Nedávno jste se potřetí v kariéře stala nejlepší českou hokejistkou v anketě Zlatá hokejka. Je pro vás toto ocenění pořád prestižní?
Bylo to pro mě dost nečekané. A prestižní to vždycky bylo, je a bude. Myslím, že se ženský hokej nejen v Čechách zvedá, mladé holky se zlepšují a jsou šikovné, a proto si takového ocenění vážím.
Přesto zůstává ženský hokej i při předávání Zlaté hokejky dost ve stínu toho mužského. Měla jste kvůli tomu v sále smíšené pocity?
Trochu se to zlepšilo, ale pořád spoustu prostoru zůstává. Je super, že má ženský hokej vůbec možnost být součástí mužské ankety, i když jen jako předprogram. S holkama doufáme, že by mohli časem vyhlašovat aspoň tři nejlepší hokejistky, bylo by to hezké.
Nebo abyste dostaly více prostoru prezentovat ženský hokej jako takový? Mám pocit, že jste letos od moderátorky dostala jedinou otázku, týkající se vaší svatby a svatebních šatů.
Ano, to jsem myslela. Když jsou tam chlapi, ať už dospělý, junior, nebo sledge hokejista, ptají se na jejich cíle a sezonu. U holek se většinou zeptají na osobní věci, jednou se mě ptali na rozdíl mezi výstrojí žen a mužů… Chtěla bych, aby byl ženský hokej vnímaný jako hokej.
A ne jako něco exotického.
Přesně tak. Přístup se zlepšuje, už to není: "Jé, holka, co tady děláte?" Ale otázky jsou pořád mířené mimo hokej, který pak v podání žen vypadá jako rarita, něco, co není normální. Přitom už to tak není, hromada holek teď hraje s klukama, což za mého mládí rozhodně běžné nebylo.
Zvyšuje se v Česku pozornost směrem k ženskému hokeji?
Zdá se mi, že ano, částečně díky médiím nebo Facebooku. Bavila jsem se s kamarády z dětství, s kterými jsem hrála hokej za barákem, a říkali mi, že to sledují. Takhle se to nabaluje, naši kamarádi a kluci, se kterými jsme hrály, přitáhnou zase svoje známé. Před deseti lety mi pan průvodčí ve vlaku nemohl uvěřit, že hraju hokej. Dneska jsou lidi ještě překvapení, ale někteří říkají, že už o ženském hokeji slyšeli.
V tomto ohledu je škoda, že české ženské reprezentaci dvakrát těsně unikl postup na olympiádu v Soči a Pchjongčchangu.
Určitě. Olympiádu sleduje každý. Manželovi jsem vysvětlovala, že Češi jsou skvělí fanoušci. Jakmile něco hrají, běží, plavou, pokaždé se fandí u televize. Popularitě by to prospělo, je to velká škoda.
Co podle vás rozvoj ženského hokeje brzdí? Málo sponzorů?
Hodně lidí řekne, že chybí peníze. A ano, je to část problému. Když bude víc peněz, víc sponzorů, může být víc kempů nároďáků a podobně. V Čechách je těžké hrát hokej na vysoké úrovni a k tomu studovat nebo pracovat. Proto odchází spoustu lidí do ciziny, kde taková možnost je. Jsem ráda, že můžou hrát malé holky s klukama, i když je to pořád pro někoho rarita, nebo někomu nesedí, že je jeho dcera lepší než syn. Co se týče dospělého hokeje, když se chtějí holky po dostudování z ciziny vrátit, chybí tady návaznost. Aspoň já mám takový pocit.
Česká ženská extraliga o čtyřech týmech není tak kvalitní, že?
Mezi ní a vysokoškolskými soutěžemi v Americe a Kanadě je obrovský rozdíl. Nevím přesně, co by tomu pomohlo. Samozřejmě, zlepšit českou ligu, ale to není vůbec jednoduché, naopak je to velmi těžké. Třeba ve Finsku má každý dorostenecký tým, tuším od 15 do 17 let, možnost mít dvě holky v týmu a opravdu je nechá trénovat i hrát. A ženský hokej ve Finsku jde nahoru. V Čechách tohle asi trochu chybí, ale zase chápu, že kluci chtějí vyhrávat a ta holka musí být dobrá, aby jim stíhala.
Vy jste se po dokončení studia na univerzitě v Americe vydala do Ruska, v Petrohradu jste odehrála již pět sezon. V té uplynulé jste skončily na třetím místě, byl to nejúspěšnější ročník v Rusku?
Byla to stejná sezona jako ta předchozí, třetí jsme skončily i tehdy. Jen se měnil systém, nově se hrálo play off. Čtyři týmy postoupily do play off a prohrané byly automaticky třetí. Chyběla mi nějaká vrcholná akce s reprezentací (mistrovství světa se nekonalo kvůli olympiádě v Koreji, pozn. red.), to, kvůli čemu člověk celý rok trénuje.
Jakou pozici má ženský hokej v Rusku? Vy jste dříve mluvila o plánech Ženské hokejové ligy rozšířit se po vzoru mužské KHL.
Slyšela jsem o tom dávno a slýchám to dodnes. Měl se k nám přidat tým z Kazachstánu, také utkání hvězd naší ligy se hrálo v Kazachstánu, ale co mám nové informace, tým se nakonec nepřipojí. Přitom už to mělo být stoprocentní. Zatím se o tom spíše jen mluví. Ženské týmy jsou v Rusku úspěšné třeba rok, mají problémy se sponzory. Když jsem do Petrohradu přišla, měla liga deset týmů, momentálně je jich sedm.
Jak je to se zájmem fanoušků nebo médií o ruský ženský hokej?
