Poklidnou sobotu mezi valašskými kopci nabourává pochod fanoušků. Blíží se další prvoligový zápas vsetínských hokejistů, ale nebude jen tak ledajaký. Vůbec první vzájemné utkání proti chomutovským Pirátům se hraje v rámci oslav klubového jubilea 80 let.
Začíná se déle než hodinu před zápasem a stovky příznivců hrdě kráčí městem. Ozývají se chorály, ve vzduchu vlají obrovské zástavy v barvách zelené a žluté, nechybí dýmovnice a další pyrotechnika.
Když velký pochod od fotbalového hřiště ke stadionu Na Lapači skončí, rozmělní se fanoušci v okolí haly. Někteří popíjejí pivo, jiní trpělivě čekají ve frontě do fanshopu, aby si zakoupili speciální propriety k 80letému výročí nebo památeční sérii kartiček klubových legend.
Skoro každý má vsetínský dres, tričko, čepici nebo šálu. Klubismus je ve městě nejúspěšnějšího oddílu v historii samostatné české extraligy silně zakořeněný. Ani deset let bez profesionálního hokeje ho nezabilo. Teď hrají Valaši třetím rokem ve druhé nejvyšší soutěži a usilují o postup.
Po příchodu na stadion na člověka okamžitě zapůsobí genius loci. Stačí překonat několik málo schodů od vchodu a najednou stojí v blízkosti ledové plochy. Typické cihlové obložení, všude zelená a žlutá.
Slavnostní úvod a obří choreo
Příkré tribuny se při rozbruslení pozvolna plní. Dospívající dívky pořizují přes plexisklo selfíčka s hráči, děti skotačí ve spodní řadě. Po odchodu hokejistů se zhasne a světlo padá jen na malé žáčky na ledě. Krouží po něm s pozlacenými historickými znaky klubu na bílých vlajkách.
To už se skalní fanoušci v sektoru zahřívají chorály a připravují rozlehlé choreo. K samotnému zápasu posléze nastupují hráči ve zcela elektrizující atmosféře. Z ochozů se ozývá sborový lomoz.
"Tací sa nerodí na rovině, co rostú na horách na Vsetíně! Dú Valaši, dú!"
Klubová hymna burácí. Domácí příznivci rozbalují obří choreo, které pokrývá na délku celou tribunu na stání. Devítka zlatých znaků ze vsetínské historie na černé plachtě. Vskutku povedená práce.
Obě mužstva jsou nastoupena a na scénu přichází Rostislav Vlach. Bývalý útočník odehrál ve Vsetíně sedm sezon a v letech 1995, 1996, 1997 a 1998 s ním jako kapitán slavil zisk titulu. "Ať žije Vlach!" skandují fanoušci dříve velmi populární pokřik.
"Rosťa je pořád stejný, jen tu hřívu už nemá takovou," glosuje vsetínský asistent trenéra Luboš Jenáček, který zlatou éru Valachů zažil ve dvou sezonách s mistrovskými oslavami jako Vlachův spoluhráč. Ocení jeho velmi zachovalou figuru a zasměje se trochu prořídlým kadeřím.
Podívejte se na nástup hokejistů Vsetína a slavnostní choreo:
Vlach, jehož minulost je spjata se Vsetínem i Zlínem, vhazuje čestné buly a mává tribunám. Slavnostní zápas naplno startuje.
Vsetín ustojí úvodní tlak v minulém ročníku ještě extraligového celku a ve čtvrté minutě udeří z trestného střílení. Vyprodáno na Lapači není, avšak když nahoru vyskočí více než tři tisíce diváků, vybízí pohled na tribuny k otázce, kam by se případně vměstnaly další dva tisíce. Opticky to vypadá, že je skoro plno. Každopádně jde o zatím nejvyšší návštěvu v sezoně.
Hokej neprožívají jen fanoušci na tribunách. "Co je? Dostali jsme gól?" ptá se nedočkavě barman v hospůdce vestavěné ve zdi nad brankou. "Ne, jen jsme ujeli v oslabení," informuje muž, který přes okénko zahlédl situaci, jež přiměla ochozy k hlasitému zahučení, ale nikoliv ke gólové radosti.
Piráti přece jen zanedlouho vyrovnají a při nepovedené přesilovce Vsetína lomí mnozí fanoušci rukama. "Na co čeká?! Proč nestřílí?" ozývá se. Trefa Radima Kucharczyka, jediného pamětníka posledního titulu z roku 2001 na současné soupisce, vrací divákům o něco lepší náladu.
Lapač má své kouzlo. Je libo tatarák?
