Hrála jste na vysoké úrovni dlouho s kluky. Je to cesta pro české fotbalistky, aby se jednou prosadily do top evropského klubu podobně jako vy?
Určitě je velkou výhodou začínat s klukama, protože jsou rychlejší, dynamičtější i techničtější. Takže si myslím, že mi to hodně pomohlo. Navíc jsem fotbalově vyrůstala v Teplicích a hráli jsme proti Slavii nebo Spartě, takže to je výhoda pro ty holky.
Přestup ze Slavie do Sparty je vždy kontroverzní. Jak moc se to prožívá v ženském fotbale?
Zrovna příjemné reakce přestup nevyvolal. Spíše mi to dávali sežrat fanoušci Slavie, ale postupem času se to nějak uklidnilo. Samozřejmě někteří lidé to neumí ještě dodnes skousnout. Ale dnes už je to běžná věc. Teď každý rok vymění Spartu za Slavii asi šest hráček a už to nikdo neřeší.
Prozradíte, čím vám to dávali fanoušci Slavie sežrat?
Dokonce mi psali lidé anonymní zprávy, že jsem zrádkyně a podobně, ale úplně jsem to neřešila. Asi i proto, že nejsem rodilá Pražanka.
Je podle vás reálné, aby česká fotbalistka přestoupila z Česka přímo do top klubu typu Bayernu Mnichov?
Dnes už to možné určitě je. Slavia i Sparta hrají Ligu mistrů a celkově se ten český ženský fotbal zvedá. Když jsem začínala já, tak jsme vůbec nebyly profesionálky. Dostávaly jsme nějaké drobáky. Dnes už mají ty holky u nás větší možnost se zdokonalovat.
Ještě během angažmá ve Spartě jste říkala, že vaším cílem je Bayern Mnichov. Je angažmá v Bayernu to největší, čeho může fotbalistka dosáhnout?
Pro mě to byl velký sen a cíl, za kterým jsem si tvrdě šla. I když to nebylo vždy jednoduché. Musela jsem překonat nějaké překážky…
Prozradíte něco o těch překážkách?
Když jsem odešla ze Sparty do Duisburgu, tak se mi na začátku vůbec nedařilo. Ve Spartě jsem byla zvyklá dávat spoustu gólů, dařilo se mi v Lize mistrů a v Německu to bylo ze začátku slabé. Za celou sezonu jsem dala třeba jen jeden gól, pořád jsem byla zraněná a měla jsem i docela smůlu. Díky tomu, že jsem se rychle naučila jazyk, jsem rychle zapadla a pod novou trenérkou jsem se stala novou kapitánkou. Ale to asi taky nebylo úplně ideální, protože mi bylo v té době 22 let a dostala jsem pásku na úkor hráčky, která kapitánovala osm let. Takže mi to dávaly trochu sežrat i ty starší hráčky. Proč jsem kapitánkou? A podobně.
Poté jste přestoupila do Jeny, která není až tak daleko od českých hranic. Bydlíte po celou dobu svého zahraničního angažmá v Německu?
Přestup do Jeny byl zase takový další fotbalový krok. Dařilo se mi tam a v Německu jsem bydlela. Chtěla jsem domů dojíždět častěji, ale téměř každý den trénujeme dvakrát denně, takže ten čas na častější návštěvy domova nemám.
Trénujete tedy stejně jako muži?
Někdy si myslím, že trénujeme i tvrději. Třeba chlapi z Jeny, kteří teď postoupili do třetí ligy, nám říkali, že trénujeme až moc. Německo je v tom takové specifické. Oni všichni pořád rádi trénují a pořád si přidávají.
Vyhovují vám ty těžší tréninky?
Začátky byly trochu těžší, ale postupem času jsem si na to zvykla. Takže mi to problémy nedělá. Všichni vědí, že je v Německu větší konkurence, takže se musí logicky více makat. V Česku prostě chybí větší konkurence a tím i motivace pro další hráčky, aby se hnaly kupředu.
Kdy začínáte s přípravou v Bayernu?
Začínáme až v pondělí, ale přijela jsem do Mnichova už s předstihem kvůli stěhování. Chtěla jsem se zabydlet před začátkem přípravy, abych se pak nemusela stresovat. Už máme všechno zařízené, teď poznávám město a ještě si užívám chvíle volna.
Jak to vypadá v tréninkovém centru Bayernu?
Byla jsem tam při podpisu smlouvy. Je to obrovský komplex, který máme spojený i s muži, a musím říct, že ty trávníky jsou opravdu na té nejlepší úrovni. Máme tam k dispozici všechno. Ještě navíc předělávají kabiny a posilovny, takže jsem se nestačila divit.
Takže se budete potkávat s Robbenem, Neuerem a spol.?
Myslím si, že určitě. Hlavně máme i komplex, ve kterém se stravují všichni hráči a členové celého Bayernu. Takže je budu potkávat asi i u jídla.
O muže Bayernu se stará obrovský realizační tým a dá se říct, že se mají jako v bavlnce. Jak to mají ženy?
Určitě je postaráno i o ženy. I v Jeně jsme měly obrovský realizační tým, ale v tom Bayernu je ten realizák ještě dvakrát větší.
V rozhovorech jste v minulosti říkala, že se fotbalem v Německu uživíte. Muži se ale často fotbalem zabezpečí na celý život. Mohou mít podobné myšlenky i fotbalistky, které hrají v Německu?
Když hrajete v těch trochu menších klubech, jako je třeba ten Duisburg nebo Jena, peníze si vyděláte, ale není to tak, že byste si za rok našetřil na novou vilu. Takhle to nefunguje, ale v těch top klubech se ty platy zvyšují a tam už si můžete i našetřit.
V Jeně jste nastupovala s Češkou Janou Sedláčkovou. Nebude vám chybět Češka v týmu?
Myslím, že ne. Navíc do Bayernu přišla i jedna Slovenka, kterou už jsem párkrát potkala. Německy mluvím a nemám problém komunikovat s kýmkoli. Ten, kdo mě zná trochu více, ví, že tu pusu moc nezavřu. Ráda se zapojuju do každé legrace. Občas jsem takový klaun kabiny a rychle se zapojuju do kolektivu. Doufám, že i v Bayernu rychle zapadnu mezi holky. Ale obecně se takových věcí nebojím a věřím, že to bude všechno v pohodě.
