, kdy Česko po 12 letech uspořádá juniorský světový šampionát. Stvrdí na něm vzestup podobně jako Finové letos, nebo "věnování se hokeji" zůstane bez výsledku?
