Po pěti letech změnili třinečtí hokejisté trenéra a po odchodu Václava Varadi se stal jejich hlavním koučem osmapadesátiletý Zdeněk Moták. Ten rovněž po pěti letech opustil Olomouc, kterou předtím dokázal zbavit nálepky podceňovaného týmu.
Jeho asistentem, ale de facto skoro rovnocenným parťákem, u Ocelářů bude Slovák Vladimír Országh, jenž naposled vedl Litvínov. Dříve působil u slovenské reprezentace, s níž jako hráč vyhrál mistrovství světa v roce 2002, v NHL má na kontě bezmála tři stovky zápasů.
Jak zatím funguje vaše vzájemná spolupráce, když jste se před tímto angažmá vůbec neznali?
Zdeněk Moták (ZM): Známe se pět měsíců, intenzivně se poznáváme až teď v srpnu. Od začátku ale bylo důležité, že máme společný názor na hokej. To jsme zjistili už na první oťukávací schůzce. Vidíme věci podobně, spoustu věcí vidíme stejně. Neshodneme se ve všem, ale to je ten dialog, uznání argumentů druhého. Umíme si říct, kdo má pravdu a podle koho půjdeme.
Vladimír Országh (VO): Ano, základ je, že se shodneme na systému a na tom, jakým směrem chceme jít. Některé věci se dají dělat třemi různými způsoby, takže to je věc názoru. Ale směr je jasně daný.
Jak vůbec máte rozdělené funkce a kompetence?
ZM: Vlado se stará primárně o útočníky, já mám na starosti obránce. Dělíme si tréninky, ale hlavně pracujeme společně.
VO: Jsme dva, plus Čavar (Jaroslav Kameš) jako trenér brankářů. Pokaždé si k té dané záležitosti sedneme, něco si řekneme a většinou máme podobný názor. Hledáme společnou cestu. Zatím to funguje, uvidíme, jak to bude vypadat, až přijdou ty opravdu těžké zápasy.
Kam v trenérské kariéře řadíte angažmá v Třinci? Přináší s sebou nelehký úkol navázat na tři extraligové tituly za sebou.
ZM: Snem každého je vést národní tým. Vlado trénoval slovenské chlapy, já jsem byl u mládežnických reprezentací. Za každým angažmá je práce, musíte ji odvádět stoprocentně v malém oddíle i ve velké organizaci. Vždy se dívám na sebe a ptám se, co musím udělat, aby mužstvo bylo úspěšné. To se nemění ani tady.
VO: Každý trenér se chce dostat do týmu, který je špičkový a který má šanci získat titul. Ano, za vším je tvrdá práce. Pokud ji děláte dobře, přijde ještě tvrdší práce, ještě větší zodpovědnost. Vážím si toho, že tady můžu být, a uděláme všechno pro to, aby byl klub znovu úspěšný.
Jak se díváte na trend dvou rovnocenných trenérů, který se v hokeji trochu rozmáhá?
ZM: Nemám s tím problém, zažil jsem to v posledních letech v Olomouci. Tady je to trošku jiné, největší zodpovědnost za výsledky mám já. Ale s Vladem potřebuju spolupracovat na hodinové bázi.
VO: Je to trend. Před pěti lety bych byl asi na pochybách, ale dnes s tím souhlasím. Zdendo je hlavní trenér a má poslední slovo, nicméně je velmi důležité mít silný realizační tým. Ať už se podíváme do NHL, nebo dalších špičkových soutěží, široký realizační tým je základ.
Proč vám to před pěti lety přišlo jiné?
VO: Vyrůstali jsme v tom, že je jeden šéf a vůdce. Jenže v dnešní době technologické vyspělosti, která do hokeje zasahuje, to nemůže zvládnout jeden člověk. Potřebuje experty na danou problematiku. Kdysi asistenti podávali puky a nosili dresy, ale dnes to tak nefunguje a hlavní trenér potřebuje mít práci a kompetence rozdělené mezi více lidí.
Jak jste si zatím zvykli na prostředí v Třinci?
ZM: Třinec je velká a kvalitní organizace, minimálně na evropské úrovni. Na druhé straně je to o práci s lidmi. Spolupracujete třeba s padesáti lidmi, a pokud jsou přívětiví, dělá se vám to veseleji. Zvyknout si tady je o něco jednodušší, ale je to práce jako každá jiná. Musíte odvádět kvalitní výkony a musí být za vámi výsledky.
