Praha - Jeremy Colliton je bývalý hokejový útočník, který odehrál na šest desítek zápasů v NHL a dal v ní také tři góly. Víc v nejlepší hokejové lize světa nedokázal, většinu své aktivní kariéry se plácal na farmách a nakonec skončil ve Švédsku, nejprve jako hráč, později jako trenér.
Dnes má za sebou čtyři úspěšné roky s druholigovým celkem Mora, který na jaře dotáhl do elitní švédské soutěže. I díky tomuto úspěchu minulý týden podepsal smlouvu s Chicagem Blackhawks. Od příští sezony povede jeho farmu jako hlavní trenér v AHL.
Až teď ale přijde to nejlepší. Kanadské trenérské kometě, jež svou kariéru nastartovala ve Skandinávii, je teprve 32 let.
Možná je to extrémní příklad, ale v současné době asi nejlépe vystihuje, jak odlišně se s trenéry v Česku a ve světě pracuje. A možná odpovídá i na otázku, proč je v tuzemsku úspěšných trenérů tak málo, že je s lupou hledají nejen přední extraligové kluby, ale ani hokejová reprezentace by místo Josefa Jandače neměla na střídačku koho postavit. Kdyby chtěla.
Po neúspěšném mistrovství světa se velká část viny za neúspěch národního týmu valí právě na Jandače a jeho tým. Od slabého koučingu přes nulové emoce až po naprostou neschopnost složit během sedmi zápasů základní skupiny fungující elitní útok. Jako by všechno zazdil jen on.
Paradoxně až teď se vlastně na trenéry začíná nahlížet pochybovačně. Josef Jandač se svým asistentem Jiřím Kalousem sice vedli nejlepší a nejbohatší kluby v Česku, ale nikdy s nimi nevyhráli žádnou trofej. Klíčové zápasy možná podobně jako nyní hokejisté na turnaji nezvládali.
Jeden jejich asistent Václav Prospal byl sice jedním z nejlepších českých hokejistů v NHL, mimo reprezentační akce ale na Floridě trénuje jen děti a říká, že šance trénovat reprezentaci je pro něj skvělá škola. Jaroslav Špaček - zrovna tak bývalý vynikající hráč - jako trenér zkušenosti taky nemá víceméně žádné. V Plzni byl jen chvíli asistentem, pak poradcem. Jaká je v klubu jeho funkce teď, to se přesně neví. Každopádně na oficiálních stránkách mezi členy realizačního týmu jeho jméno nefiguruje vůbec.
Je dobře, že lidé s takovou minulostí a zkušeností vedou reprezentaci? Český hokej se takhle ptát nemůže. Zásobu výrazně lepších trenérů stejně nemá.
Situace v loňské sezoně dokonce zašla tak daleko, že ve vyspělých zahraničních ligách (Švédsko, Finsko, Švýcarsko a Rusko) nepůsobil jediný český trenér. Kvalitního kouče pak měly problém najít i tři špičkové české týmy: Pardubice tak vedl podstatnou část sezony manažer Pavel Rohlík, Plzeň a mistrovskou Kometu pro změnu jejich majitelé Martin Straka a Libor Zábranský.
A tak se oklikou vracíme zpět k Jeremy Collintonovi. Muži, který ve Švédsku dokázal, že i mladý trenér bez zkušeností, ale s vizí umí dělat velké věci. Když dostane šanci. A důvěru.
S Morou těsně před svým odchodem oslavil postup do Elitserien, vytyčené cíle splnil bez výhrad. A nebýt lepší nabídky ze zámoří, která ho o výrazný kus blíže posouvá k vysněné NHL, patrně by v ní i zůstal.
Češi podobné trenérské komety neobjevují, nedávají jim prostor, a když už, stejně podobným akcím nevěří. Už nástup Miloše Říhy mladšího před dvěma lety do Pardubic provázely pochybnosti. Po devíti zápasech byl tehdy 33letý kouč ze střídačky vyhozen. Nyní působí v prvoligových Litoměřicích.
Mimo jiné i proto, že nastupující generace trenérů není tak úspěšná a třeba i vzdělaná. I proto stáli na střídačkách v české extralize v poslední sezoně čtyři šedesátníci. Ani to nemá v porovnání se Švédskem a Finskem obdoby.
Porovnání trenérů v sezoně 2016/17:
| Nejvyšší soutěž | Průměrný věk trenéra | Trenérů pod 40 let | Trenérů nad 60 let |
| Česko | 51,3 | 1 | 4 |
| Švédsko | 47 | 2 | 0 |
| Finsko | 47,6 | 2 | 0 |
I tady se ukazuje dosud poměrně zapomenutý fakt, že český hokej na návrat ke slávě nepotřebuje jen kvalitní hokejisty. Ale také špičkové trenéry.
Jenže těch mladých, kterým bude budoucnost patřit, teď není úplně moc.
Vlastně se dá nyní mluvit jen o jednom, který mezi tím vším působí jako zjevení. Jmenuje se Filip Pešán, je mu 39 let a dvakrát za sebou dovedl Liberec do finále.
Mimochodem, to byl také jediný trenér v minulé sezoně, který jako hlavní kouč vedl extraligový tým a nebylo mu ani čtyřicet let. Zároveň v klubu zastává roli sportovního manažera.
A také je pravděpodobně jediným českým trenérem, o kterého je vážný zájem i v zahraničí. Spekulovalo se o jeho odchodu do Ruska, na léto byl Pešán pozván klubem New York Rangers, aby se tam jako kouč zúčastnil tréninkového kempu. Od nové sezony vedle práce u Bílých Tygrů zároveň přebírá vedení hokejové dvacítky. Vytížen je extrémně.
Úspěšných trenérů jako on by český hokej teď potřeboval víc.
Jenže nejsou.
