Komentář - Uplynulé mistrovství světa se dá shrnout do několika vět… Češi jsou na hraně elitní šestky. Zámořský hokej má skvělou kondici. A ačkoliv Moskva není Praha, každoroční pořádání šampionátu má smysl.
Lidé, kteří se při finálovém klání motali kolem Ledového paláce, by však s posledním výrokem nemuseli souhlasit. Vyvrcholení turnaje působilo jako nudný dojezd. Betonová pláň kolem moskevského stadionu zela prázdnotou, přilehlá fanzóna přivábila v deštivém počasí minimum fanoušků. Zábava jednoduše vázla.
V aréně to nebylo o moc lepší. Ačkoliv drtivou většinu sedaček lidé obsadili, ohlušující atmosféru rozhodně nevytvořili. Zkrátka proto, že nehrála domácí sborná. Podobné to bylo celé mistrovství. Jiné reprezentace Moskvu neuchvátily, většinou ani neměly čím. Spousta hvězd si dopřála oddech mezi náročnou sezonou a zářijovým Světovým pohárem. Dalo se to čekat.
Přesto zarazí celková návštěvnost oproti loňskému šampionátu v Česku, která je zhruba poloviční. Rusko zkrátka žilo pouze Ovečkinem a spol., nikoliv hokejem obecně. Příliš nepomohli ani zahraniční příznivci, kterých nedorazilo mnoho. Cestu jim v mysli křížilo nepohodlné cestování – relativně dlouhé, drahé a s potřebou víza.
Byť finále Kanada–Finsko bylo v očích Rusů (a možná i mnoha nezaujatých diváků) nudné, ukázalo, kdo momentálně vládne světovému hokeji. Přestože Kanaďané ani zdaleka nevytáhli největší esa, Seveřany téměř k ničemu nepustili a po právu obhájili titul. Překvapení se nekonalo.
USA na rozdíl od Čechů sílí
Zajímavější je, co svedla druhá zámořská velmoc. Ano, Američané ve skupině prohráli s Německem i Slovenskem, ale ve čtvrtfinále s klidnou hlavou a trochou štěstí vyřadili favorizované Čechy a v bitvě o finále potrápili Kanadu. Bronz jim uzmula sborná, ale mladí hokejisté bez pomoci zkušených hvězd můžou být spokojení.
I když do Ruska vyrazili především s hráči z NHL, jejich statisticky největší hvězdou byl 19letý Dylan Larkin, který letos v Detroitu posbíral 45 bodů. Doma, případně v bojích o Stanley Cup, zůstalo hned 26 (!) produktivnějších hokejistů.
Spojené státy skládají podobné výběry pro mistrovství světa pravidelně, přesto za posledních pět let získaly dvě medaile. Předtím na stejný počin potřebovaly skoro 50 let. Úspěchy mládeže očividně prosakují mezi dospělé. Silnou nastupující generaci má i Finsko.
Ale Češi? Na počítání budoucích hvězd stačí fanouškům prsty jedné ruky. Bohatá zásoba talentů se tenčí. Přestože vcelku neznámý výběr letos pod taktovkou končícího kouče Vladimíra Vůjtka často předváděl výborný hokej, skončil ve čtvrtfinále. Občas se to stane, ale že tuzemská reprezentace ukořistila za minulou pětiletku jedinou medaili, to už leccos našeptává.
MS každý rok má smysl
Zbylí členové elitní šestky (Rusko, Kanada, USA, Švédsko, Finsko) mezitím slavili cenný kov alespoň dvakrát. Pokud započítáme i výsledky z posledních dvou olympiád, jsou Češi díky lepším umístěním před Slovenskem i Švýcarskem, ale výš se probíjejí těžko, zvlášť v nejtvrdší konkurenci. Takovou přinese Světový pohár.
A opět se dostáváme k zámořskému hokeji, jehož vliv, zdá se, sílí. Slavná NHL chce zářijovou akcí v Torontu odstartovat pravidelný podnik, který by na rozdíl od olympiády měla pod kontrolou. Do toho přináší rychle se šířící trendy, třeba prodloužení tři na tři.
Dá se říct, že NHL svou náročností a pořádáním Světového poháru ovlivnila kvalitu letošního mistrovství v Rusku. Takovou zátěž už mnozí hokejisté zkrátka podstoupit nechtějí.
Co ale nejde ovlivnit, je tradice světového šampionátu. I díky ní letos Češi přitahovali pozornost, byť de facto představili mužstvo z Euro Hockey Tour. Fakt, že nájezdy ve čtvrtfinále proti USA sledovalo na ČT sport 2,5 milionu lidí, hovoří za vše. O nezájmu nemůže být řeč.
Rovněž je třeba zmínit, že mistrovství světa na rozdíl od nesledovaných akcí IIHF vydělává, hokej díky jeho každoročnímu pořádání může kvést. Co na tom, že hokejoví labužníci raději zhlédnou olympiádu či Světový pohár.