VO: Infrastruktura v Třinci je fantastická, jedna z nejlepších v Evropě. K naší práci máme všechno, co potřebujeme. Teď už jen hrát, potvrzovat to výsledky na ledě a být úspěšní.
Přitom dříve jako by byly nadstandardní podmínky pro Třinec snad až kontraproduktivní. Říkalo se, jak někteří hráči podlehnou uspokojení a nepracují naplno. Poznali jste, že to se už změnilo?
ZM: Když se hraje i na tréninku jakákoliv hra nebo soutěž, kluci jsou tady jako psi. Jdou si tvrdě za výhrou. Chtějí pořád vyhrávat a jsou schopni se donekonečna hádat kvůli spornému gólu. Prohra ke sportu i k životu patří, ale vítězná mentalita je pro sportovní i životní posun nesmírně důležitá.
VO: Je vidět, že se tady třikrát po sobě vyhrála extraliga. V Třinci je cítit vítězná atmosféra. Nebyla tady ani až tak velká rotace hráčů, páteř týmu víceméně zůstala. A vítězná mentalita je velmi nakažlivá. Když třeba přijdete z mužstva, kterému se tolik nedařilo, rychle si na to zvyknete.
Takže myšlenka, že by třinečtí hráči mohli být zhýčkaní a přejedení úspěchy, je mimo?
ZM: Vyhrát a být úspěšný, to je přece podstata sportu. Soutěžit se soupeřem, který vás chce zakopat pod led, ale vy se snažíte být lepší. Tady rozhodně pořád platí, že kluci chtějí vyhrávat.
Do Třince jste přišli z Olomouce, respektive z Litvínova. Je podle vás v extralize cítit, že Oceláři vítěznou šňůrou lezou zbytku týmů na nervy?
ZM: Všichni chtějí mistra porazit, vytáhnout se proti němu. Ale uspět chcete jako sportovec vždy a v každém zápase. Radost ze vstřeleného gólu a po vítězném zápase se vám nezají.
VO: Třinec třikrát po sobě vyhrál, ale přesto je ta liga tak vyrovnaná, že rozhodují detaily. Třinec byl v nich nejúspěšnější, nicméně ani letos se nedá říct, že bychom viděli jasně dvě mužstva, která by měla hrát finále. Těch týmů je pět nebo šest. Budeme patřit mezi favority, ale nebude to tak, že by se každý soustředil jen na souboje s Třincem.
Jak jste připraveni na startu sezony?
ZM: Trénujeme od začátku srpna, máme za sebou čtyři týdny přípravy na ledě. Co jsme potřebovali, to jsme natrénovali. Přípravná utkání sice nedopadla úplně podle našich představ, ale teď nastává čas, kdy se budeme snažit tu práci zhodnotit.
VO: Moc se těšíme. Přichází zápasy, ve kterých už doopravdy o něco půjde. Chtěli jsme něco změnit, přinést něco nového, mužstvo si bude pořád ještě sedat. Máme na to celou sezonu, podstatné pro nás bude play off, ale teď se těšíme, že už se pojede naostro.
Ze dvou zápasů Ligy mistrů proti Belfastu a Skelleftei máte čtyři body. Třinec bere evropskou soutěž od počátku vážně, nicméně třikrát v řadě nedokázal postoupit ze skupiny. Jak vám se Liga mistrů zamlouvá?
ZM: Myšlenka se mi líbí, druhá věc jsou ekonomické záležitosti. Nicméně ze sportovního hlediska je důležité potkávat se s týmy, které preferují jiný styl hokeje, se švédskými, finskými, švýcarskými kluby. Také s Belfastem je to zajímavá konfrontace. Liga mistrů je přínosná soutěž.
VO: Souhlasím. Když budu hodnotit hokejovou stránku, je to velký přínos. Konfrontace mezi kluby a ligami je velmi dobrá. Hrál jsem Ligu mistrů s Banskou Bystricou a načerpal jsem hodně podnětů, obohatilo mě to. Jsou tam neokoukané týmy, zajímaví hráči a nové věci. S Třincem budeme chtít samozřejmě uspět, reprezentujeme jako mistři celou extraligu.