Snaží se propagovat hlavně ruskou reprezentaci. Ale co se mi osobně nelíbí, že tam o ženském hokeji publikují stylem hokejistky jsou krásky. Že i krásné holky můžou hrát hokej. Ve výsledku to vůbec není o tom hokeji, spíše o kráse těch holek, které pak chtějí nafotit a podobně. Mně se to moc nelíbí, ale je to jejich styl. Co pozornosti ženské soutěže určitě pomohlo, byla možnost vysílat šest nebo osm zápasů na oficiální televizi KHL. Lidi měli šanci se na to podívat a třeba si řekli, že to není tak špatné. Takových reakcí jsem si všímala na sociálních sítích.
Na první pohled není ruská liga příliš vyrovnaná. Na jedné straně suverénní Ufa, na druhé tým ze Sverdlovské oblasti, který v sezoně nezískal ani bod. Jak je to ve skutečnosti?
Mám pocit, že ten poslední tým nevyhrál zápas už posledních pár let. Je to mladý tým, snaží se pracovat s nadějnými hráčkami. Ufa se snažila vyhrát ligu asi čtyři nebo pět let, teď vsadili na individuality, natahali tam spoustu dobrých hráček a povedlo se jim to. Kromě jednoho dvou týmů je ta soutěž docela vyrovnaná a týmy zespodu umí soupeře potrápit.
Funguje určitá forma spolupráce mezi vaším klubem Dynamem a nejbohatším klubem v Evropě, mužským SKA Petrohrad z KHL?
To vůbec, SKA jsou od nás úplně oddělení. Existuje i mužské Dynamo, což je farma SKA hrající VHL (Vyšší hokejovou ligu). To má své mužstvo i v juniorské MHL a navzájem jsme propojení. Ale je cítit, že s holkama nejsme ani druhořadé, spíš třetiřadé. Před pěti lety, kdy ženský hokej v Dynamu začínal, jsme byli jen my a junioři v MHL. Od vzniku klubu pro VHL je vidět, že spoustu peněz jde na ně a co zbude, jde k nám.
V Petrohradu s vámi hraje i další Češka Aneta Tejralová. Pořád platí, že za vás žehlí občasné rozpory s trenérem, jak jste kdysi říkala?
Já už jsem si na trenéra zvykla, už je to lepší (úsměv). Každopádně platí, že je příjemné mít v týmu někoho, s kým hrajete už spoustu let, někoho, kdo vám rozumí, když zrovna v Rusku prožíváte nějaký kulturní šok. Je fajn si o tom promluvit s někým, kdo to cítí podobně.
Pořád se stane, že jste z něčeho v Rusku šokovaná?
Mám na mysli jejich jednání. Měla jsem třeba hrozný problém s tím, že si budu měnit příjmení. Řešilo se to kvůli vízu, já jsem navrhla tři možnosti, ale vyšla jsem z toho jako nejhorší člověk, který dělá naschvály. Přece je to ale můj život a byla jsem hodně v šoku, že se hokejový klub snaží rozhodnout o mých osobních záležitostech a o tom, jaké budu mít příjmení. To byl docela extrém, v šoku jsem ještě dneska (smích).
A jak to dopadlo?
Příjmení jsem změnila dnem svatby, jsem teď Alena Mills. Jak to bude v Petrohradu, uvidím, až tam přiletím. Ale říkala jsem jim dopředu, že to takhle bude, zjišťovala jsem si informace o vízech. Přesto se mi třeba stalo, že mi řekli: "Pak se nediv, až ti nepřijde výplata." Vyhrožovali mi takovým způsobem, což bylo hodně extrémní.
Aktuálně je v Rusku a také v Petrohradu hlavním tématem fotbal a mistrovství světa. Vás zajímá světový šampionát ve fotbale?
Fotbal úplně nesleduju, ale když mám příležitost, kouknu se, protože sport mám ráda. Na druhou stranu jsem ráda, že aktuálně nejsem v Petrohradu, i když se tam hrozně těším. Teď bude všude hromada fanoušků a turistů, přičemž člověk má po letech na určitém místě rád svou pohodu a klid. Ale chápu, že teď město žije fotbalem.
Cítila jste už ke konci vaší sezony, že vrcholí přípravy na fotbal?
Bylo to znát. V Petrohradu přibývalo anglických nápisů, na ostrově, kde stojí stadion, hlásili zastávky vždy jen v ruštině a najednou i anglicky. Snažili se, aby všechno fungovalo, vybudovali nové linky metra. Jinak byly samozřejmě všude plakáty nebo nabídky na ubytování.
Jak se vám jakožto kapitánce ženské reprezentace líbí nové dresy národního týmu a vůbec nová identita českého hokeje?
Přemýšlím nad tím od doby, co jsem to logo viděla, a pořád se nemůžu rozhodnout. Měla jsem hodně ráda dresy s velkým státním znakem a asi to pro mě bude o zvyku. Říkám si, že by nám nové dresy mohly přinést štěstí, a vlastně je to o tom, jak v nich budeme hrát. Pokud budeme vyhrávat, budu je mít ráda. Proto jsem pořád na vážkách, ještě jsem v nich nehrála. Dresy zatím nevypadají špatně ani úžasně.
Takže pro vás není absence státního znaku palčivým problémem?
Můj první instinkt byl, že to bylo lepší se státním znakem. Beru to ale tak, že jsou věci, které jsou pod mou kontrolou a které nejsou. Nechci nad tím lamentovat, ničemu a nikomu by to neprospělo.
Už se tedy těšíte, až si v novém dresu zahrajete na mistrovství světa 2019 ve Finsku, které bude vrcholem příští sezony?
Stoprocentně, na to se moc těším.
