Komentář - Hynek Zohorna prostřelil klečící Oceláře, trefil prázdnou bránu a bylo jasné, že Kometa druhý titul nepustí. Hráči na střídačce křepčili, objímali se. Zase to dokázali. Po roce vypálili rybník ostatním extraligovým týmům, nedali jim šanci. Poměr zápasů v play off? 12:2.
Pocit to musel být o to sladší, že pohár zvedala a šampaňské po sobě stříkala ta samá parta jako před rokem. Přibyli jen Michal Barinka, Petr Holík a náhradní brankář Marek Langhamer. Odešli Peter Trška, Jozef Kováčik a Marek Kvapil. Další opory Kometa udržela a mnula si ruce.
Proč je tak těžké vyhrát ligu podruhé? Už se to od vás očekává, čelíte většímu tlaku, nikoho nepřekvapíte, soupeři mohou vaši hru lépe číst. Tohle všechno Brňané postavili na hlavu, a to právě díky neměnnému kádru. Týmová chemie fungovala na sto procent, hráči se skvěle znali.
Majiteli klubu a hlavnímu kouči Liboru Zábranskému se podařilo udržet Erata, Čiliaka, Ondřeje Němce, Krejčíka, Zaťoviče, ze zámoří se vrátil Nečas. Vize charismatického šéfa je zlákaly, Kometa pro ně nebyla pouze jednorázovou štací. Podlehli nakažlivé modro-bílé oddanosti.
Tito hráči se zvučnými jmény si uvědomili, že chtějí šílené oslavy v Brně zažít znovu. Žádná kocovina, žádný výprodej, žádné sehrávání. Základní částí proplula Kometa klidně a stejně jako vloni nevzbuzovala u soupeřů přílišný strach. Rozpoutala ho až v play off. Až tehdy, kdy bylo potřeba.
Série s obrozenými Vítkovicemi měla být do konce napínavá, místo toho Brňané postoupili v nejkratší možné době. Vítěz dlouhodobé části z Plzně jim v semifinále vzal jeden zápas a ani Třinečtí se nakonec na víc nezmohli.
Hráli jsme jako tým. Tahali jsme za jeden provaz. Jinde klišé, v Kometě skutečnost. Lídr Erat se v minulé sezoně zastal o sedmnáct let mladšího Nečase v bitce s libereckým Jelínkem, letos v play off se zase po nefér zákroku na spoluhráče Gulašiho postavil plzeňskému rváči Hollwegovi.
Nenašel se jediný rozvraceč. Do železného sepětí týmu zapadl před vyřazovací částí také Holík, který přišel z Mladé Boleslavi výměnou za dva centry. V Brně si pak zachránil zvláštní a nepovedenou sezonu.
Nad soudržným mužstvem, kterému se podřídí i hvězdné individuality, pak stojí osoba hlavního vůdce. Otce rodiny. Nadsázka? Možná zčásti. Libor Zábranský mluví o svém klubu jako o rodině, Kometa je jeho dítě. Očaroval hráče nezaměnitelnou aurou, naučil je vnímat klub podobně.
Majitel, generální manažer a trenér v jedné osobě nemluví do větru. Na hráče nekřičí, o pauze v šatně nelikviduje koše. Vyzařuje z něj přirozená autorita. Nikdo mu neodmlouvá. Když podepisuje hráče, bezmezně mu věří. A hráči jdou za ním. Zase trvali na tom, aby zvedl pohár jako první.
Navenek vypadá Zábranský klidně, nic s ním nezacloumá. Neprozrazuje citlivé informace, hráče chrání i před novináři. Každou odpověď dvakrát promyslí, o taktice se nebaví vůbec. Má své důvody, dělá to účelně.
Kometu s dominancí Vsetína na přelomu tisíciletí srovnávat nechtěl a ani po zisku druhého titulu to není aktuální. Valaši jich získali šest za sedm let. Na druhou stranu nemusí v Brně zůstat u zlatého double. Až na pár výjimek moc hráčů Kometu neopustí, mužstvo by mělo zůstat pospolu.
Zlatý hattrick bude příští rok další velkou výzvou, s jídlem roste chuť. Teď si Kometa vyhradila týden na oslavy, které vyvrcholí v sobotu na Zelném trhu v Brně. Ale potom (dost možná mezitím) už se Zábranský s rodinou zase vrhne do práce, vždyť o tom hovořil sotva pár okamžiků po finále.
Jako hlavní cíl vytyčil stavbu nového stadionu, který by podle primátora Brna Petra Vokřála mohl vyrůst v roce 2022. Nechme se překvapit.
