Jaký pro vás je návrat na Slovácko?
Je určitě příjemnější, než kdybych se vracel někam jinam. Samozřejmě tu všechny lidi z klubu znám a s většinou kluků z kabiny jsem někde hrál. Návrat byl o to příjemnější, že tu jsou pořád lidi, co tu byli za mého prvního působení.
Měl jste nabídky i odjinud, ve hře bylo opět i zahraničí. Proč jste se nakonec rozhodl pro Slovácko?
Nějaké nabídky jsem měl, ale nedávalo mi to takový smysl, protože by to pro mě nebyl takový posun. Chtěl jsem teď hlavně hrát a doufám, že tady hrát budu. Bylo to pro mě příjemnější, než udělat krok do neznáma a zase se prát někde o místo.
Hrálo roli i to, že Slovácko má šanci se dostat na podzim do základní skupiny některého z evropských pohárů?
Určitě to roli sehrálo, ale Slovácko o mě stálo už před rokem. Tehdy jsem o to měl zájem, ale nakonec přišla ještě nabídka z Turecka. Teď jsem tam skončil a jediná volba pro mě byla tohle.
Proč jste tehdy upřednostnil Kasimpasu?
Chtěl jsem zkusit zahraničí a znal jsem dost informací o klubu. Byl tam Tomáš Břečka a dřív tam hrával Davida Pavelka. Věděl jsem, jak to v klubu funguje a jaké má zázemí. Proto jsem neměl žádné pochyby a bylo to pro mě o to příjemnější, že jsem tam působil s Tomášem Břečkou. Pro mě to byla obrovská zkušenost a jsem rád, že jsem tam šel.
Co vám toto angažmá dalo?
Celkově šlo hodně o život v zahraničí. Je to něco jiného, musíte si na všechno zvykat a starat se o maličkosti, které tady vůbec řešit nemusíte. V kabině se mluvilo anglicky, takže jsem se musel víc dokopat k angličtině. Také je to samozřejmě o jiné kultuře a životě.
Nakonec jste v Kasimpase nezůstal, klub neuplatnil opci na váš přestup. Jak to vnímáte?
Vysvětlovali mi to tím, že v Turecku je kvóta na cizince v každém týmu, a tam měli zájem přivést do týmu další hráče ze zahraničí. Tím, že jsem tam byl na hostování s opcí, by mě museli kupovat. To se tam teď moc nedělá, většinou tam chodí volní hráči. Ke konci angažmá mi bylo jasné, že opci neuplatní.
Nechyběla vám v Turecku česká kabina?
Určitě je to něco jiného. Chyběla mi. V Česku je to zkrátka hodně specifické. V Turecku neměli žádné zápisné a ani po zápase se nechodilo si někam sednout nebo zajít na pivo. V Česku to naopak je celkem běžné.
Když jste se vracel do Sparty, nebylo jasné, kdo ji bude trénovat. Byl i to důvod, proč jste šel nakonec hostovat?
Do poslední chvíle jsem nevěděl, jak to bude. Těsně před přípravou Sparty jsem se dozvěděl, že s nimi jdu do tréninku. Začal jsem ve Spartě, ale tušil jsem, že tam nezůstanu. Trenér Priske se mi líbil, má určitě kvalitu. V intenzitě a presinku je podobný Martinu Svědíkovi.
S trenérem Svědíkem jste byl v kontaktu už dříve. Na co vás lákal?
V kontaktu jsme byli dokonce ještě předtím, než jsem šel do Turecka hostovat ze Sparty. Říkal mi, že mě chce jako středního záložníka. To tady ještě byl Lukáš Sadílek. Teď mě chtěli o to víc, že odešel a potřebovali nutně hráče do středu. Trenér mě zná z jednadvacítky a věděl, jaký jsem. Chtěl mě a i já jsem ho měl vždycky za dobrého trenéra a byl jsem rád, že za ním můžu jít.
O trenérovi Svědíkovi se říká, že je hodně náročný trenér, i na fyzičku hráčů…
Náročnější určitě je. S Tureckem se to vůbec nedá srovnávat, je to tu na fyzickou připravenost výrazně zaměřenější. Se Spartou mi to připadá podobně náročné. Tam jsem toho měl dost a tady toho mám taky dost. (smích)
Slovácko čeká ve 3. předkole Evropské ligy Fenerbahce. Je to jednodušší soupeř než Kyjev?
V prvním dvojzápase mi přišlo, že Fenerbahce je na tom trochu líp. Do Istanbulu bych se zase rád podíval, ale nejde o zážitek, chceme postoupit. Fenerbahce bude podobné jako Trabzonspor, se kterým jsme hráli přípravu (remíza 2:2, pozn. red.). Mají individuálně kvalitní hráče, hrají výborně dopředu. Obecně ale platí, že dozadu tam mají nějaké mezery a když se na ně hraje vysoký presink a nátlakový fotbal, tak s tím mají problémy.
