Praha – Světový pohár vrcholí, finálovou sérii rozehraje proti favorizované Kanadě tým Evropy. Je to překvapivé, ale zároveň tak trochu symbolické. Jako by zámořská velmoc utekla světu natolik, že už místo národních reprezentací musí zápolit s výběrem hvězd z celého kontinentu.
Ano, síla Evropy je poněkud sporná, neboť sdružila hráče z méně vyspělých hokejových zemí, ale nevšední dominance javorových listů nadsazená není.
Mezi obry patřila Kanada vždycky, přesto dokázala ještě povyrůst. Vše odstartovalo roku 2010 na olympiádě ve Vancouveru. Osud chtěl, aby se Sidney Crosby a spol. střetli s Ruskem, tehdejším vládcem světových šampionátu, už ve čtvrtfinále. Vyrovnaná bitva však ustoupila ponižujícímu debaklu sborné 7:3.
"Vyjeli na nás jako Orkové z Hobita. Velcí. Zlí. Děsiví," zavzpomínal pro stanici ESPN brankář Ilja Bryzgalov. "Byli připravení. Přišli vyhrát. Přehráli nás, byli lepší po všech stránkách."
Poté už nikoho nepřekvapilo, že Kanaďané dokráčeli k domácímu zlatu, i když ve finále jim Američané pořádně zatopili.
O čtyři roky později v Soči prahli Ovečkin a spol. po odvetě, jenže ztroskotali už ve čtvrtfinále s Finskem. Zato hokejová kolébka znovu ukořistila zlato, nejžádanější kov má rovněž z posledních dvou mistrovství světa.
Nezastavitelná Crosbyho lajna
Možná nejvíc o nadvládě Kanady vypovídá, že na olympiádě a Světovém poháru, tedy nejelitnějších turnajích, zvítězila 14krát v řadě. Nyní v Torontu zatím nenašla pořádného soupeře. Když přeci jen prohrávala, ještě přidala na obrátkách a pohodlně zvítězila. Co jiného čekat od mančaftu, v němž megastar Claude Giroux dělá náhradníka.
Najdou se však i tací, kteří v nevšedně nabitém kádru výrazně vyčnívají. Fenomenální Crosby s Bradem Marchandem a Patricem Bergeronem na křídlech posbírali dohromady 16 bodů (8+8) a vyslali přes 50 střel.
Může někdo takové síle čelit? Pravděpodobnost, že Kanada finálovou sérii na dva vítězné zápasy ovládne, se blíží jistotě. Alespoň podle sázkových kanceláří.
Teď, nebo nikdy
Evropané ale mají pár trumfů, kterými můžou očekávaný scénář alespoň trochu zdramatizovat. Jedním z nich je kouč Ralph Krueger, Kanaďan s německým pasem, který skvěle zná Mikea Babcocka. Šéfovi kanadské střídačky dělal v Soči konzultanta, teď se mu postaví jako protivník, jenž směsici hráčů z osmi států vštípil nepříliš líbivý, zato efektivní styl.
"Hrajeme jednoduše, dobře bráníme a máme dost talentu na to, abychom trestali chyby soupeře," tvrdí 32letý Dán Frans Nielsen, který má za sebou dekádu v NHL.
I další hokejisty z týmu Evropy zdobí plno zkušeností, pod Kruegerem nastupuje hned 13 třicátníků (Česko jich mělo sedm). Věkový průměr mužstva tak atakuje 30 let. "Takový byl plán," vysvětluje generální manažer Miroslav Šatan. "Mladý tým, který by začal přípravu jako my proti Severní Americe, by možná zpanikařil, ztratil víru. Naši hráči ale věděli, co mají dělat."
Někteří z nich už získali Stanley Cup, ale titul ze světového šampionátu nebo olympiády jim chybí, neboť samostatné Švýcarsko, Slovensko či Německo nejezdí na turnaje se smělými plány. Teď Anže Kopitar a spol. třímají jedinečnou šanci, která se dost možná nebude opakovat.
"Nemáme žádnou minulost ani budoucnost, žijeme přítomností," podotýká trenér Krueger, mimochodem předseda fotbalového Southamptonu. "Myslím, že čím lepšího výsledku dosáhneme, tím se sníží šance, že tým Evropy ještě někdy dostane pozvánku. To je vtip, ale příležitost máme opravdu velkou."
Kdoví, třeba Evropané ze států mimo velkou šestku hrdost Kanaďanů skutečně podráždí, ale už teď se zdá, že na jejich společné mužstvo dopadne prach. Příští Světový pohár si zámořská NHL maluje na rok 2020, tentokrát s čistě národními týmy. Zatím však jde pouze o nepotvrzené zprávy.
V rovině spekulací je také hokejová verze golfového Ryder Cupu, na níž mají v roce 2018 zkřížit hole nejlepší hráči Severní Ameriky a Evropy.
Při současném rozložení sil by však dávala větší smysl série Kanada vs. zbytek světa.
