V kvalifikační skupině jste za favority, hrajete doma. Pracujete s týmem tak, že si jdete pro postupové první místo a všechno ostatní je krach, nebo jste opatrnější? 

Takhle to vůbec nebereme. Připravujeme se na Norsko, jako kdyby to byl náš poslední a jediný zápas. Pro nás je úspěch proces, to znamená každodenní práce, příprava, každý videomíting, každý suchý trénink, každý led. Někdo má přání dopředu, to je v pořádku, ale my žijeme okamžikem.

V nominaci máte Karolínu Erbanovou, která v přípravě premiérovým gólem pomohla skolit Dánsko. Kariéru přitom zasvětila rychlobruslení, hokej hrála v dětství. Překvapilo vás, že se k němu dokázala vrátit v takovém stylu?

Ani ne. Má fantastický přístup. Je to profesionálka, skromný člověk. Výborně se připravuje. Odešla do Švédska, kde může každý den trénovat a má zápasy. Na hokejových instinktech tedy neustále pracuje. Samozřejmě jí strašně moc pomáhá, že umí fantasticky bruslit. A má čich na bránu, dává góly. Plus si myslím, že působí velice klidně. Když se stanou chyby, může to dobruslit a puk vybojovat zpátky. Myslel jsem si, že jí ten přechod možná bude trvat déle, ale tím, že jsme měli dvě zranění v základní sestavě, otevřela se jí cesta. 

Když se podívám na české výsledky za poslední dekádu, reprezentace mužů jde ve světové konkurenci spíš dolů, zatímco ženy se posouvají vpřed. Čím to je?

To nevím, asi nejsem ten pravý člověk na to, abych odpověděl. Problematika českého hokeje a českého národa je velice komplexní. Je to spíš na dvouhodinovou debatu než na to, abych teď mohl něco říct.

Musel jste ale sledovat, že ženská reprezentace se z nižších divizí mistrovství světa posunula do elitní skupiny, kde už pomalu sahá po semifinále. Co za tím stojí?

Děvčata se musela probojovat velice těžkým českým podnebím. Většina z nich musela hrát s kluky, což je na jednu stranu dobré, protože mají velikou konkurenci, ale být sama v takovém mužstvu je těžké. Pak tady bylo pár jednotlivců, co se týče trenérů, manažerů, funkcionářů, kteří dávali holky dohromady, a to s minimálním nebo úplně nulovým rozpočtem. V podstatě se to dělalo na koleni. Další krok byl ten, že většina holek odešla do zahraničí, to znamená Amerika, Kanada, univerzity, Švédsko, Finsko, Rusko, profesionální ligy… Máme nesmírně talentované hráčky, které jsou schopné na sobě pracovat, zlepšovat se. Je pro ně velké poslání hrát za národní tým Česka a zároveň inspirovat další generace.

Co ještě chybí k medaili z velké akce, jako je světový šampionát?

Zrovna teď jsme měli krásnou prezentaci od jednoho trenéra z Toronto Maple Leafs, který se s námi spojil a sledoval nás. Naši situaci nazval tak, že jsme na třech čtvrtinách a že tou zbývající je killer instinct, důslednost, důsledná koncovka. Ten trenér obdivuje způsob, jak holky hrají. A udělal pro ně prezentaci, jak mohou být ještě lepší. To je ta poslední čtvrtina. Nepustit soupeře zpátky do zápasu, když ho máme na lopatkách.

Trenér ženské reprezentace Česka Tomáš Pacina. | Foto: hokej.cz

Můžete jmenovat, o jakého trenéra se jedná?