Extraliga se na Lapači už 12 let nehraje, ale prostředí se téměř nemění. Vsetín nechce držet krok s dobou za každou cenu, zůstává svůj a jeho stadion má stále své těžko uchopitelné kouzlo.
Například zatímco jinde jedou vedle tradičních klobás hamburgery, tady jdou na odbyt hlavně topinky s tatarákem nebo jen s česnekem či krajíce chleba se škvarkovou pomazánkou. Ani fanynky se nezdráhají zamazat si ruce vyhlášenými valašskými pochoutkami.
Hokejisté odchází do šaten de facto spodními uličkami malých tribun na sezení a diváci je tam mají na dosah ruky. To je lákavé zejména pro děti, které tak z bezprostřední blízkosti sledují možná své hrdiny a vzory.
Ty nejmenší nevydrží přes dvě hodiny sledovat hokej a spíše dovádějí s dalšími kamarády. Ale postupem času je nejspíš začne více zajímat i hra. Pohybují se pořád přímo v centru dění, lapají zážitky. Vsetínský stadion působí pro klub jako ideální způsob, jak přimět děti k hokeji.
Síla hokeje je tady znát i mezi staršími diváky. Stmeluje celý Vsetín, což je cítit z přátelských hovorů mezi fanoušky. Nebaví se jen o hokeji, zápas je pro město událostí, při které jeho obyvatelé proberou všechno možné.
Zároveň mohou na tribuně krátce poklábosit i se sportovním manažerem a bývalým bekem Radimem Tesaříkem, který se proplétá mezi ostatními a při utkání má ve zvyku přesouvat se mezi různými místy. Šéfové tady nesedí v žádných VIP prostorech, ale splývají s lidmi, znají se.
Je jednoduché pochopit, jak tento specifický klub zasáhlo administrativní vyřazení vsetínských juniorů z nejvyšší soutěže. Valaši přitom v minulém ročníku juniorské extraligy bojovali do poslední chvíle o semifinále. Místo mezi elitou jim pak vzalo náhlé rozhodnutí svazu, proti kterému se Vsetín i s dalšími poškozenými kluby bouří v soudním sporu.
Vsetín sní: My se vrátíme - tam, kam patříme
Druhá třetina je bez gólu, ve třetí Chomutov vyrovnává. Vsetín se ocitá v oslabení a pod tlakem. Nicméně po odrazu od brusle rozhodčího ujíždí Vlastimil Dostálek a svou druhou brankou vrací vedení Valachům. Další výbuch euforie. Přijdou ještě dva a Vsetín celkově vítězí 5:2.
Především ve třetí periodě je na Lapači ohromný rámus. Když je o třech bodech rozhodnuto, spustí fanoušci lidovky Vysoký jalovec nebo Kač, kač, kač, kačena, nasypem ti zeleného jačmeňa. Vzduchem se nese silný závan slivovice, neúnavné fandění pokračuje.
"Lidi tady nezavřou pusu. Jsou náš šestý, možná i sedmý hráč. Fandí opravdu celou dobu, za každého stavu. Pořád vás ženou a to se potom snáze vymáčknete," říká Dostálek, nakonec autor hattricku.
Až do této sezony poznával atmosféru Lapače jen jako host. "Vloni jsme přijeli s Jihlavou a na vyprodaném zimáku jsme dostali devět koulí," směje se při vzpomínce na debakl 2:9 z loňského listopadu. "Fanoušci tady mají výborné chorály, už při nástupu mi běhá mráz po zádech," přidává.
Podobné pocity vnímal Dostálek zřejmě také při děkovačce, na kterou s hráči ve svátečních bílých dresech s pozlacenými letopočty 1939 a 2019 počkala i většina diváků. Není to jako na některých jiných stadionech, kde mnoho fanoušků nehledě na výhru po konci zápasu rychle mizí.
Ve Vsetíně se vyvolávají jednotlivě trenéři Dopita s Jenáčkem, brankář David Gába, který tým proti aktivním Pirátům podržel, a nejlepší hráč zápasu Dostálek. Ten před tribunou na stání smeká helmu. Na ledě se vyrojí děti hokejistů, potlesk a pokřiky neberou konce.
Během zápasu se několikrát ozvalo "My se vrátíme - tam, kam patříme!", čímž místní fanoušci myslí extraligu. Na jaře hrál Vsetín semifinále první ligy, ale na České Budějovice nestačil, o baráž se pral marně. V aktuální sezoně postoupí do extraligy podle nového pravidla vítěz přímo.
Valaši se drží zatím na hraně postupové osmičky a udělají všechno, aby se v nejbližší době vyškrábali výše. Extraliga zůstává velkým snem města, ve kterém není hokej pouhým sportem.
Na Lapači znamená něco více.
