V Izraeli jste pár dní. Jaké jsou vaše dojmy?
Pozitivní. Je tu Chorvat a Černohorec, ten ale asi bude končit, jinak samí místní. A jeden Američan, jenže ten ještě nepodepsal smlouvu. Mile mě překvapilo, jak jsou všichni v kabině přátelští, příjemní. Hned mě vzali mezi sebe.
Hapoel Ra'anana je doma v rezidenční čtvrti Tel Avivu. Už víte, kde přesně budete bydlet?
Zatím jsem ještě na hotelu, na byt musím asi tři týdny počkat, až bude hotový a vybavený. Vybral jsem byt v kaskádovém baráku s terasami, s předzahrádkou a výhledem na moře. K němu to budeme mít asi deset minut.
V Izraeli je nyní přes dvacet stupňů. Víte, že v Čechách bylo v týdnu až mínus třicet?
No jo, zaregistroval jsem (smích). Takové klima je příjemné, ale pro tělo je to šok, chvilku si na něj asi budu muset zvykat. Ještě minulý týden tu bylo šestnáct stupňů, kluci trénovali v čepicích, trenér měl na sobě péřovku. Já měl radost, oni si stěžovali, jaká že to je zima…
Když jste se dozvěděl o zájmu z Izraele, měl jste obavy?
Měl. Ale zjišťoval jsem si fakta na internetu a žádná rizika tu vůbec nejsou. Všechno je hlídané, člověk se nemá čeho bát.
A víte, kde máte nejbližší bunkr v případě raketového útoku?
V tom novém činžáku určitě něco bude. Když jsem se byl podívat na jiné byty a na barák, pochopil jsem, že podle nového zákona musí být v každé novostavbě minimálně jedna místnost, která je uzavíratelná a se speciálním větráním. Ale je to pouze předpis, nic tady nehrozí.
Cesta do Izraele
Zájem Hapoelu Ra'anana o Zemana se datuje už od října. Posílit křídelní post byla hlavní priorita klubu a z pěti vytypovaných fotbalistů se trenérům nejvíce zamlouval právě český fotbalista. "Izraelská liga má dlouhodobě má zájem o české hráče, problém ale občas bývá v přestupní částce. Také proto jsem rád, že se Plzeň k tomu transferu postavila velmi velkoryse a umožnila Martinovi odejít," popisoval detaily přestupu hráčův agent Pavel Zíka, majitel společnosti Global Sports.
K teroristickému útoku ze strany Palestinců ale občas dochází. Z toho strach nemáte?
Myslím, že ne. Když vidím, co se děje u nás v Evropě, tam je to snad ještě horší.
Dobře. Ale náboženské zvyklosti musíte dodržovat i jako Evropan, ne?
Před silně věřícími by se člověk neměl ládovat masem ani pít alkohol. Když je šábes, ortodoxní Židé sice zavírají obchody, ale dá se nakoupit na benzínce. A především: když přejdete most, ocitnete se v arabské části, kde jsou obchoďáky otevřené, všichni vaří a hudba hraje nahlas. Takže při šábesu vyrazíme na buřty a pizzu přes most (smích).
S vaší manželkou Kristýnou máte tři syny. Kdy za vámi rodina dorazí?
Čeká se na bydlení, až bude hotové. Chceme, aby nejstarší dochodil pololetí v Čechách, potom by mohl přejít na individuál, učil by se doma a jezdil na zkoušky. Záleží na tom, jak se domluvíme ve škole.
Jak se izraelský naturel promítá do přístupu k fotbalu? Je to jiné než v Česku?
Je znát, že tu všichni makají. Třeba jsme měli předzápasový trénink, který je u nás trochu lážo plážo, rozběhání, střelba, hra a odchod. Tady? Náročné intervalové hry, fotbal na větší prostor, všichni do sebe zajíždějí. Asi čtyři frajeři odešli z tréninku předčasně. Ptal jsem se kluků, co blbou, že je zítra zápas, budou okopaní, ale oni mi vysvětlovali, jak je to ten den strašně důležité. Mají to jinak hozené.
V Plzni jste proslul nejen výbornou levačkou, ale také třeba růžovou barvou vlasů. Troufl byste si něco podobného v tak konzervativní a nábožensky založené společnosti?
O té mé růžové se pořád mluví, ale už je to hrozně dávno. Měl jsem takové období, které už je pryč. Jak jsem koukal na izraelskou ligu v televizi, borci taky mají mají na hlavách melíry a různé bláznoviny. Ale tu růžovou by Izraelci asi nevzali.
Mimochodem, máte stejné příjmení jako český prezident. Už se vás na něj v cizině někdo zeptal?
Ne, ale ptají se mě na trenéra Zemana. Jestli prý nejsme příbuzní. Vyptával se hlavně ten Černohorec (Nemanja Nikolič), jehož trénoval. Vyprávěl mi, že příprava pod panem Zemanem byla strašná, hodně se běhalo. Tak jsem ho uklidnil, že příbuzní nejsme - setkali jsme se, hrál jsem proti němu, ale jeho praktiky jsem nezažil.
Hapoel do izraelské špičky nepatří. Jaké máte ambice v klubu?
Hrát každý zápas. Je to složitější v tom, že nebyla zimní přestávka a všichni jsou nabušení. Člověk sem přijde v určité fázi přípravy a není to úplně vyladěné. Mým cílem je dohnat tréninkové manko a postupně odehrát co nejvíc to půjde.
Prvních dvacet minut jste si střihl ve víkendovém utkání na půdě Maccabi Haifa. Jak se vám to líbilo?
Bylo to skvělé. Manažer klubu mi dopředu říkal, že Maccabi je taková izraelská Sparta. Super atmosféra, na krásném stadionu bylo určitě patnáct tisíc fanoušků. V domácím dresu mimochodem nastoupil Mandjeck, který hrál na Letné. Podali jsme si ruce, ale myslím, že mě nepoznal, v české lize jsme se minuli.
Je to čtrnáct dní, co jste opustil Plzeň. Jak na ni budete vzpomínat?
Určitě pozitivně. První rok, co jsem přišel, jsme smolně skončili druzí, pak jsme udělali titul, Ligu mistrů - kdo může říct, že si ji zahrál… Neodcházel jsem nahořklý, naopak…
I když jste v této sezoně tolik šancí nedostával?
Byl tam trenér, který měl jiné koně, jiné představy, bohužel… Takový je fotbal, já jsem to akceptoval. Myslím, že jsem absolutně nedělal žádné problémy. Je mi devětadvacet, lidi se mě ptají, proč Izrael, tým, který neznají. Když člověk delší dobu nehraje, šance dostat se někam je složitější. Nicméně já to neberu, že jsem si nijak pohoršil. Naopak.