Je to Darryl Belfry, hlavní development kouč Maple Leafs, s nímž se dobře znám, protože děláme podobnou práci. Je uznávaný jako jeden z nejlepších trenérů dovedností na světě. Pracuje nejen pro Toronto, ale také se světovými hráči, jako je Sidney Crosby nebo Patrick Kane. Hodně trendů, které vidíme v NHL, pochází z jeho školy, myšlení. Zeptal jsem se ho, jestli by byl ochotný k holkám promluvit. Řekl, že moc rád. Díval se na všechny naše zápasy z mistrovství světa, připravil nám videa, jak hrajeme, co jsme dělali dobře a kde bychom se ještě mohli zlepšit. Byla to pro holky fantastická příležitost. A ukázka toho, jak se ve světě pracuje a jak jsou lidé ochotní pomáhat. Darryl si na nás našel čas, i když má s Torontem každý týden tři čtyři zápasy.

Může případná účast a snad i úspěch na olympiádě pomoct v tom, že ženský hokej více vpluje do povědomí veřejnosti? Třeba junioři a dorostenci dřív také nebyli příliš sledovaní, ale dnes občas poutají větší pozornost než české áčko.

Podívejte se, to jsou hypotetické otázky, které já nezodpovím, protože jak jsem říkal, na budoucnost nemyslím. Víme, jaké máme poslání a zodpovědnost, ale tyhle věci v tuto chvíli nechám na veřejnosti, svazu a na vás novinářích.

Váš předchůdce Petr Novák si stěžoval, že servis pro ženskou reprezentaci byl dříve nedostačující. Šlo například o pánské oblečení místo dámského, žádný trenér brankářek… Je to teď jiné? Máte všechno, co k práci potřebujete? A musíte svádět boj s vedením svazu?

Na svazu nebojuju. Samozřejmě se neustále snažím o to, abychom měli stále lepší a lepší podmínky. Máme trenéra brankářek, videokouče, dva fyzioterapeuty… Podmínky jsou velice profesionální, ale zároveň si myslím, že cesta ke zlepšování teprve začala. Chceme se vyrovnat Americe, Kanadě a Finsku jak v podmínkách, tak ve hře. Já si na podmínky nestěžuju a stěžovat nebudu. Člověk musí udělat to nejlepší s tím, co má. Zaprvé vždycky koukám na to, jak se já můžu zlepšit jako trenér, člověk. 

Související

Olympiáda není sci-fi, snila Erbanová. Po dvou letech u hokeje o ni sama zabojuje

Oproti mužskému hokeji v tom ženském zcela dominují Spojené státy a Kanada. Proč?

Jsou oproti nám dvacet pětadvacet let napřed. Když bylo v 90. letech první mistrovství světa, spoustu žen jak v Americe, tak v Kanadě už hokej hrálo. Tehdy byl ženský hokej jen v povědomí. S úspěchy na mistrovství a olympiádách, o čemž jste mluvil, se ale stal neuvěřitelně populární. Spousta holčiček odcházelo od jiných sportů a připojila se k lednímu hokeji. Mužský hokej má pořád za sebou reklamu a peníze, ale i ten ženský je populární. Čím dál víc vynikajících trenérů, jak mužů, tak žen, přichází k ženskému hokeji a nevidí to jako něco podřadného. Mužský, nebo ženský hokej, není v tom rozdíl. 

Na mistrovství světa 2019 každopádně proklouzly do finále Finky. Byla to náhoda, nebo záblesk, že absolutní špička se rozšiřuje?

Finky tehdy byly opravdu nejlepší, zasloužily si vyhrát. Finále v podstatě vyhrály (sporný verdikt sudího tehdy nahrál Američankám, pozn. red.). Náhoda to určitě nebyla. Na letošním mistrovství hrály relativně vyrovnané zápasy. Ale u těchto menších národů se to musí sejít. Když vypadne jeden a půl lajny, je to vidět. Kdežto v Kanadě a Americe je těch hráček tolik, že každý rok budou bojovat o zlaté medaile.

Před únorovou olympiádou v Pekingu se hodně řeší mužská reprezentace Číny, která hodně zaostává a hrozí jí debakly. Co Číňanky? Ve světovém žebříčku jsou až dvacáté. Budou důstojným soupeřem?

Určitě ano. Viděl jsem je hrát a stylem se podobají Japonkám. Dobře bruslí, budou hrát takovou organizovanou obranu s dobrou brankářkou. Debakly nehrozí.